„I mezi vzdělanými lidmi je docela hodně těch, kteří jsou přesvědčeni, že maturitu nemá mít každý. Já nevidím nic dobrého na tom, když nastavím laťku tak, aby ji přeskočili jen někteří. To je nevýhoda všech soutěží a závodů, jsou stavěny na tom, aby někteří byli horší. Ale lepší by bylo, aby všichni byli tak dobře vzdělaní, kam až to jde. Chceme snad národ, ve kterém bude velká vrstva lidí, kteří nerozumějí společenské i osobní situaci, své duši a svým bližním, své práci?,“ říká Ondřej Hausenblas v rozhovoru pro Respekt.cz.
 |
| Ondřej Hausenblas (eduin.cz) |
Umějí naši učitelé pracovat s tím, že svět se mění? Připravují děti na život, který si dnes neumíme úplně představit?
Dokud bylo méně poznatků, bylo snazší být bohatý vědomostmi: za vzdělaného platil ten, kdo si toho hodně pamatoval. Teď, když se vědění tak rozmnožilo, a navíc je proměnlivé, tahle suma přestala platit – ještě za první republiky vycházela tlustá kniha, suma vědomostí všeho, co se ví o světě. Takže snad člověk, který „všechno“ ví, dnes už nemůže být považován za skutečně vzdělaného? No asi ne, protože dneska vlastně nevíme nikdy dost na to, abychom pochopili, vysvětlili, uměli předvídat, odhalili něco, na co se zapomnělo nebo něco nového. Nestačí pouhé zapamatování. Do popředí vystupují badatelské schopnosti, badatelský přístup se prosazuje hlavně mezi přírodovědnými učiteli, ale také v hodinách literatury či dějepisu. Trvalé porozumění – a o to přece ve vzdělávání jde – se v mozku vytváří nikoli tím, že informace dostaneme, ale že s nimi pracujeme: hledáme je, ověřujeme, používáme, a vytváříme si tak poznatky Takto vyučovat u nás někteří učitelé umějí, a další se tomu s nimi učí, to je skvělé. Ale někteří jiní namítají, že děti tedy snad mají objevovat Ameriku. Říkám, možná je lepší naučit se objevovat Ameriky než si jen pamatovat jména států.
Převažuje tedy ve školách tradiční, nebo moderní přístup?
Tak fifty fifty. Zhruba polovina zastává právě názor, že si toho máme hodně pamatovat, a teprve potom jsme vzdělaní a smíme do něčeho mluvit. Stejně je těch, kteří říkají, to je starý svět, naše děti budou žít v proměnlivém světě a potřebují se naučit myslet a vědět úplně jinak. Ani jedna strana bohužel nepracuje dost na tom, že je potřeba najít shodu, vyřešit rozpor mezi jednotností výuky a operativní moderností v přístupu k učení - a nějak ten rozdíl demokraticky překlenout.
Je pak jednotná přijímací zkouška vítězstvím staromilců nad lidmi, kteří na vzdělávání hledí moderně? Vracíme se někam nazpět?
Nevím, jestli se to děje, ale rozhodně jsou tu hlasy, které po tom volají. A možná nejde jen o staromilství, spíše asi o to, aby vrstva vzdělaných nepřišla o svá privilegia. Jednotné přijímačky zatím nejsou doprovázeny tím, že by děti, které skončily pod určitou hranicí úspěšnosti v tak konzervativně nastavených testech, na maturitní obory nesměly - kdyby k tomu došlo, bude to opravdu omezení svobody při volbě vzdělávací cesty. I tohle se zvažuje, ale neříká se už ve jménu čeho.
Zastánci budou tvrdit, že ve jménu zachování kvality vzdělání, protože maturitu nemůže mít přece každý, pak ztrácí cenu.
Tohle říkají proto, že nevěří, že lze posunout ty takzvaně méně disponované děti k něčemu lepšímu, vzdávají to. Anebo je vzdělat nechtějí... Jestliže jsme demokraté, tak tohle právě nechceme. Elitářské přijímačkové procesy nadělají v národě škodu. Vrstva „horších“ se bude muset spokojit s horší a hůř placenou prací nebo bude zoufalá bez práce. A s finanční ubohostí se bohužel pojí i způsob rozhodování - nevzdělaný člověk nemyslí dost daleko. Nedojde mu, když bude hlasovat pro to, co je jen na špičce nosu, jeho samého to v důsledku poškodí. Vzdělaný člověk by měl vidět na mnoho nosů dopředu.
