Oldřich Botlík: Škola věnuje neuvěřitelné množství času otrockým činnostem na úkor toho, aby děti učila myslet.

„Trochu legrační se mi zdá požadavek kritiků, aby byl proveden seriózní výzkum, který by prokázal, že Hejného metoda funguje. Máme snad nějaké důkazy, že funguje tradiční metoda výuky? Spíš přibývá důkazů, že moc nefunguje. Proti výzkumu nic nemám. Jen si uvědomuji, jak tendenční ten požadavek je a kolik úskalí je s přípravou takového výzkumu spojeno, má-li být objektivní. Už jen dosažení shody na tom, které výsledky vzdělávání má měřit, nebude vůbec jednoduché,“ říká Oldřich Botlík v rozhovoru pro Učitelské noviny.

V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

Opravdu platí, že výsledky převládající výuky třeba na základních školách nejsou nic moc?

Za víc než dvacet let existence projektu Kalibro už máme dlouhý seznam základních principů, kterým děti většinově nerozumějí. Píšeme o tom, ale nikdy se nad tím nikdo nepozastavil. Proto mě ty ostré, někdy až nenávistné útoky „gangu čtyř matematiků“ zarazily. Prof. Hejný je totiž ve svých vystoupeních hodně zdrženlivý a snaží se jakýmkoli kontroverzím vyhýbat. Navíc znám české projekty, které ve výuce fyziky, češtiny nebo třeba dějepisu uplatňují podobné obecné principy jako Milan Hejný v matematice. Velmi úspěšně a bez podobných zlostných protiakcí.

Když jsem o tom začal víc přemýšlet, uvědomil jsem si, že jde o naprosto zásadní problém. Netýká se jen matematiky, ale všeho, co se ve škole vyučuje. Ovšem zejména v matematice vystupuje do popředí. Jde o chápání základního vzdělávání. Tím procházejí všechny děti, je pro všechny stejné. Obávám se, že Hejného kritici pokládají základní vzdělávání za síto, které má hlavně oddělit zrno do plev. Osud „plev“ je přitom vlastně moc nezajímá, v hledáčku jejich zájmu jsou úspěšní účastníci matematických olympiád, budoucí studenti matfyzu. Myslí si, že Hejného metoda připraví jejich favority hůř.

Kritikům je celkem jedno, že velké množství žáků má s matematikou problém. Když žákům nejde, odbývají to konstatováním, že na ni nemají buňky nebo nejsou dost pilní. „Takhle se přece vyučuje pořád a je to tak správně,“ říkají. Pak někdo přijde s propracovaným, léta ověřovaným návrhem, jak nepříliš úspěšnou výuku změnit – a je zle. Místo věcné kritiky se setká s urážlivými slovy o „módní vlně“.

S mírným zjednodušením se dá říct, že učitelé se dnes dělí na dvě nestejně velké skupiny. V jedné je rozšířeno apriorní odmítání novinek: „Vždyť většina starého, léty ověřeného v podstatě vyhovuje. Zato kvalita nového je přinejmenším podezřelá, protože to bylo v provozu kratší dobu.“ Učitelé ve druhé skupině vědí, že svět se rychle mění. Uvědomují si, že dnešním dětem nemůžou vyhovovat metody, jimiž prošli už jejich prapra…rodiče. Snaží se proto reagovat, hledají efektivnější metody a mají pocit, že se jim to daří. Hejného matematika je jedna z těch, po kterých sahají. Ale zdaleka není jediná.

V čem by se tedy mělo vyučování proměnit?

V přístupu k žákům. Převládající výuka je možná vhodná pro děti, které jednou uspějí v různých předmětových olympiádách a jiných soutěžích. Ty ostatní odsuzuje velká míra abstrakce a nepřiměřený důraz na formální stránku učiva k trvalému nepochopení. Vzdělávání jim zoškliví. Nechápou, proč se mají učit něco „tak zbytečného“. Reagují pak tím, že negují všechno – i to, v čem by při jiném pojetí výuky mohly vyniknout.

O co tedy jde především?

O to, co škola vlastně netrénuje. Pořád slepě věří, že opakování je matka moudrosti. Není. Škola věnuje neuvěřitelné množství času otrockým činnostem na úkor toho, aby děti učila myslet. V tom ji mohou velmi účinně pomoci třeba moderní technologie. Zavedli jsme sice – jak je ve školství zvykem – předmět ICT, ale ten na některých školách vlastně ani nepotřebují. Účinně totiž zapojují počítače do výuky v ostatních předmětech. Dělají to, protože „střevům“ počítače už se dnes bez hlubokého studia rozumět nedá. Není ale nejmenších pochyb, že pro všechny současné žáky to je a bude užitečný nástroj. Proč se žáci už dávno neučí písemnému vyjadřování tím, co novináři dobře znají: krácením textu, které musí zachovat jeho myšlenky? Takové činnosti byly dříve ve škole nerealizovatelné, dnes jim nic nebrání. Textový editor má každý počítač a vhodných zajímavých textů jsou na webu mraky. Programy, které kontrolují, zda žáci správně doplnili chybějící písmenka v nesmyslných větách, jsou možná obchodně úspěšné, výuku ale metodicky nijak neposunují.

Celý text naleznete zde