Milan Hejný: Učitelé jsou s prominutím podělaní a domnívají se, že čím větší tlak vytvoří, tím budou u vrchnosti lépe hodnoceni

„Ty nejpodstatnější věci je možné hodnotit, ale není možné je kvantovat. Já jsem u cílů matematiky řekl, že znalosti jsou na čtvrtém místě, na třetím místě jsou schopnosti kognitivní - myšlení a způsob myšlení, na druhém místě jsou schopnosti sociální a na prvním místě je vztah k matematice a k intelekční práci vůbec. Jak budete hodnotit vztah?,“ říká v rozhovoru pro týdení Euro Milan Hejný.

V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

Jenomže to se dostáváme k tomu, že to není spor o Hejného metodu, potažmo o matematiku, ale o to, co má škola dělat, jak má učit, co je vlastně její poslání.

Bohužel zde máme veliký dluh a vinna je celá společnost. Když si vezmete platy učitelů, jak jsou bídné a jak dlouho se o tom mluví, ale jak se nic neudělá. My jsme egoisté vtom smyslu, že těm našim dětem nedopřejeme. My už docela dobře víme, co se odehrává v hlavě dětí od předškolního věku až po maturitu, když se učí matematice, co je brzdí, co je rozvíjí. Jak ale toto vědění přetavit do reality? Od učitelů chceme, aby výrazně měnili své pedagogické vzorce chování. My po učiteli chceme, aby neskákal dětem do řeči, aby podněcoval jejich vzájemné diskuse, aby jim neprozrazoval žádné moudro, aby hledal úlohy, pomocí nichž by se děti dostávaly nahoru.

Já jsem byl překvapen v roce 2007, když jsem poprvé takovou učitelku uviděl. Vlastně jsem jí nemusel nic radit, bylo to v ní. Ona se nedívala na matiku, ona se dívala na děti. Byla divák ve své třídě. A když viděla, jak je ty naše úlohy baví, nadšeně nám o tom referovala. Tato zkušenost pro mě byla velice překvapivá, ale radostně překvapivá. Nejen mě, ale i mé kolegy utvrdila v tom, že není jediná učitelka v této republice takového zaměření, čili náš problém je teď vyhledávat takovéto učitelky. Bohužel do toho vstupuje dosti negativní prvek, kdy ředitelé svým učitelům Hejného metodu nařizují.

Proč?

Tím je to zabité. Podstata té metody je demokracie - já žáka nenutím, ale ani toho učitele tím spíš nesmím nutit. Teror, který učitelé pouštějí na žáky, nevychází od učitelů, vychází od inspekce, od ředitele, který tlačí na učitele. Učitelé jsou s prominutím podělaní a domnívají se, že čím větší tlak vytvoří, tím budou u vrchnosti lépe hodnoceni.

Jak dlouho trvá naučit vaši metodu učitele?

Když jsem začal s tou první paní učitelkou, jak jsem o ní říkal, ona tak byla zrozena, ona to chytla a uměla. Jiná paní učitelka se chce metodu naučit a nejde jí to a nejde a je z toho nešťastná. Má strach. Uvnitř některých učitelů je blok. Někteří učitelé učiteli být nikdy neměli. To musí být sebevědomá osobnost, on nesmí mít strach. Když ten učitel má strach.  

Jak vnímáte ten příval kritiky, který se na vás v posledních měsících snesl?

Mě osobně to nerozhazuje. Nemohu ale říct, že je mi to fuk, protože je mi líto každého, koho naštvu, a já jsem je zřejmě naštval, ale to nebyl můj cíl je naštvat. Můj cíl je dát radost dětem, učitelům, rodičům.

Celý rozhovor naleznete v aktuálním vydání týdeníku Euro