Celý rozhovor naleznete zde
43 komentářů:
Upozorňuji na blog Z. Sotoláře
http://www.pedagogicke.info/2018/05/zdenek-sotolar-ubohost-ceske-novinariny.html
a kopíruji svůj komentář z webu Respektu (tentokrát ho kupodivu Respekt čtenářům nezamlčel).
K obsahu článku se dále vyjadřovat nebudu, protože zmatečnost některých tvrzení je zjevná. Jen mne fascinuje, jak si vysokoškolský kantor bez jakékoli soustavné praxe na ZŚ či SŠ dovolí urážet kolegy tvrzením, že snad "nechtějí vzdělat méně disponované děti". Pro takové primitivní podpásovky nemám slušných slov.
Josef Soukal 11. 5. 2018 18:37
Respekt nerespektuje názory, které se mu nehodí, přesto to zkusím ještě jednou: paní Čápová se mnou vedla snad půlhodinový telefonický rozhovor, z kterého si už ve druhém článku vybírá jednu formulaci, aby ze mě udělala konzervativce, který neví, co je smyslem výuky českého jazyka a literatury. Zatímco se mnou se p. Čápová bavila o tom, zda termíny mají v testu být, s panem Hausenblasem řeší jiné otázky. Navíc určitě jsem v větu o anafoře neformuloval tak, jak je citována, takže pan Hausenblas nekritizuje mne, ale omyl – dezinterpretaci - p. Čápové. Pokud si pamatuji, rovněž jsem uváděl, že pojem anafora je v testu definován, tudíž se nezkouší prostá znalost, ale její aplikace.
Z formulace otázek v rozhovoru bylo zjevné, že p. Čápová má názor hotový předem, ovšem přesto jsem se jí trpělivě snažil některé věci vysvětlit; něco jsem jí opakoval třeba třikrát.
Mé odpovědi slyšel kolega z učitelského kabinetu, neboť rozhovor probíhal v době vyučování. Už bezprostředně po jeho skončení pronesl bohužel věštecká slova, že jsem měl raději žádost o rozhovor ignorovat. Podotýkám, že je to poslední vyjádření, které jsem pro Respekt učinil.
https://www.respekt.cz/spolecnost/elitarske-prijimackove-procesy-nadelaji-v-narode-skodu
Děkuji, pane Soukale. A jen drobnost: Zdeněk Sotolář má svůj blog zde:
https://sotolar.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=662489
Hezký den!
Ten člověk je úplně mimo. Ale úplně.
Podstatou života je, ať se to komu líbí, nebo nelíbí, soutěžení. Na denní bázi. Proč? Protože nežijeme ve světě neomezených zdrojů. Jako intelektuální cvičení je marxismus určitě dobrý, ale v praxi je projevem nepochopení tohoto základního faktu. Slabí a neschopní se snaží neustále to soutěžení nějak z toho života odstranit. Místo toho, aby se snažili alespoň v něčem uspět. Drtivá většina lidí to dokáže a dokáží být spokojení a žít naplněný život. Pak je zde skupinka věčně nespokojených utopických idealistů marxistického střihu, kteří by nejraději komunismus. A když už pochopili, že to nejde ve spotřebě, snaží se ho zpropagovat alespoň do vzdělávání. A světe div se - ono to zase nefunguje. Proč? Protože ti schopní a pracovití jsou prostě schopnější a pracovitější. Ti inteligentní jsou inteligentnější a nakonec jsou uplatnitelní, zatímco ti neschopní ne. Pan Hausenblas to zase obrací na hlavu. Je jedno, zda ty neschopné identifikujeme na základě nějaké triviální certifikační zkoušky, nebo až u pracovního pohovoru, až na to, že to první je podstatně levnější. Povinnost složit maturitní zkoušku pro postup na vysokou školu nemá za cíl třídit populaci, ale omezit škody, které vznikají působením nedostatečně kvalifikovaných lidí na kvalifikovaných pozicích. Ta populace už setříděná je a celá diskuse je jen o tom, kdy a jak se to pořadí odhalí.
Autor článku si nevšiml, že škola (!!!) nenaučí. Naučit se musí každý sám. Škola má dát možnost se naučit. Není možné těm horším naordinovat "lepší vzdělání", protože na ně nemají schopnosti. Ale můžete jim pomoct rozvinout schopnosti, které mají. Tj. je absurdní předpokládat, že když proženu celou populaci jedním typem školy, udělám ze všech "ty, co si vidí dál než na špičku nosu". A stejně absurdní je představa, že unifikací školství/zkoušek/škol dosáhnu téhož.
