Robert Plaga: Maturitní testy nemají stát na chytácích. A víc než u maturity je otázka, zda se vyplatí jednotné přijímačky

„Přemýšlím, proč by slohová práce z českého jazyka měla být vyhodnocována centrálně. Chci znát odpověď na to, jestli toto „bojové cvičení“ a náklady s ním spojené mají smysl. A druhou debatu chci vést o tom, jak mají být formulovány otázky v testech. Můj vlastní dojem je, že by úlohy měly být určitě formulovány jednoznačně a testovat skutečně nabyté vědomosti, a ne být postavené na „chytácích“,“ říká Robert Plaga v rozhovoru pro Lidové noviny.

Robert Plaga (msmt.cz)

V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

Nepřijde vám, že se vytratil smysl maturit: tedy garance, že studenti budou připraveni na další studium, budoucí profesní život? Že se soustředíme na různé technikálie?

Cílem všech by samozřejmě mělo být, aby jakékoliv ukončení středoškolského studia ověřovalo „reál“. Aby to nebyly jen chytáky. Zvlášť v době, která je čím dál dynamičtější a je o flexibilitě a schopnosti se učit. A schopnosti vyhodnocovat zdroje informací. Kritické myšlení je kladeno naroveň konkrétním znalostem z konkrétních předmětů. V tomto to myslím nefunguje. Je otázka, pokud bychom kompetenci ohledně maturit vrátili do škol, jestli by se toto všechno stalo. Optimální varianta je zajistit jednotné maturity ověřující skutečné znalosti.

Naznačoval jste, že by mohla být jiná závěrečná zkouška pro gymnázia a pro odborné školy. Jak moc se do hry vrací mistrovská zkouška?

Nechci být kategorický. Podívejme se, kde všude jsou nasazeny společné maturity. Je jasné, že jedna úroveň je nevyhovující. Pro někoho je příliš vysoká, jako vstupenka na vysoké školy je moc nízko. Může to tedy být buď maturita a mistrovská zkouška, nebo maturita a maturita+. Jiné varianty nevidím.

Podíváte se podrobně i na systém jednotných přijímacích zkoušek?

Ty jsou takovým „polovičatým“ nástrojem. Představují jen jednu součást celého přijímacího procesu (na střední školy). Možná více než u maturity vyvstává otázka, jestli se nám přínos toho jednotného nástroje vyplatí... To je věc na delší dobu.

Dostal jste již nějaké ujištění, že budete i v nové Babišově vládě?

Ne. Napjatě čekám na tento víkend.

Když už jsme u pedagogických fakult, z řady mezinárodních srovnání – třeba s Nizozemskem či Finskem – se jeví, jako by na našich univerzitách takřka absentoval pedagogický výzkum... Čím to je?

To je složitější. Mám za to, že u pedagogických fakult jedním z faktorů – nikoliv jediným – je to, že se možná nemohou „najít“ v naší metodice vědy a výzkumu; snažily se tedy psát články, které se trefí do systému tzv. kafemlejnku. Přiznejme si, je to věda, ale specifická, zaměřená na didaktiku a podobně. V zásadě hlavní výstupy jsou typově „aplikovaným výzkumem“ pro školství, nejde o fundamentální bádání... Poptávku si však u nich zadávají i jiné subjekty státní správy a hodně se snažíme, aby fakulty dělaly i výzkum pro potřeby státu, co se týče vzdělávacích politik, strategií. To se posunuje.

Rezervy ale „peďáky“ jistě mají.

Nebudu tvrdit, že na všech pedagogických fakultách jsou všichni pracovníci totální hvězdy. Máme pak dva přístupy. Jedním z nich je, že řeknu: Milé pedagogické fakulty, stát vám přidá peníze, až tady budou jen kvalitní lidé, všichni. Anebo je druhý přístup: Dáme vám peníze, abyste se mohly zlepšovat, ale s tím rizikem, že část prostředků skončí neefektivně i u těch, kdo se nikdy excelentními nestanou. Já zastávám ten druhý přístup.

Celý rozhovor naleznete v Lidových novinách