Desetiletá Sára nemá učebnice ani aktovku. Nikdy totiž nebyla ve škole. „Připadá nám to jako ztráta času. Děláme spoustu věcí, které nás obě baví, a tím se Sára dostatečně rozvíjí,“ říká její maminka Lucie. Oběma redakce Lidových novin na přání změnila jméno. Lidové noviny přinášejí reportáž o „unschoolingu“.
 |
| Zdeňka Staňková (svobodauceni.cz) |
Děti se tak jako u domácího vzdělávání zapisují do školy. Lucie našla takovou, která metodu nezatracuje. Sára by v rámci zákona měla docházet jednou za půl roku na přezkoušení. Tady už je rozdíl. „Neřeknu, která škola nás zapsala. A přezkoušení dejme tomu nějak probíhá,“ usmívá se maminka.
Dítě, které se učí mimo školu, musí beztak umět to, co je v rámcovém vzdělávacím programu: „Přiznám se, že jen zhruba tuším, co v osnovách je. Nemáme spočítané, do které třídy má Sára vlastně chodit.“ Její starší syn si přitom do školy od začátku přál chodit. Spolek SvobodaUčení.cz se snaží dosáhnou toho, aby byl unschooling legální alternativou. „Metou je dosažení stavu, kdy se sebeřízené formy učení stanou bez výhrad akceptované jako plnohodnotné,“ uvádí Anna Třešňáková, jedna ze zakladatelek Asociace svobody učení.
„Unschooling není žádná metoda výuky, je to prostě život. Vyrůstá-li dítě v podnětném, milujícím a respektujícím prostředí, učí se naprosto přirozeně vždy to, co mu v dané společnosti dává smysl,“ myslí si Zdeňka Staňková z iniciativy SvobodaUčení.cz.
„Školní den“ desetileté Sáry nelze jednoznačně popsat. „Cestujeme, dcera přespává u kamarádek nebo brouzdá po internetu a tam naráží na různé informace. Když ji zaujmou, dohledává si k nim podrobnosti,“ vysvětluje paní Lucie.
Celý text naleznete zde
2 komentářů:
„Neřeknu, která škola nás zapsala. A přezkoušení dejme tomu
nějak probíhá,“ usmívá se maminka.
Také v zahraničí někteří rodiče vždy využívali možnost domácího vzdělávání dětí například namísto docházky do prvních ročníků školy. Fungovalo to mnohdy dobře ve prospěch dětí. Vše je samozřejmě o volbě a hlavně zodpovědnosti rodičů. Problém je, že tento způsob vzdělávání zneužívají různí sektáři, ultraliberálové apod., děti jsou tak odmala vystavovány diktátu povětšinou podivných ideologií bez možnosti volby, srovnání. Toto je samozřejmě nutné restriktivně řešit.
Sama jsem byla před více jak deseti lety svědkem případu v ČR, kdy rodiče s velice radikálními názory, členové sekty spojené s Janem Ditrichem Dvorským, využívali takzvaně „domácího vzdělávání“, děti se tak nic moc neučily, už v tehdejší době trávily nadměrně času u počítače – tento článek mi to připomněl. Přezkušování jim zajišťovala waldorfská škola v Příbrami. Z tohoto článku vyplývá, že se nejedná o domácí vzdělávání a nedochází k přezkoušení, ale „přezkoušení“. Tedy podvod a porušování zákona o povinné školní docházce, situací by se měly zabývat úřady a policie.
Soudruzi, netestovat, neočkovat, nechodit do školy, nenechat se omezovat úředníčky.
Všichni jsme bratři a sestry. Všechno je všech.
Okomentovat