Tělocvikáři, personalisti, zaměstnavatelé, Lidé nedejte se těm, kteří operativně modernisticky ztrácejí RozUm
Já nevidím nic dobrého na tom, když nastavím laťku tak, aby ji přeskočili jen někteří
říká nám s vážnou tváří pan Hausenblas ve svém článku v Respektu a s tím zároveň asi i toto:
Tělocvikáři, laťku pro skok do výšky položte na zem a neopovažte si jí použít ani jako odrazovou laťku pro skok do dálky, abyste měřili výkon žáků.
Personalisti a zaměstnavatelé, zrušte veškerá přijímací řízení podle vašich kritérií. Pan Hausenblas vám řekne, koho máte přijmout.
Lidé, nedejte se oklamat "operativní moderností" pedagogických populistů, kteří jsou zmateni "rozmnožováním vědění" natolik, že, zdá se, ztrácejí RozUm (ROzlišovací UM).
J.Týř
Fuj, to tu ale zasmrděl sociální darwinismus. Podstatou života je prý nemilosrdná soutěž, která nesmí být nijak omezována. Někteří sociálně a filozoficky opoždění jedinci se zjevně domnívají, že když se z Main Kampfu vynechá rasa, je to fajn knížka.
Zase si zde někteří pletou vzdělání s odborností. Jistě, na každou odbornost všichni nemají. "Ten umí to a ten zas tohle..." Dvoumetrový basketbalista bude těžko vynikajícím gymnastou, stokilový zápasník výškařem či krasobruslařem. Přesto mohou být dobrými a užitečnými lidmi a vynikajícími sportovci. Učení založené jen na jednostranně vymezených schopnostech a životních cílech je patologické, jedince i společnost deformuje. Že by se někteří úzce zaměření odborníci vzdělání báli?
Uvědomuje si pan Hausenblas, co vůbec říká, a tedy i navrhuje.
Myslel jsem si, že je rozumnější.
Nebo jsem to nepochopil. (I to je možné.)
Fuj, to tu ale zasmrděl sociální darwinismus. Podstatou života je prý nemilosrdná soutěž, která nesmí být nijak omezována...
Z vola, i kdybys ho celým světem zvodil, nebude než vůl.
Staré české příslovi
Napsal jsem výše pár vět, které si možná někdo vztáhl na sebe jen omylem. Snad pomůže přečíst si je ještě jednou:
Ohs: "... Jednotné přijímačky zatím nejsou doprovázeny tím, že by děti, které skončily pod určitou hranicí úspěšnosti v tak konzervativně nastavených testech, na maturitní obory nesměly - kdyby k tomu došlo, bude to opravdu omezení svobody při volbě vzdělávací cesty. I tohle se zvažuje, ale neříká se už ve jménu čeho."
H.Č.: "Zastánci budou tvrdit, že ve jménu zachování kvality vzdělání, protože maturitu nemůže mít přece každý, pak ztrácí cenu."
Ohs: "... Tohle říkají proto, že nevěří, že lze posunout ty takzvaně méně disponované děti k něčemu lepšímu, vzdávají to. Anebo je vzdělat nechtějí... Jestliže jsme demokraté, tak tohle právě nechceme...."
Ukázky takových tvrzení "zastánců omezení svobody vzdělávací cesty" máte ostatně i zde výše v diskusi. Ale myslím, že to, že by se kvalita vzdělání chránila tak, že některé děti předem odsoudíme jako nevhodné, neříkají obvykle pedagogové, tedy naši kolegové, ale lidé s jinými než vzdělavatelskými úmysly. Dobrá inspirace k přemýšlení je třebas Huxleyův Brave New World. Ale i ten je třeba umět číst s porozuměním a vcelku.
Pokud vím, tak pan Hausenblas nikdy neučil na ZŠ nebo SŠ. Než si dovolí vypustit nějakou znevažující poznámku na adresu kantorů z těchto škol, měl by nejprve důkladně poznat, jak to je s "takzvaně méně disponovanými dětmi" a jejich možnostmi. A také by měl vysvětlit, proč je střední škola svým obsahem - principiálně - "něco lepšího" než prakticky orientované vzdělání; obzvlášť za dnešního stavu, kdy učitelé středních škol od počátku počítají s tím, že v případě některých jejich žáků bude maturita potěmkiádou.
