Petr Honzejk: Šíří se nákaza přitakávání nahnědlé „slušnosti“

„ O trendech vývoje nám někdy nejvíc řeknou jednotlivé momentky. A když se podíváme na tři z poslední doby, není těžké získat pocit, že směr pohybu této země není právě nejšťastnější, přičemž jeho rychlost se stále zvyšuje,“ píše Petr Honzejk v Hospodářských novinách.

Petr Honzejk (twitter.com)

Honzejk mimo jiné píše:

Výrazem zrychlujícího se sešupu je i další momentka posledních dní. V Brně vtrhla na jeviště divadla skupina, která si říká Slušní lidé, a přerušila představení kontroverzní hry Naše násilí a vaše násilí. Nejde o samotné výtržníky, jejichž postup i rétorika připomínají nástup bojůvek proti „zvrhlému umění“ ve 30. letech minulého století. Jde o to, že dost lidí mělo tendenci výtržníky, kteří mají navíc politické ambice, hájit. „Slušných lidí“ je u nás evidentně více, než jsme si mysleli. Přitom když někdo sám sebe začne halasně označovat za „slušného člověka“ a politicky na tom vydělávat, je to přinejmenším na pováženou. Copak asi chce ve finále udělat s těmi, které označí za „neslušné“? Převychovat?

Povahu „slušnolidí“ mimoděk vystihl Karel Čapek, když napsal, že pokud se někdo chce politicky živit svou vytrubovanou ctností, nejde o nic jiného než o morální prostituci. Možná je to až příliš smířlivé, ale když se Čapkova příměru přidržíme, musíme konstatovat, že s prostituty tohoto typu je dnes v Česku ochoten spustit se kdekdo. A že celá společnost je jen krok od toho, aby od nich něco nehezkého chytla.

Obrázek třetí, související, který může zároveň posloužit jako kontext výše uvedeného: prezident Miloš Zeman dal znovu najevo, že by mu nevadilo, kdyby vládu podpořil extremista Tomio Okamura, jehož strana zrovna začala oblepovat zemi billboardy „Bezpečné ulice pro SLUŠNÉ LIDI“. Tady komentář asi není nutný. V každém případě se zdá, že nákaza spočívající v relativizaci totalitní minulosti a přitakávání „slušnosti“ psané s velkým nahnědlým „S“ se v Česku šíří rychleji, než jsme si donedávna dokázali představit.

Celý text naleznete zde