„Kruh se začíná uzavírat. Pokud si opravdu přejeme posílit skutečnou vzdělanost populace, měli bychom vědět, že podobné testy mají přesně opačný účinek. Budeme-li centrální testování ještě nějakou dobu udržovat při životě, dosáhneme jen úplného vítězství průměrných učitelů a hloupých otázek. Do škol pořád ještě přicházejí chytří a schopní mladí učitelé, je ale stále obtížnější je tam udržet. Říkají: Buď to budu moct dělat dobře, nebo půjdu dělat něco jiného.,“ píše Oldřich Botlík v Lidových novinách.
 |
| Oldřich Botlík (eduin.cz) |
Testy obsahují převahu hloupých otázek ověřujících zbytečnosti. Něco s tím udělat ale nebude snadné. Kvalitní centrálně vyhodnocovaný test, přijímací i maturitní, totiž mohou připravit jen kvalitní učitelé. Jenže ti se do toho nehrnou. Dobře vědí, že chybějící komunikace mezi žákem a hodnotitelem a zaškrtávací otázky zjednodušují cíle vzdělávání i jeho obsah na úplné banality. Proč by měli chystat hloupé otázky pro žáky v celé republice, když své vlastní žáky vedou k tomu, aby si sami kladli otázky chytré? Takže státní testovací mašinerii plní otázkami učitelé průměrní a konvenční. Přijímací a maturitní testy proto v češtině oplývají otázkami sice jednoznačnými, ale hloupými.
V matematice zase všichni učitelé chápou, že nejjistější cestou, jak dovést žáky k úspěchu v testech, je dril. Ti nejlepší mezi nimi sice dobře vědí, že užitečnější jsou úplně jiné znalosti a dovednosti, ale zkouška holt rozhoduje o budoucnosti jejich žáků…
Mezitím si budeme dál stěžovat, že maturanti jsou čím dál horší. Až dosud si hranici úspěšnosti v přijímacím testu určovala škola, ale hejtmani nedávno vyzvali stát, ať určí, kolik hloupých testových otázek musí uchazeči zodpovědět správně, aby směli být přijati do maturitního oboru. Až na tuhle výzvu přistoupíme, kruh se uzavře úplně. Pak už bude stroj na zhloupnutí národa konečně fungovat bezchybně.
Celý text naleznete zde
16 komentářů:
U holokaustu společnost pochopila, že jeho zpochybňování ohrožuje společnost samu a proto ho trestá. Šíření lží a zpochybňování či odmítání konceptu jednotné maturity koná na duši národa přeneseně podobné zvěrstvo, jaké je zmíněno v předchozí větě. Žáci se neučí, protože jim botlíkovci připravené weby podsouvají dopředu zkonstruovaná odvolání a žáci pak uvěří, že se stačí odvolat "a přece to vyhrajou".
Nevyhrajou a ještě poškozují společnost marně utracenými náklady na jejich realizované, avšak efektivně nedotažené vzdělání. Mediální podrývání důvěryhodnosti maturitních zkoušek a samé podstaty takové zkoušky s poukazem, že co se zavedlo v devatenáctém století, nemá dnes v životě mladého člověka v rozpuku místo, to jsou další toxické výplody skupiny umanutých, jimž je za peníze OSF poskytováno klima k existenci. Zbytečně.
Takže podle Vás by mělo být zpochybňování maturity trestným činem? Skvěle! Mohli bychom také zavést skutkovou podstatu "urážka činitele Cermatu". A samozřejmě zakázat neziskovky...
Překrucování vám jde, šéfredaktore. Kdybych to chtěla napsat, přečetl byste si to.
Takhle jen cosi, co jsem neřekla, bublá ve vašich představách. Ale pokud se ptáte, jestli psát lži (autorsky, OB) a publikovat lži (MK), to by trestným činem být mělo.
debata o ničem
Jeden můj oblíbený autor (učitel) napsal: „Kdybychom měli ve školách naučit děti mluvit, nikdy by to neuměly.“ Pokládám to za nejvýstižnější vyjádření „problému zvaného školství“, jaké znám. Zavádění školní výuky mluvení by probíhalo zhruba v těchto krocích.
(1) Je jmenována ministerská komise, která po deseti letech práce identifikuje jednotlivé fonémy a sestavuje jejich seznam – takový rvp v malém. Volba konkrétní metodiky výuky samozřejmě zůstává v pravomoci učitele, resp. školy.
(2) „Renomovaní“ metodici určují, v jakém pořadí a ročníku se budou jednotlivé fonémy probírat. Některé obtížně vyslovitelné doporučují vynechat, protože se plošným testováním nedá ověřit, že si žáci opravdu osvojili jejich produkci.