Svoboda vzdělávací cesty nespočívá v tom, že každý může dělat to, co si usmyslí. Praktické uplatnění hausenblasovského pojetí nás dovedlo k neřešitelnému problému, jak připravit jednu maturitní zkoušku pro žáky s velmi rozdílným potenciálem a schopnostmi, přičemž totéž se v jiné podobě promítá i do vysokoškolského studia. Dospěje-li jiný vyznavač neomezené svobody vzdělávací cesty O. Šteffl k závěru, že pro část vysokoškoláků by bylo lepší, kdyby je učili středoškolští kantoři, je evidentní, že jsme ve slepé uličce vzdělávací nivelizace. Potenciální řešení samozřejmě nemůže spočívat v prostém návratu k dobám ještě ne tak dávným, protože učňovské vzdělávání bylo tímto nezodpovědným hausenblasovsko-štefflovským třeštěním mezitím zdevastováno. Ale setrvávat v dnešním stavu a ještě se navážet do těch, kteří by rádi viděli, aby žáci a studenti při výstupu z určitého vzdělávacího stupně neměli jen "papír", ale skutečně něco uměli, je -odhlédnu-li od etických konotací - především ukázka elementární neschopnosti vidět problém.
Svoboda vzdělávací cesty sama o sobě není základní hodnotou. Zvláště, když je ta cesta zavalena bludnými balvany a vybavena špatně nastavenými směrovkami od pedagogických populistů. J.Týř
"Fuj, to tu ale zasmrděl sociální darwinismus. Podstatou života je prý nemilosrdná soutěž, která nesmí být nijak omezována. Někteří sociálně a filozoficky opoždění jedinci se zjevně domnívají, že když se z Main Kampfu vynechá rasa, je to fajn knížka."
Zase strawmeni. Jste schopen také diskutovat korektně? Nikdo zde nenapsal, že má jít o soutěž nemilosrdnou, ani, že nemá být nijak omezována. Main Kampf je klasický "argument" pseudohumanistů vašeho typusu. Škoda, že nefunguje na lidi s IQ nad 70.
"Učení založené jen na jednostranně vymezených schopnostech a životních cílech je patologické, jedince i společnost deformuje. Že by se někteří úzce zaměření odborníci vzdělání báli?"
Ale kdepak, pane Lippmanne. Jen jsem zatím z vašeho poněkud pohádkového vyprávění nepochopil, co je to ta nejednostranně vymezená schopnost a nejednostranně vymezený životní cíl. Byl bych moc rád - a píši to opakovaně, kdybyste to osvětlil. Dokud takové vysvětlení nepodáte a neuvedete konkrétní příklady nejednostranně vymezených schopností, které považujete za součást vzdělání, tak se diskuse nikam neposune, vy si budete stále vytvářet svá schémata a tím to asi tak skončí.
Jen mám obavu, že si vzdělávání pletete s tvorbou politických názorů, ideologickou indoktrinací, výchovou ke správným světonázorům, vírou v ty jediné pravé hodnoty, apod. Já naproti tomu vnímám vzdělávání jako proces poskytování nástrojů a aparátu k tomu, aby si člověk dokázal korektně vytvořit vlastní názor a vlastní hodnoty. Vy propagujete normativní hodnocení cílů na základě vlastních individuálních hodnot, zatímco já zkoumám pouze vnitřní konzistenci, stabilitu a efektivitu. Normativní hodnocení si provádím já sám na základě svých názorů, ale nepovyšuji jej na hodnocení obecné, které bych chtěl každému vnucovat a vydávat ho za univerzální vzdělání, či univerzálně jediný přijatelný postoj. Akorát si musíme ujasnit jednu drobnost - kupříkladu skutečnost, že logaritmus je funkce na celém svém definičním oboru rostoucí, není jeho normativním hodnocením. A vo tom to je.
Krasobruslit může, kdo umí chodit a bruslit
Pane Lippmanne, zastírat nerespektování obecně uznávaného významu a vztahů některých elementárních pojmů a zastírat pochybnou argumentaci odvoláváním se na tzv. kontextově znakovou teorii jazyka a na něčí ideologická schémata je, myslím, docela trapas, nemyslíte? Opravdu si myslíte, že to, co v některých diskusích předvádíte, je "krasobruslení"?
