„Progresivní environmentální pedagogové a pedagožky ví, že opomíjet témata týkající se změn klimatu prostě nelze. Přesto se to, obávám se, do velké míry stále děje. Při vědomí rizika příliš velkého zobecnění, které se možná někoho ze čtenářů nebo čtenářek dotkne, si totiž dovolím tvrdit, že příliš mnoho českých škol se spokojuje s tím, že naučí děti třídit odpad, případně šetřit vodou a občas je vezme na výlet po okolí školy, při které se posbírá pár odpadků. Naučit děti třídit odpad a starat se o okolí školy je sice hezké a z pedagogického hlediska i dobře měřitelné, eko opatření. Nicméně je to málo. Bolestně málo.,“ píše Kristýna Hrubanová v blogu na EDUin.cz.
 |
| Kristýna Hrubanová (linkedin.com) |
Environmentální potažmo globální výchova a vzdělávání by mělo pojímat širokou škálu témat a principů. Snaží se u (nejen) mladých lidí budovat poměrně komplexní kompetence, které lze zjednodušit jako odpovědnost k lidem a přírodě – k planetě jako celku a připravit je na život ve světě, jehož podobu dokážeme dnes jen těžko předvídat. Při vědomí komplexnosti environmentálních a globálních souvislostí je myslím ale nutné i mezi těmito tématy prioritizovat dle urgence (a samozřejmě s ohledem na věk a schopnosti dětí a mladých lidí). Je na čase, aby se pedagogické elity ředitelé a ředitelky škol a vzdělávacích institucí a samozřejmě pedagogové a pedagožky působící v praxi začali zabývat změnou klimatu jako palčivě aktuálním vzdělávacím tématem a hledáním a aplikováním vhodných řešení. A to ideálně v dialogu společně s mladými lidmi. Může se totiž stát, že v případě ekologické krize budou některá témata rezonující současným pedagogickým světem – jako např. tolik diskutovaná robotizace a práce 4.0, kvalita státních maturit, či boj o to, který přístup k výuce matematiky je ten správný – více méně podružná.
Čím začít? Je to spíše smutné, ale z didaktického hlediska nám naše nejbližší okolí nabízí skvělé podněty. Nadprůměrně vysoké teploty letošního „jara“, vyschlá erodovaná pole, přehradní nádrže hluboko pod průměrným stavem. Stačí si vybrat. A nebo si pro začátek můžete přečíst a případně podepsat výzvu Za klimatickou spravedlnost a čisté ovzduší bez výjimek!, kterou minulý týden zveřejnilo hnutí Limity jsme my. No a protože trochu optimismu nikdy neuškodí, budu na závěr citovat Jana Malíka a poslední větu z jeho zmiňovaného článku: „Katastrofa tu už zřetelně je. Neklepe, ale buší do našich chatrných vrátek. Je možné, že ještě lze zachránit život na planetě bez dalších výraznějších ztrát. Ale pokud nic neuděláme, bude všechno o mnoho horší, než si vůbec dovedeme představit.“
Celý text naleznete zde
5 komentářů:
Není. Přestaňte lidi strašit.
A kde ještě dělá škola bolestně málo?
No přece všude a ve všem. To ví každý. Každý do školy chodil a každý je nejchytřejší.
Ono je těžké učit o vyschlých polích a přehradách hluboko pod stavem, když leje a leje a hrozí povodně.
řestaňte s tím už blbnout! uvědomte si dvě věci:
1/ v letech 1947-56 sssr a usa co druhý den někdo z nich provedl jaderný výbuch,to nebo nad námi je tak rozflákané že ho ani pánbů nezaštupuje
2/ v kapitalismu rozhodují peníze,peníze a zase jenom peníze , takže všechny ty iniciativy jsou zase jen byznys neboli něčí peníze a peníze a zase jenom peníze
Tenhle miláček to říká naprosto jasně, stručně i logicky.
Okomentovat