Proč musí k reparátu stále více maturantů? Diskutuje se na úrovni dojmů, MŠMT nemá zájem o seriózní výzkum

Povinný test z českého jazyka psalo letos přes 62 tisíc středoškoláků, neuspělo 6 488 z nich, tedy zhruba každý desátý. Při startu státních maturit v roce 2011 se přitom neúspěšnost pohybovala pod hranicí dvou procent. K těm, kteří neuspěli v didaktickém testu, ještě letos přibudou ti, kteří nenapsali maturitní práci nebo pohoří u stále probíhajících ústních zkoušek. K opravné zkoušce z češtiny tak nakonec může mířit každý sedmý maturant. Reportáž přináší MF DNES.

Daniel Münich (youtube.com)

Největší skok nahoru v počtu propadlíků – asi o pět procent – nastal v roce 2015, a to z jednoduchých příčin. Část otázek typu „zaškrtněte správnou odpověď“ nahradily takzvané otázky otevřené, u kterých není možné si tipnout.

Propadlíků po zlomcích procenta však přibývá už několik let po sobě. Může za tím být několik příčin.

Tou první je koncepce testů. Odborníci se neshodnou, co do nich patří, natož na tom, jak náročné mají být. „Konsenzus nepanuje, podle některých jsou příliš tvrdé, další si myslí, že jsou měkké,“ říká Vladimír Stanzel z Asociace češtinářů.

Rozhodně jsou stejné pro studenty gymnázií, kterým větší potíže nedělají, i studenty čtyřletých učňovských oborů. Z těch uspěje jen každý druhý.

Druhým důvodem může být úroveň výuky českého jazyka na středních školách. Ať už jde o nedostatkové učitele, nebo samotné žáky – na maturitních oborech studuje už asi 76 procent populačního ročníku.

Odborníci na vzdělávání by se rádi pustili do výzkumu, který by odpovídal na otázku, proč stále více maturantů musí dělat reparát. „Zatím vědci nemají přístup k potřebným datům, poptávka z ministerstva školství po takovém výzkumu chybí, diskuse se pohybují jen na úrovni dojmů a spekulací. Je absurdní, že zodpovědné instituce si tyto otázky moc nekladou,“ dodává Münich.

Celý text naleznete v MF DNES, jeho část zde