"Jen mám obavu, že si vzdělávání pletete s tvorbou politických názorů, ideologickou indoktrinací, výchovou ke správným světonázorům, vírou v ty jediné pravé hodnoty, apod. Já naproti tomu vnímám vzdělávání jako proces poskytování nástrojů a aparátu k tomu, aby si člověk dokázal korektně vytvořit vlastní názor a vlastní hodnoty."
Citát dokazuje, že diskutovat s Vámi, pane Doležele, nelze. Protože ani zdaleka nerozumíte tomu, co mám na mysli. Obsah toho, co z Vašeho příspěvku, cituji, je absurdní a směšný. A z téhož důvodu se nebudu vyjadřovat k otázkám, které do omrzení opakujte a na které jsem už mnohokrát odpověděl.
příspěvku cituji
J. Soukal: "Pokud vím, tak pan Hausenblas nikdy neučil na ZŠ nebo SŠ. Než si dovolí vypustit nějakou znevažující poznámku na adresu kantorů z těchto škol..."
Takovéto primitivní a zlovolné řeči by měly být nehodny učitele.
Proč primitivní? Je to, jako by se řeklo, že například filmový kritik nemá psát recenze, když přece nikdy nic nenatočil, a tím pádem přece o filmu nemůže nic vědět. A proč zlovolné? Protože smyslem takovýchto komentářů bývá: Nesnáším Hausenblase (nebo jinde třeba Botlíka, Feřteka atd.). A co si to vlastně k "praktikujícím/učícím učitelům" dovolují?!
Shora citovaný "argument" se v diskuzích občas objevuje a myslím, že především ze strany těch, kteří nejsou schopni základní kritické sebereflexe.
"Než si dovolí vypustit nějakou znevažující poznámku na adresu kantorů z těchto škol... " - myslí se patrně třeba takováto: "Tohle říkají proto, že nevěří, že lze posunout ty takzvaně méně disponované děti k něčemu lepšímu, vzdávají to." Ono se to ale dá brát i jinak, osobně se nad tím právě teď díky p. Hausenblasovi zamýšlím, protože to někdy taky tak trochu vnitřně vzdávám, a vůbec se mi nezdá, že by si p. Hausenblas vůči mně (coby středoškolskému učiteli) "dovolil vypustit nějakou znevažující poznámku".
Myslím, že v publikovaném interview je spousta inspirativních věcí. Nejen pro učitele. Taky pro žáky a jejich rodiče (aktuálně teď i pro mě coby otce maturantky), aby třeba učitelům častěji a stále znovu připomínali: "Říkám, možná je lepší naučit se objevovat Ameriky než si jen pamatovat jména států."
Trošku to, pane Lukáši, zjednodušujete.
Obecně také nemám rád, když někdo napadá kritiky, že sami neumí to, co kritizují.
Říkám, že to, že sám neumím zpívat ještě neznamená, že nepoznám, když někdo jiný zpívá falešně.
Je tady ale jedno důležité riziko a důležité "ale".
A to v případě, když někdo rozdává knížecí rady, anebo hrubě napadá, či zesměšňuje ty, které kritizuje.
Ono i kritizovat se musí umět.
Když nechcete upřít právo kritizovat, nemůžete pak ani upřít právo kritizovat kritiku a kritika samotného.
A pokud je součástí kritiky nějaké to "doporučení", které je v přímém rozporu s praxí, nebo je prostě hloupé a nerealizovatelné, pak si ani kritik žádné servítky nezaslouží.
Nikdo mu přitom nebere právo kritizovat.
Koneckonců, proč bránit někomu, když se chce ztrapnit?
Kritik sám musí být lépe než kdokoliv jiný schopen podstatu své kritiky obhájit.
Není-li toho schopen a ještě navíc se ohrazuje proti "napadání" své vlastní kritiky, stává se nedůvěryhodným, až směšným.
K poste.restante
To jste řekl pěkně. Možná bychom se lišili v aplikaci na konkrétní případy kritik a kritiků. To je ale koneckonců v pořádku.
Neměl jsem teď na myslí nikoho konkrétního v této, ani jiné diskusi.
Šlo o zcela obecnou úvahu.
Příměr k filmovému kritikovi není použit v tomto případě myslím správně. Filmoví kritici přece neučí praktické natáčení filmů, nepoučují filmaře o tom, jak dělat filmové řemeslo, spíše poukazují na slabiny či silná místa díla na základě jeho analýzy. Kurzy tvůrčího psaní, kurzy malířské také nevedou kritici, ale píšící spisovatelé a malující výtvarníci.
