Ředitel Nadace OSF Robert Basch: Snažíme se dosáhnout toho, aby lidé měli rovné šance, rovné příležitosti

„My jsme nadace, jejímž cílem je podporovat demokratické hodnoty. Aby lidé měli rovné šance, bez ohledu na jejich názory, místo narození, handicap či barvu pleti. Nám je často připisována taková či onaká ideologie a často se mluví o tom, že náš zakladatel George Soros, od něhož jsme už mimochodem několik let odstřiženi, je levicový člověk, který prosazuje levicové hodnoty, ale to je nesmysl. My nepropagujeme levicové hodnoty ve smyslu vyššího zdanění, vyššího přerozdělování, vyššího vlivu státu. My se snažíme dosáhnout toho, aby lidé měli rovné šance, rovné příležitosti,“ říká v rozhovoru pro Lidové noviny ředitel Nadace OSF Robert Basch.

Robert Basch (otevrenaspolecnost.cz)

V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

Nějaký příklad?

Dlouhé roky jsme podporovali koncept paliativní péče a mobilních hospiců, aby si lidé, jejichž diagnóza a zdravotní stav to umožňují, mohli vybrat, zda umřou v nemocnici, nebo doma uprostřed rodiny. Jestli tohle je levicová ideologie, tak fakt už nevím.

Díval jsem se na jeden hezký výzkum, mimochodem udělaný společností STEM právě pro vás, který popisuje, že lidé u nás oceňují neziskovky, pokud se starají o čisté pleny pro starce nebo léčí zlomená křídla ptáčátkům. Ale že negativně vnímají, pokud se neziskový sektor věnuje politickým tématům. Ale vaším cílem je často velká, systémová změna, vaše cíle se nutně stávají obsahem politiky...

My se snažíme, pokud je to možné, se státem nějak spolupracovat. Třeba za ekonomické krize, to byl typický příklad. George Soros se rozhodl, že na řešení krize a podporu postižených je třeba teď dávat peníze. A my jsme se snažili jednat s ministerstvem školství, sociálních věcí a říkali jsme jim: podívejte, tady máme nějaké fondy, řekněte, kam je teď potřeba napřít úsilí, kde vám v rámci státních úspor vypadlo státní financování – někoho to bolestně poškodilo – a kde můžeme pomoci.

To ale nikomu nevadí. Lidé se durdí, když někdo bere od státu granty a dotace a za ty peníze tlačí svou politickou agendu.

To ale my v žádném případě nejsme, my od státu nebereme ani korunu. To je právě ten druhý bod – my jsme na českých veřejných penězích absolutně nezávislí. Naše pozice je taková, že abychom mohli být skutečně nezávislí, abychom mohli třeba poukazovat na korupci nebo na špatné nastavení nějakého systému (péče o umírající, péče o psychicky nemocné), nechceme brát od státu peníze. A jestli se toho pak chopí tahle politická strana nebo jiná politická strana, je nám pak v zásadě jedno.

Zase se zeptám: nějaký příklad?

Třeba tolik diskutovaná inkluze. Zorganizovali jsme velkou exkurzi do Velké Británie, kde byli lidé z ministerstva školství, z ostravského magistrátu, lidé z Krajského úřadu v Ostravě, jenom proto, abychom jim ukázali, že přístup k dětem z vyloučených lokalit může být jiný, než je tady zvykem. My nemůžeme nijak přímo ovlivnit jejich rozhodování, ale můžeme jim pomoci k informacím a jejich zažitou zkušenost rozšířit o zkušenosti další. A jestli je ten člověk sociální demokrat, jestli je z ANO, nebo je to ódéesák, je nám úplně jedno. Navíc mi jedna věc přijde zvláštní. Když byznys tlačí svoji legislativní agendu ve velkém s využitím draze placených lobbistů, nikomu to nevadí. Tím neříkám, že lobbing je nutně špatně, ale proč je problém, když se snaží něco prosazovat nevládní organizace?

Jako jednu z priorit máte média, mediální gramotnost i nezávislost médií. Ta jsou přitom hodně na tapetě: nejenže je ovládli domácí byznysmeni (a jeden z nich je momentálně dokonce premiérem), ale i proto, že mnozí politici na média utočí, jako by byla ještě větším škůdcem než všechny neziskovky dohromady. Vy jste k věci dělali nějaké výzkumy. Co vám z nich vyšlo?

My jsme si nechávali zpracovávat výzkum před krajskými volbami, tedy v roce 2016. A tam nám vyšlo, že pokud se zaměříme na to, co média píší, vůbec to není tak hrozné, dokonce ani nijak výrazně vychýlené.

Na co jiného byste se měli zaměřit, než co média píší a vysílají?

No právě! Tohle je ta první, základní rovina: co se píše. Druhá, možná zajímavější, by ale byla, co se kde nepíše, co se přehlíží, co se ignoruje. A třetí by byla, jak se témata ilustrují. Dáte-li někam dejme tomu třikrát ošklivou fotografii Miloše Zemana a třikrát krásnou fotografii Jiřího Drahoše, může to na čtenáře podle mediálních analytiků zapůsobit více než jakákoli písmenka. Ale to by znamenalo neskonale náročnější, rozsáhlejší a dražší výzkum. Protože na první pohled bylo evidentní, že třeba Bohuslav Sobotka vypadal na většině fotografií v LN špatně a zase Andrej Babiš vypadal špatně skoro na každé fotografii v Hospodářských novinách. Ale tohle detailně zmapovat je strašně náročné.

Proč to vlastně děláte?

Protože se nám zdá, že mediální krajina nevypadá dobře. Že novináři, kteří se spolu bavili třicet let, se dneska ani nepozdraví, nebo si dokonce veřejně nadávají. To prostě není dobré pro nikoho. Navíc jsou novináři pod čím dál větším tlakem ze všech stran, důvěra v klasickou novinařinu klesá. A je důležité, aby někdo ukazoval, že i přesto novináři odvádí skvělou práci.

Celý text naleznete v příloze Orientace Lidových novin