„Nemyslím si, že více praxe znamená připravit lepšího učitele. Nyní je poměr celostátně nastaven podle ministerstva školství na 10 % a my tuto dolní hranici dodržujeme, jelikož se nám zdá dostatečná pro to, co absolvent potřebuje. On totiž také potřebuje proniknout do hloubky svého oboru. A my nechceme, aby naši absolventi byli dvě kapitoly před svými žáky. Ale důležitější než zvyšování praxe v pregraduální přípravě učitelů mi připadá zaměřit se na vlastní praxi absolventů na začátku jejich pracovní kariéry. Tam se rozhoduje mezi tím, jakou cestou se budoucí učitel vydá a zda převezme stereotypy svých kolegů, nebo zda narazí na někoho, kdo ho nasměruje na cestu, která bude inovativní a zajímavá,“ říká děkan Pedagogické fakulty MU Jiří Němec v rozhovoru pro magazín Perpetuum.
 |
| Jiří Němec (muni.cz) |
A to je ta část praxe, kde je náš absolvent konfrontován s již opravdovou realitou, která je velice tvrdá a může být úplně odlišná od té školní, kdy mu za zády stál náš pedagog a pomáhal mu v tom, co dělal. Tam se podle mě rozhoduje o budoucím nastavení kvality vyučujícího.
V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:
Změnila se příprava učitelů za posledních dvacet let?
Podoba přípravy učitelů se měnila několikrát, ale obávám se, že změny nepřicházely ve snaze připravit lepšího učitele, ale byly vyvolány vnějšími okolnostmi. První větší změna přišla po roce 2000, kdy se rozdělilo učitelství na dvoustupňové. Tehdy jsme dlouho hledali nějaký smysluplný výstup pro bakaláře, protože ten se ve školství vůbec neuplatňoval. Když se poprvé v zákoně o pedagogických pracovnících objevil pojem asistent pedagoga, nikdo netušil, co by mohlo být jeho posláním. Dneska už si nedovedeme představit, že by školy existovaly bez asistentů. A druhý velký zásah je opět vyvolán legislativní změnou, v rámci které procházejí proměnou všechny studijní programy v ČR. V posledních pěti letech je také patrný důraz na posílení praxí, sebereflektivního učení i na osobnostní přípravu učitelů. Myslím si, že to vše pedagogické fakulty vědomě zahrnují do přípravy svých absolventů.
Jak se mění zájem o studium na vaši pedagogickou fakultu?
Mezi rokem 2016 a letošním přijímacím řízením (2018) jsme zaznamenali nárůst počtu přihlášek o 13 %. Letos to bylo 6 020 přihlášek. Přijetí jsme nabídli 2 500 studentů do bakalářských a dlouhého magisterského programu, ale z tohoto počtu se nám skutečně zapíše asi jen polovina studentů. To je trend, kterému čelí většina škol, studenti si podávají více přihlášek a následně se rozhodují. Letos studenti hlásící se např. na obor učitelství pro první stupeň základních škol dosahovali velice dobrých výsledků, ale nemohli jsme některé z nich přijmout pro nedostatek míst, přitom podle průzkumů už je nyní těchto učitelů, kteří procházejí velice specifickou přípravou, nedostatek.
Stává se pro mladé lidi učitelská profese zajímavou kariérou?
Myslím si, že ano. O učitelství se v médiích v posledních letech mluví stále více a stalo se tématem celospolečenské diskuse, což zájmu o učitelskou profesi jistě prospívá. I někteří naši absolventi neučitelských oborů (sociální a speciální pedagogika) si rozšiřují vzdělání o učitelské kombinace.
Odborně se věnujete oblasti pedagogiky volného času. Myslíte si, že je vzdělávací potenciál volnočasových aktivit nedoceněný?