Velkou slabinou přípravy pedagogů je dlouhodobě metodika, kterou vyučují často lidé, kteří dlouho nebo vůbec neučili na příslušném typu školy. To se musí změnit, metodiku musí učit nejlepší lidé z praxe, ne akademici, co vidí žáka v pár předpřipravených experimentálních hodinách a nevědí, jaké je to učit souvisle a dlouhodobě v komplikovaných podmínkách současné praxe. I ty nejlepší teoretické rady totiž velmi často nejsou v praxi dost dobře realizovatelné. Tím nesnižuji či nezpochybňuji v žádném případě nutnost teoretické báze a bádání, ale v praxi je velmi často nutné řešit situace, které jsou od teorie dost odlišné, což praktikující metodik ví a umí s tím pracovat.
Pane Lukáši, jestli se vás tvrzení p. Hausenblase nedotklo, neznamená to, že se není znevažující. Další za mne vyjádřili poste.restante a Gustav. Bylo by dobré, kdybyste se příště zamyslel nad tím, co skutečně bylo vysloveno, v jakém kontextu a s jakými argumenty; pak se vám snad ohledně kritiků a kritik rozjasní.
No, pane Soukale, co na to říct? Setrval jste tam, kde jste byl. A tak jen (a vím, že marně) připomínám: „Takovéto primitivní a zlovolné řeči by měly být nehodny učitele (…) především ze strany těch, kteří nejsou schopni základní kritické sebereflexe.“
Ale, pane Soukale, je to dobře, že zde člověk může vyjádřit třebas i silně kritický názor, že jo?
Děkuji Gustavovi.
Myslím, že jeho připomínka je velice důležitá a vystihuje podstatu častých konfliktů a sporů mezi "teoretizujícími" učiteli učitelů z pedagogických fakult a vlastně i mnohými "experty" či "takypsychology", kteří ale nikdy reálně před třídou nezletilých žáků nestáli a praktikujícími učiteli, kteří pohlížejí na různá "doporučení", činěná z "ptačí perspektivy" jako na "knížecí rady".
Mnohdy možná neprávem, ale většinou spíš opravdu ne.
Možná může být dobrým učitelem herců člověk, který sám dobrým hercem není.
Ale těžko může o aktivizaci žactva vyučovat typický "uspávač hadů", aniž by přitom nepůsobil trapně.
Český stát na kvalitní vzdělávání v Česku pedagogicko populisticky kašle i proto, že někteří učitelé nevědí ani to, že jsou učitelé
Čeští učitelé (pardon, už z 80 % učitelky) jsou nejhůř placenými učiteli v OECD. Školský rozpočet máme taky jeden z nejnižšich. Český stát na kvalitní vzdělávání v Česku kašle nejen těmi malými platy a nízkým školským rozpočtem. Kašle na na kvalitní vzdělávání i tím, že se vytrvale snaží udělat z učitelů pedagogy tj. vychovatele a pečovatele (viz třeba Inkluze a nepovedený Kariérní řád, který kašlal na didaktiku a specializoval učitele v KS02 jen výchovně a pečovatelsky). Kolem učitelů je spousta pedagogicko populistických parazitů, kteří mají obživu z toho, že se doslova pasou (pedagogicko populisticky parazitují) na probíhající pedagogicko populistické pečovatelizaci školství a na pedagogicko populistické kritice učitelů. Pedagogiko populisticky se pečovatelizují i některé pedagogické fakulty.
Jak na to vše reagují učitelé? Mnozí utíkají nebo jsou i vyháněni ze škol. Nových dost nepřichází. Zbylí učitelé si nezaložili Učitelskou komoru. Založili si komoru Pedagogickou. A hádají se mezi sebou o hlouposti.
Učitelé, kteří nevědí ani to, že jsou učitelé, si toho ve státě, který se k nim chová viz výše, mnoho nevymohou.
Viz např.
TORNÁDO KAT A VLÁDNÍ JADERNÝ VÝBUCH
http://www.ceskaskola.cz/2017/07/vlada-byla-velmi-aktivni-ve-skolstvi.html#comment-6280139516709541290
J.Týř
Je trochu škoda, když v diskusi někdo dává mně, ale ovšem i dalším lidem, nějaké vlastnosti (dobré, a u nás ovšem častěji špatné), odvozené ze zobecněných představ.
