Značná část dětí, které do školky nechodily a nadále nechodí, pochází ze sociálně slabých rodin a kvůli nim také stát povinnou docházku zaváděl. Snaha dostat je do škol je logická. Právě tyto děti by to totiž nejvíc potřebovaly. Jejich rodiny je nedokážou připravit na školu. U dětí, které nechodily do školky, je riziko selhání o poznání vyšší než u těch, které do školky chodily. Vzhledem k tomu, jak velký vliv to má na jejich uplatnitelnost na pracovním trhu, je v zájmu státu pomoci jim tento handicap překonat. Jenže v tom, jak se to snaží udělat, je řada sporných momentů. Tak například – i kdyby tyto děti do školky v pěti letech přišly, bylo by už pozdě. K tématu se vrací MF DNES.
Daniel Prokop (twitter.com) |
Problém vidí odborníci i v tom, že stát sice přikazuje, ale důvodům, proč děti z vyloučených lokalit do školek nechodily, pozornost nevěnuje. Přitom je zmapovalo několik analýz. U neziskovky Tady a teď si ji objednal před přijetím zákona za evropské peníze dokonce sám stát. Její autoři plošnou povinnou „předškolu“ zavrhli. „Reakce veřejné správy byla nulová,“ shrnuje její dopad jeden ze spoluautorů Štěpán Moravec.
Z bilance po roce fungování je zřejmé, že stát selhal už na startu, a to při komunikaci s těmi, kterých se povinná předškolní docházka týká. Problém jsou nejasné předpisy, které matou školky a obce.
Školní inspekce doporučuje spíše než pokutou do výše pěti tisíc je k zápisu dítěte do školky motivovat pozitivně. Inspekce například doporučuje rodiny individuálně přesvědčovat, že předškolní vzdělání jejich dětem pomůže. Jenže to zatím nikdo systematicky nedělá.
Nejméně ze všeho školka, kde mají vychovatelky plné ruce práce s přeplněnými třídami. „Je například jasné, že pokud má ve spádové oblasti sociálně vyloučenou lokalitu, potřebuje sociálního pracovníka, který bude chodit i do terénu, jak je to běžné jinde v Evropě. I to byl jeden z důvodů, proč jsme povinnou školku v této podobě považovali za nesmysl,“ říká Moravec.
Celý text naleznete zde
1 komentářů:
stát nemá školky vůbec řešit
Okomentovat