Oblast neformálního vzdělávání má obrovský potenciál, ale nevím, jestli si společnost úplně uvědomuje, jak velký ten potenciál je. Sám jsem se možná naučil více dovedností při vedení táborů a oddílu než skutečně ve škole. Kvalitní volnočasové aktivity dají člověku pro jeho budoucí profesi více než ty poznatky, které se žák dozví ve škole. Myslím si, že před školou jako celkem stojí velká výzva. My na jedné straně víme a říkáme, že učitel ztratil monopol na pravdu a zprostředkování informací, což je fakt. Ale na druhé straně vlastně některé školy neumějí předávat nic jiného než informace. A zdá se, že mnohé školy nyní hledají svou novou tvář. Na to reaguje i celá řada alternativních škol i rodičovských komunit, které pro své děti chtějí založit a vytvořit něco, co by jim dávalo větší smysl. Prostě škola postavená výhradně na předávání vědomostí nemůže v budoucnosti uspět.
Celý rozhovor naleznete zde
10 komentářů:
že učitel ztratil monopol na pravdu a zprostředkování informací, což je fakt.
naopak jediný učitel jest dnes zárukou pravdivé informace
Na to reaguje i celá řada alternativních škol i rodičovských komunit, které pro své děti chtějí založit a vytvořit něco, co by jim dávalo větší smysl
to je naprosto v pořádku,necchť hledají alternativy ale na soukromých školách a za svoje
laimes28: Jinými slovy, na školu, která by dávala větší smysl, mají mít nárok jen děti z vyšších vrstev. Aha.
Už teď má u nás sociální postavení rodičů dost velký vliv na kvalitu vzdělání dětí, tak pojďme tu propast rozevřít ještě víc. Tahle společnost totiž nutně potřebuje ještě víc rozdělit.
Je trochu zarážející, že děkan pedagogické fakulty odsuzuje stereotypy a vychvaluje inovativnost. Protože, kdyby učil, věděl by, že inovovat může učitel jen tehdy, když stojí na pevných základech stereotypů(osvědčených metod výuky). Bezbřehá inovace vede ke katastrofě.
Dobrý učitel se inspiruje u svých nejlepších učitelů. A má-li na to snaží se zlepovat.
Výuka není laboratorní výzkum se zkumavkou, kde se špatný produkt reakce vyleje. To je ovlivnění osudů desítek dětí!
Ke katastrofě nás vede především to, že k žádné inovaci od Rakouska-Uherska nedošlo a učí se podle stereotypů, které se "osvědčily" jen tím způsobem, že se neustále používají - asi jako kdysi "osvědčily" oběti za lepší úrodu. A potenciálně špatné stereotypy ovlivňují ne desítky, ale milióny dětí. "Inspirace u nejlepších učitelů" má právě ten imanentní problém, že žák/student vyučovaný podle těchto stereotypů je internalizuje, takže si pak jako učitel ve skutečnosti nevybírá to nejlepší, ale to, co nejlépe odpovídá stereotypům, podle kterých byl sám učen (samozřejmě úměrně individuální míře konformity). Zkušení učitelé obecně styl výuky konzervují, což je pozitivní, když přicházejí změny nežádoucí, ale negativní, když je převládající styl výuky potřeba změnit.
Bohužel pozitivní změny ve školství jsou za poslední léta nedohledatelné. Převažují ty negativní.
Na učitelství šly dříve ti lepší žáci, tedy vzdělávání kvalitněji.
Dnes je to naopak.
Oborové didaktiky skomírají. Všude plno obecných pedagogů a reformátorů a autorů učebnic, ale metodiky vzdělávní chybí. Metodických příruček minimum a použitelných na současného žáka ještě méně. Možná si někdo hraje na VŠ, ale k běžnému učiteli se to nedostane. Dnes se vina hází na konzervativní učitele, ale nabídka lepších metod je mizerná a pochybná. Spousta učitelá prošla školeními moderních metod( a že jich bylo z fondů EU) a vyzkoušela je. Ale těch, kterým se inovativní metody výuky osvědčili a používají je, je málo.
Navíc u inovativních metod zatím nikdo neprokázal, že jsou opravdu lepší a že fungují na většinu populace. Pokud se začne pátrat a zkoušet, většinou se zjistí, že s inovativními metodami nemají problém nadané děti z výběrových škol. Ale problém je u průměrných a podprůměrných dětí, které nemají podporu rodinného zázemí. Tam tradiční metody jednoznačně vítězí.