(3) Nastávají vážné problémy. Žáci už se totiž většinou naučili mluvit jaksi „sami od sebe“ a chtějí i ve škole používat řeč ke komunikaci o tom, co je opravdu zajímá. To má ale podle rvp přijít na řadu až v devátém ročníku, až budou systematicky probrány veškeré teoretické základy mluvení. Předtím si tak žáci musejí osvojit mj. všechny typografické značky vyjadřující jemné rozdíly v otevřenosti dutiny ústní při vyslovování A, E, I. Proč by neměli prokázat, že je znají a že je dokážou uplatnit také při popisu zvuků, které vznikají v jejich vlastních hlasivkách?
(4) Výuku fonologie, ve kterou se původně zamýšlená výuka mluvení rychle zvrhla, žáci hromadně odmítají a ignorují. Nezbývá, než je zpacifikovat vhodnou „motivací“.
(5) Ministr školství přichází s populistickým návrhem, jak zlepšit neuspokojivé výsledky výuky mluvení v českých školách: zkouška z mluvení se stane součástí státní maturity. Většina rodičů a učitelů i hlavní média vítají jeho návrh.
(6) Žáci organizují před ministerstvem školství protestní demonstrace.
(7) Roční náklady na rozšíření státní maturity o zkoušku z mluvení budou v řádu stovek milionů. Vychází také najevo, že náklady na vývoj předchozí verze zkoušky, jejímž hlavním cílem bylo naopak žáky umlčet, překračují jednu miliardu. Nikdo si s tím však neláme hlavu – všichni přece víme, že schopnost mluvit je nepominutelnou součástí vzdělanosti. Žáci němí a sluchově postižení mohou zkoušku vykonat ve zvláštním režimu, pokud si včas podají žádost o uzpůsobení podmínek.
(8) Protože česká metodika výuky mluvení ve školách má dlouholetou tradici a její kvality jsou nezpochybnitelné, připravují metodici z kroku (2) tzv. Katalog požadavků. Je závazný.
(9) Jakákoli kritika toho, že namísto mluvení se ve školách vyučuje fonologie, a ještě k tomu mizerně, je smetena se stolu poukazem na Katalog požadavků.
(10) Je odvolán ředitel organizace připravující reformu maturitní zkoušky. Pod heslem Baví nás být užiteční! zakládá vzápětí občanské sdružení Matt a Hurry, které mj. konstatuje, že Zkoušky státní části maturity jsou pro polovinu maturantů vážným a až pro osminu existenčním rizikem. Za tím vším je spousta normální lidské tragédie a zklamání a finanční rozměr způsobených ztrát veřejných i soukromých peněz se počítá v řádu miliard korun ročně. E-shop zmíněného sdružení nabízí mj. tzv. „tréninkové hodiny pravdy“.
Odhaduji, že jsem text v předchozím příspěvku napsal zhruba rok nebo dva poté, co ministr školství Petr Fiala odvolal Pavla Zeleného z funkce ředitele Cermatu.
Zelený se po celou dobu, kdy byl ve funkci, snažil upírat maturantům jejich zákonná práva. Hned po spuštění státní maturity například zkoušel utajit zadání maturitních testů – představitelé organizace, která je zveřejnila, byli na Policii ČR podat vysvětlení, protože někdo v té věci podal trestní oznámení. Policie samozřejmě záležitost odložila, neboť už tehdy platil autorský zákon, podle něhož byl maturitní test úředním dílem. To nicméně nebránilo Cermatu, aby postupoval nezákonně a nadále označoval maturitní (a později i přijímací) testy svým copyrightem. Ještě v roce 2017 mě Jiří Zíka, nástupce Zeleného ve funkci, neváhal skandalizovat, když jsem inicioval zveřejnění přijímacích testů na stránce iniciativy Maturitní data – odtajněno.
Zelený (a s ním i MŠMT) také upírali maturantům možnost odvolat se proti výsledku maturitního testu například kvůli jeho nesouladu s Katalogem, kvůli nejednoznačnému zadání nebo kvůli chybnému „správnému“ řešení v Klíči. Tvrdili, že možnost odvolání se vztahuje výhradně na počítačem špatně přečtený záznamový arch. Zapírali také chyby v maturitních testech. Ve věci musel nakonec udělat jasno až judikát Nejvyššího správního soudu, který dal maturantům ve všem za pravdu.
Netušil jsem také, že se „fonologie“ nakonec opravdu stane předmětem testování, byť jen u státních přijímacích testů. Letošní chybou „bjeh / běh“ si Cermat opravdu „nabjehl“ na vidle.
Na vzdělávacích webech diskutuje několik zcela nekritických obhájců státní maturity. Lze je charakterizovat tím, že nepředkládají argumenty ani nereagují na argumenty, které byly předloženy. Jejich příspěvky jsou zpravidla osobními útoky proti kritikům státní maturity.
Zájemci se mohou zamyslet třeba nad tím, kdo je ve skutečnosti Simona Carcy.
Ja vznikl vzdělávací systém na jehož základě stále fungujeme- prof Nejedlého, v březnu 1949 proběhl 9. sjezd ksč,v květnu dostalo min informací pokyn z úv ksč vypracovat novou reformu a 1.9.49 se podle ní již učilo
...Budeme-li centrální testování ještě nějakou dobu udržovat při životě, dosáhneme jen úplného vítězství průměrných učitelů a hloupých otázek...
