Radek Sárközi k plánu MŠMT na zvýšení počtu učitelů: Hrozí spíš navýšení přímé pedagogické činnosti o 10%

Ministerstvo školství plánuje, že během tří let se podaří zvýšit počet učitelů v regionálním školství o cca 10%, tedy o zhruba 9 300. Česká škola se obrátila na učitele i teoretiky s anketními otázkami:
1) Považujete ten plán za realistický?
2) Co by se muselo stát, aby se naplnil?
3) Potřebuje české školství takové navýšení počtu učitelů?
Odpovídá prezident spolku Pedagogická komora Radek Sárközi

Radek Sárközi (pedagogicka-komora.cz)

Radek Sárközi:

Považujete ten plán za realistický? Neřekl bych, že jde o plán, je to spíše důsledek reformy financování škol. Nevím, jakým výpočtem se k uváděným číslům došlo. Počet učitelů (přepočteno na plné úvazky) byl v roce 2017 v regionálním školství téměř 136 tisíc, 10 % je tudíž mnohem více, než MŠMT uvádí. Z tohoto počtu je 29,5 tisíce v MŠ, 58,5 tisíce v ZŠ a téměř 31 tisíc na SŠ. Zbytek působí ve speciálních školách, VOŠ a konzervatořích.

V některých regionech je již dnes katastrofální nedostatek kvalifikovaných učitelů (zejména pro 1. stupeň). Obecně chybí učitelé některých aprobací (anglický jazyk, matematika, ICT, fyzika...). MŠMT počítá s tím, že v MŠ bude od roku 2019 financovat překrývání dvou učitelek minimálně 2,5 hodiny denně v každé třídě. Od roku 2020 má klesnout počet dětí ve třídách dvouletých a tříletých dětí MŠ z 20 na 16. To je další nárůst počtu učitelů. Pokud neprojde novela rušící garanci míst pro všechny dvouleté děti, budou potřeba tisíce dalších učitelek MŠ. Na ZŠ a SŠ se má snížit počet žáků ve třídách a mají se více dělit třídy. Kde se vezmou aprobovaní učitelé, když už nyní je jich nedostatek?

Z tohoto pohledu je „plán“ MŠMT naprosto nerealistický. Respektive bych toto ani nenazýval plánem, je to maximálně zbožné přání. Pedagogická komora kritizovala reformu financování škol právě proto, že kvůli ní reálně hrozí navyšování přímé pedagogické činnosti učitelů. Jinak se nedostatek učitelů vyřešit nedá. Snad jedině snížením celkového počtu hodin v učebních plánech ZŠ a SŠ a omezením provozní doby mateřských škol. Místo navýšení počtu učitelů o 10 %, kteří na pracovním trhu nejsou, hrozí navyšování přímé pedagogické činnosti stávajícím učitelům o 10 %.

Co by se muselo stát, aby se naplnil? Povolání učitele by se muselo stát atraktivnějším v konkurenci ostatních zaměstnání. A to nejen platově. Pokud by došlo ke zvýšení platů na slibovaných 130 % průměrné mzdy, mohlo by to více motivovat absolventy pedagogických fakult nastoupit do škol a setrvat tam, dokonce by se do školství mohli vrátit kvalifikovaní učitelé, kteří šli pracovat jinam. Tím by se obrátil dlouhodobý trend, kdy roste průměrný věk učitelů. Jen pro generační obměnu potřebujeme ročně 3 až 4 tisíce nových učitelů. Realita je ale taková, že ve školách pracuje čím dál více učitelů v předdůchodovém věku. Naštěstí tam zůstávají i po dosažení důchodového věku a neodcházejí hned do penze. Bez seniorů by se české školství zhroutilo.

Růst učitelských platů byl v roce 2017 nižší, než růst průměrné mzdy. Těch 130 % průměrné mzdy slibují politici učitelům od dob ministryně Petry Buzkové, ale zatím jsme se mu významně nepřiblížili. Do toho se stále zhoršují pracovní podmínky učitelů, například s novým pojetím inkluze, které prosadila Kateřina Valachová v roce 2016. Narůstá administrativa. Mnozí učitelé roky neviděli osobní ohodnocení nebo odměny. Třídní učitelé pobírají za svou práci navíc 20 Kč na hodinu.

Pokud se nezlepší pracovní podmínky učitelů, ani vyšší platy moc kvalifikovaných a aprobovaných učitelů do škol nenalákají. Spíše bude stále více z nich odcházet mimo školství, kde mzdy v poslední době rostou velmi rychle. Aktuální nezaměstnanost je pouze 2,2 %, což nutí zaměstnavatele přetahovat si zaměstnance mezi sebou vyššími platy a lepšími benefity. Ve školství ale nic takového nevidím. V zahraničí dosáhne učitel na maximum platu po 15 letech praxe, v ČR až po 32 letech. Nástupní platy českých učitelů ZŠ a SŠ jsou nižší, než nástupní platy zaměstnanců Lidlu (a učitelky MŠ je mají mnohem nižší...). Průměrné platy učitelů dosahují pouze 56 % platů vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců, což je nejméně v Evropské unii.

Potřebuje české školství takové zvýšení počtu učitelů? České školství potřebuje hlavně celkové zvýšení objemu financí na úroveň běžnou v EU, což je přes 5 % hrubého domácího produktu (v současné době je to 3,7 % HDP – nejméně od roku 2011, kdy šlo na školství 4,3 % HDP). Ve školství tudíž chybí 66 miliard korun ročně. To by umožnilo do škol dostat více podpůrného personálu, jako jsou školní psychologové, speciální pedagogové, terapeuti, sociální pedagogové, asistenti, administrativní pracovníci, technický personál apod. U nás se tyto profese dostávají do škol přes podpůrná opatření nebo evropské projekty, což je ale jen dočasná pozice na několik let, a tudíž je pro tyto profese neatraktivní.

11,5 miliardy korun připravených na reformu financování regionálního školství by bylo možné rozdělit stávajícím učitelům. Pokud by se tak stalo, obdržel by každý učitel 88 tisíc korun v superhrubé mzdě ročně. Nebo by se mohly použít pro výše vyjmenované podpůrné zaměstnance. Ředitelů škol ani učitelů se ale nikdo nezeptal, jaké řešení preferují.

Reforma financování škol jim byla shora vnucena a MŠMT doposud nezveřejnilo podrobnější parametry celé reformy. Důvodem může být, že úředníci MŠMT teprve vše nastavují. Když se zákon schvaloval, měly být náklady na reformu financování 2,5 až 5 miliard korun, ale náhle se začalo mluvit o 11,5 miliardách. Kdo ví, kolik to nakonec bude a zda to budou efektivně vynaložené peníze. Podobný scénář proběhl v případě inkluze, která je mnohem více finančně náročná, než se uvádělo v době přijetí zákona, a na školství má devastující účinek.

Zvýšení počtu učitelů by umožnilo mít menší počet žáků ve třídě. Ale v případě, že učitelé na trhu práce nejsou, může to znamenat, že tyto žáky budou učit učitelé jiných aprobací, nebo dokonce nekvalifikovaní, což kvalitu vzdělávání sníží. MŠMT by proto mělo více zvážit dopady tohoto rozhodnutí a případně ho přehodnotit.

V anketě zatím odpovídali Václav Trojan, Renata Schejbalová, Petra Mazancová, Miroslav Hřebecký a Marek Adler