Neboť inovátoři se rekrutují z pedagogů výběrových škol a pedagogických fakult. Výsledky na dětech ze znevýhodněného prostředí téměř neexistují. Doučování dětí studenty pedagogických fakult je sice zajímavá inciativa, ale neřeší to problém v jeho šíři.
Aby metoda za něco stála z globálního pohledu musí být funkční i v rukou průměrného učitele za běžných školských podmínek.
Pokud je funkční jen na vybrané škole a vybraných žácích za skleníkových extra podmínek, jedná se sice o lokální zajímavost, ale nelze ji použít globálně.
veronika/ sociální postavení rodičů nemá vliv na kvalitu vzdělávání
jinak již nežijeme v socialismu , kdy stát zabezpečoval rovnostářsky všechno všem,stát jest povinem zajistit pro všechny pouze státní standard,kdo chce více,či méně,či něco druhově jiného, musí si za to zaplatit....
dneska máme pouze státní školství ,neboť i ty soukromé jsou státem dotované,takže to vypadá tak,že na státních školách se učitelé a vedení chovají za státní peníze tak, jako by byla jejich soukromá,výsledkem čehož jest i současný chaos...
laimes28 "sociální postavení rodičů nemá vliv na kvalitu vzdělávání"
Ale jistěže má a je na to spousta výzkumů, zrovna u nás je to relativně velký problém. Jde o to, aby ten "státní standard" byl byl tak dobrý, aby uspokojil i rodiče, jimž na vzdělání jejich dětí opravdu záleží.
veronika/ cílem státního standardu jest uspokojit stát=jeho rozvoj=životní úroveň jeho obyvatel ne přání,ambice a sny rodičů,pokud jim to nevyhovuje mají mít možnost soukromého školství kde o všem rozhoduje majitel a ten rozhoduje dle přání klientů=rodičů..
opusťte utopistickou komunistickou představe, kterak synek soustružníka studuje elitní soukromou školu, aby se stal diplomatem
Problém je v tom, kam směřujeme. Chceme opravdu co nejvíce zvětšit rozdíl mezi vzdělanci a nevzdělanými? Nebo chceme, aby co největší procento obyvatelstva bylo vzděláno na střední úrovni. Myslím opravdové vzdělání ne jen papír o absolutoriu. V obou případech bude průměrná vzdělanost stejná. V prvním případě vidím riziko masy nespokojených nevzdělaných lehce ovlivnitelných voličů, kteří předznamenávají opakování situace z 1. poloviny 20. století. Je to snažší a máme k tomu našlápnuto. Stačí podfinancované státní školství hlídající děti a soukromé školství pro ty, co na to mají. Nejlepší cesta k rozvojovým zemím.
Osobně je mi bližší druhá varianta - ta vede k lepší konkurenceschopnosti i na mezinárodním poli, ale něco stojí. Vyžaduje kvalitní státní školství, dobře financované a řízené odborníky(ne populisty) a soukromé školství, které umožňuje vyšší nadstandart či individuální přístup k dítěti a nestandartní podmínky vzdělávání.
Úplně ideální by byla optimální kombinace - tedy kvalitní a dobře finacované a řízené státní školství, které je schopno i slabé intelektuálně pozvednout a omezit počty negramotných a nevzdělaných a které je schopno reagovat i na extrémní talenty a poskytnout jim nadstadartní podmínky. To je finančně ještě náročnější. A neumožňuje to takovou šíři podnikatelského prostředí soukromým školám.
vaněk / přesně tak,my jsme si ještě neujasnili,kam sněřujememaž v tom budeme mít (poalanci a ministři) jasno pak můžee řešit školskou politiku: dnes jest největším zamšstnavatelem stát,potřebujeme tedy humanitná vzdělání,pak jsou to dělníci v montovnách,potřebujeme roční-dvouleté učňáky,a na třetím místě lidé "ve zboží" tady stačí také dvouleté vzdělání...
takže je to jednoduchý,potřebujeme dva zákl typy škol: dvouletá učiliště a tříleté všeobecné sš
Okomentovat