Zájemci se mohou zamyslet nad tím, o co jde Oldřichu Botlíkovi. O srovnatelnost nároků? o snižování laťky ad absurdum? O strach nedovolit si položit otázku, která studenta zaskočí? O strach z přiznání existence průměrných učitelů? Není hloupých otázek, je jen hloupých odpovědí.
Proč je "průměrný učitel" tady pomalu nadávka? "Průměrný" je přece ten, kdo požadované zadání odvede ve standardní kvalitě - nic míň, nic víc. Těchto lidí je potřeba, nemělo by se na ně jen plivat...
"Průměrný" je přece ten, kdo požadované zadání odvede ve standardní kvalitě - nic míň, nic víc.
Myslím, že "průměr" je definován jinak. Například "průměrně vysoký" učitel je ten, jehož výška je stejná jako průměr výšek všech učitelů.
Navzdory všem svým výhradám vůči přijímacím a maturitním testům si myslím, že je připravují mírně nadprůměrní učitelé. Přesto to nestačí – testy obsahují hloupé otázky, a především je hloupé jejich pojetí. Kdyby je dokonce připravovali učitelé průměrní, šlo by už o skutečnou tragédii.
Směšuje se tu kvalita a kvantita, ale to už je jedno.
V každém případě souhlas s tím, že otázky do centrálních testů musí sestavovat ti nejerudovanější...
V každém případě souhlas s tím, že otázky do centrálních testů musí sestavovat ti nejerudovanější...
Jsem rád, že se v tomhle shodujeme. Pokud jde o ten průměr, je definován jako vlastnost odvozovaná od celého souboru. I když je sledovaný ukazatel kvalitativní, ty kvantitativní prvky se holt do průměru promítají. To, co jste tvrdil (průměrný = odvede zadanou práci ve standardní kvalitě), byste tedy měl dokázat. :-) Ale nechme toho.
Dne 7. 6. 2018 jsem požádal Cermat podle zákona o svobodném přístupu k informacím o jména autorů letošních maturitních testů ČJL a M, autorů testových úloh a autorů zadání slohových prací. Podle školského zákona už dnes nesmějí být informací veřejně nepřístupnou.
O analogické informace za jaro 2016 a jaro 2017 jsem požádal na konci května 2017. Přesně po roce MŠMT již podruhé zrušilo zamítavé rozhodnutí Cermatu o mé žádosti jako nezákonné, protože není tzv. přezkoumatelné. Cermat své rozhodnutí dostatečně neodůvodnil a nevypořádal se ani s řadou mých argumentů, které jsem uplatnil, když jsem se proti jeho prvnímu zamítavému rozhodnutí odvolal.
Ovšem i kvůli tomu, abych se domohl řádného úředního postupu MŠMT (dodržování zákonné lhůty pro vyřízení odvolání), jsem nakonec musel poslat ministrovi školství žádost o ochranu před nečinností jeho vlastního úřadu.
Snažil jsem se říct, že průměrný neznamená vždy špatný.
"Průměrný" žák ve výjimečně schopné třídě bude vždy lepší než "průměrný" žák ve třídě celkově slabší.
Hypotetický cíl, že všichni mohou dosáhnout nadprůměrných výsledků, je z definice věci tedy nereálný. Ale tím se vracíme na začátek našeho pididialogu.
Simona Carcy dokazuje, že JE hloupých otázek i hloupých odpovědí. Milá dámo (jste-li jí), možná je Vaše stanovisko to správné a páně Botlíkovo ne. V takovém případě ovšem tomuto stanovisku děláte medvědí službu, když vůbec neodpovídáte na argumenty pana Botlíka a omezujete se na (pochopitelně nijak nedoložené) přirovnání kritiky jednotné státní maturity k propagaci holocaustu - to je skutečně vrchol ubohosti.
U holokaustu společnost pochopila, že jeho zpochybňování ohrožuje společnost samu a proto ho trestá. Šíření lží a zpochybňování či odmítání konceptu jednotné maturity koná na duši národa přeneseně podobné zvěrstvo, jaké je zmíněno v předchozí větě. Žáci se neučí, protože jim botlíkovci připravené weby podsouvají dopředu zkonstruovaná odvolání... napsala paní Carcy. To tvrzení má mnoho věcných (odborných i elementárně logických) závažných vad.
Myslím, že by se na to téma dalo a mělo spíše říci toto:
U zavření vysokých škol fašisty společnost pochopila, že šlo o krok ničící vyhlídky národa a státu na budoucí prosperitu a důstojnou existenci. U pedagogického populismu, u odfláknuté jednotné státní maturity pro všechny typy SŠ a u snah některých podnikavců na tom nepořádku vydělat a u to tak není. PROČ?
J.Týř
Okomentovat