Opravdu je to tak, že kdo učí na fakultě, nic neví o praxi? Anebo je to jedna z oblíbených upřílišněných generalizací? No, někdo o praxi asi opravdu moc neví. A někdo ano, a dokonce možná z jiného pohledu než učitel, který nemůže svou třídu kdykoliv opustit a jít si do jiných škol a nemá čas se často stýkat pracovně a lidsky s ostatními učiteli a s lidmi kolem školy. Jinou přílišnou generalizací je to, že kdo zná věci jinak než já sám, určitě se nade mne povyšuje a zneužívá toho proti mně – ti experti můžou za všecko zlé! Jednoho nebo deset takových přece znám, uškodili mi, tak to platí obecně. Nevýhodou těchto sebeobranných reakcí je, že se pak ve svém uvažování a své praxi jen těžko dobereme nějakého zlepšení. Vystrnadíme ze své mysli to, co je výzvou, když si s ní nevíme rady, anebo i když prostě ji dneska nemůžeme v chudém školství svými prostředky řešit. Čím méně toho o něčem člověk ví, tím snáze unikne do povšechnosti, do zobecnění, a bohužel tím spíše si uzavře cestu k dozvídání.
Myslím, že zrovna o mně a o mé obeznámenosti s praktickou výukou a se žáky toho někteří prostě málo vědí. Ti lidé, se kterými se ve výuce a ve třídách setkávám, pracují, vyučují, radí se, pomáhají druhým, a nemají čas vstupovat do nepřínosných nebo málo informovaných diskusí. A v té spolupráci jsou vždy nějak přítomni žáci a jejich proces učení: jsou tam osobně, nebo svými výtvory nebo svými obtížemi. Protože k sobě máme důvěru, ukazujeme si, jak uvažujeme, vidíme si navzájem do mysli i do postojů nebo pocitů, protože právě tam je dobré hledat různé možnosti profesního růstu a zlepšování práce s dětmi. Když navrhnu něco nerealizovatelného, bez problémů to korigují nebo odmítnou, když navrhnu něco užitečného, rádi to vyzkoušejí a posoudí. A naopak to je taky tak. O tom se málo dočtete v příručkách a skriptech, ale ani v diskusích na webech. Tito učitelé navíc vůbec nemívají potřebu ani shazovat, ani chválit někoho, kdo se na jejich práci dívá jinak než oni. Prostě jsou normální, inteligentní, zdraví lidé. A tak o naší spolupráci vědí zase jen oni, a je to dobře, protože neinformovaní kritici by jim a žákům jen ubližovali.
Já jsem opravdu vyučoval děti jen pár let, ale toho každotýdenního (i prázdninového) kontaktu s mnoha učiteli, s výukou, učením a školou mám za sebou asi čtvrt století. Mám tu výhodu, že zase mám víc času na to, abych se rozhlížel po odborných pramenech a po zahraničních zkušenostech a materiálech, které se dají přínosně porovnat s naší situací, a z nich se poučit a něco našeho vyvinout pro děti i učitele. Dost často tak můžu vidět i na vlastní oči, že některé kulturně prospěšné věci se u nás prostě dělat nedají, protože poměry i lidé jsou jiní. Nepotřebuji říkat si, že "oni to mají špatně", nebo že "nás to ohrožuje". Ale myslím, že má cenu se o nich informovat, protože třebas časem i u nás se přijde na to, co dobrého by se dalo dělat.
Odvozovat své soudy z obecných, paušalizujících představ o nějaké skupině lidí, to je základ předsudků a diskriminací, a právě proti tomu jistě učitelé děti taky vychovávají. A tak se toho sami varují.
Někteří z učitelů dělají nedomyšlené chyby, nelze se divit, když tradiční učitelská příprava nové prvky prostě obsahovat nemohla. Někteří z přednášejících uspávají hady nebo píšou sterilní učebnice. A někteří ne. Já si taky myslím, že na pedagogických fakultách je hodně špatného pojetí oborů i výuky, a tak málo praxe, že skoro nemá účinek, ale znám pár lidí a pracovišť, kteří učitele opravdu vzdělávají a podmínky pro zlepšení vytvářejí. Taky někdy pociťuju touhu pořádně si zanadávat na lidskou omezenost, zejména když se podpírá mocensky, skrze nějaké instituce, úřady nebo ústavy.
