„Mohou být dobří ve slovní zásobě, gramatice, ale nebudou moc dobří v komunikaci. To je to, kde vidíme slabá místa. Komunikační přístup k výuce cizího jazyka, který je nejvíc celosvětově uznávaný, se do školních tříd ještě úplně neprosadil,“ řekla Právu Klára Uličná, která se na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy na didaktiku anglického jazyka zaměřuje.
 |
| Klára Uličná (pedf.cuni.cz) |
Podle ní ani netřeba jásat nad dobrými výsledky u úspěšných disciplín „poslech s porozuměním“ a „slovní zásoba“. „To nevypovídá o tom, jestli by se domluvili. Komunikace je o interakci, tedy nejen o poslechu s porozuměním, ale i o schopnosti reagovat, o pohotovosti v jazyce,“ vysvětlila.
Podle ní se poslechová cvičení dají natrénovat. „Jsou pokrokové školy, které mají učebnice jen jako podporu. Čím méně je učitel ve výuce pevný v kramflecích, tím víc lpí na učebnici a tam je poslech v každé kapitole. Učebnice jsou sice dobře dělané, žáci se naučí různé poslechové strategie, ale pak nejsou schopni porozumět reálné komunikaci,“ tvrdí.
Nejistý kantor podle ní mluví na své svěřence česky a anglicky se dělají jen různá cvičení. Pomohlo by však, kdyby se i vyplňování docházky a další běžné úkony domlouvaly v cílovém jazyce. Někde se osvědčila i výuka jiných předmětů v angličtině.
„Děti by pak viděly, že je jazyk prostředkem komunikace, a ne jen vyučovacím předmětem. Jenže často je to tak, že učitel přijde, řekne jim ‚good morning, children‘, ale pak už jede všechno česky. Pak mají slovní zásobu, ale nejsou schopny ji pohotově používat,“ uvedla.
A využívání rodilých mluvčích není také nic běžného. Ačkoli ministerstvo zbavilo cizince vhodné pro konverzační hodiny povinnosti mít vysokoškolské pedagogické vzdělání, nízké platy ve školství je moc nelákají, protože se mohou uplatnit jinde za lepších podmínek. Většinou se na to dají mladí lidé, kteří se v ČR zdržují na přechodnou dobu. „Rodilí mluvčí jsou pro základky takřka nedosažitelní. Navíc nejsou vystudovaní jazykáři,“ uzavřela Uličná.
Celý text naleznete zde
2 komentářů:
komunikační přístup nemá ve škole co pohledávat
Ráda bych podotkla, že se jedná jen o jednu metodu, která není samospasitelná.
Metody by se měly vybírat a střídat podle potřeb konkrétních žáků. Rovněž přehnané české brojení proti používání mateřského jazyka v hodinách cizích jazyků je ve světě překonané, byť ho třeba hodnotí i ČSI a metodici.
Například Atkinson uvádí revidovanou komunikační metodu, která uznává mateřský jazyk a přechod od něj k cizímu jazyku jako přirozený mezistupeň při výuce.
Učíte-li angličtinu děti na hranici mentálního postižení, nebude vám použití čistokrevného komunikačního přístupu příliš platné.
Okomentovat