Ale na Českou školu tohle ani nic jiného nepíšu pro ty bojovníky, ale pro ty čtenáře, kteří vítají podněty k hlubšímu uvažování. Nedivím se jim však, že nevstupují do diskusí, kde je hlavně cítit zloba.
Vážený pane Hauseblasi, zahlédl jste ze své rozhledny pedagogický populismus*, pedagogicko populistické Tornádo KAT a Vládní jaderný výbuch?
Viz výše 16. května 2018 12:31
*Viz i
Kdo je Učitel a kdo je Pedagogický populista?
http://www.ceskaskola.cz/2018/05/tajny-ucitel-inkluze-umeni-humanitni.html#comment-4076032607485849004
Za případnou odpověď vám předem děkuji.
J.Týř
Z obsahu Vašeho posledního příspěvku, pane Hausenblasi, usuzuji, že jste minimálně část mých poznámek vztáhnul na sebe. Nevím dost dobře proč. Sám jsem už v jednom příspěvku anoncoval, že své úvahy myslím obecně.
Nepochybujte o tom, že kdybych se chtěl "obout" do Vás osobně, bez váhání to udělám. Jsem v tomhle stejný jako Richard Feynman, aniž bych se chtěl s tímto géniem srovnávat. Když jsem přesvědčen o tom, že nemá pravdu, řeknu třeba i prezidentovi do očí, že plácá.
Generalizace a paušalizace jsou samozřejmě špatně.
Ale je potřeba umět rozlišit mezi nimi a "přípustným zevšeobecněním", vystihnutím podstaty převažujícího jevu.
Píšete o tom, jaké máte kontakty s lidmi z praxe.
Pak se zákonitě musím zeptat, zda si myslíte, že podobně je na tom většina vyučujících pedagogických fakult?
Anebo zda se shodujete s převažujícím názorem, že většina nově nastupujících absolventů učitelské profese má vcelku dobrý teoretický základ, ale je obvykle nepřipravena na reálnou praxi, jak jste koneckonců v závěru svého příspěvku naznačil?
Neoliberalismus a pedagogický populismus nejsou dobrá východiska pro změnu vzdělávacího paradigmatu
S prvním odstavcem příspěvku pana Václavíka, včetně potřebnosti částečné změny tzv. vzdělávacího paradigmatu v moderní společnosti, zčásti souhlasím. Poznamenávám ale, že ta změna paradigmatu nesmí být pečovatelsky orientovaným ústupem od jádra kvalitního vzdělávání - od vědeckého postulátu, na němž je každé kvalitní tj. soustavné vzdělávání založeno:
Nezodpovědnost, neschopnost a mnohdy až burcující systémová nečinnost MŠMT spojená s administrativním vnucováním nesourodých a nesystémových řešení je nabíledni. Otázkou ale je, co je toho pravou příčinou. Tou příčinou jsou podle mne na nevědeckém základě uplatňované neoliberální tendence kombinující podfinacovanost a nevědecký přístup k řízení školství s pedagogickým populismem a nesystémovým využíváním mimorozpočtových dotací (euročerpadlářství a další, soukromé, dotace) ve vládních i nevládních organizacích.
Učitelství a didaktika (školní výuka) nejsou totéž co vychovatelství a pedagogika. Učitel je pedagogicky vzdělaný odborník k tomu, aby mohl na vědeckém základě vyučovat daný obor. Učitel je učitel. Pedagog je pedagog tj. vychovatel. Jsou to dvě různé profese. Prohlašovat učitele za pouhé pedagogy a požadovat změnu vzdělávacího paradigmatu založenou na pečovatelsky orientovaném ústupu od vědecké metody při vzdělávání - to je pedagogický populismus. Takováto změna vzdělávacího paradigmatu není žádoucí.*
http://www.ceskaskola.cz/2018/03/roman-kral-je-az-k-neuvereni-jak-lpime.html#comment-9156760082882825207
Je, myslím, až k neuvěření, jak jsme mírní k pedagogickým populistům.
Pane poste.restante, přečtěte si prosím poslední dva odstavce toho mého příliš dlouhého příspěvku. Myslím, že tam najdete odpověď, a když ne, co naplat...
No já ji tam právě našel jen částečně a chtěl jsem to upřesnit.
Napsal jste:
"ale znám pár lidí a pracovišť, kteří učitele opravdu vzdělávají a podmínky pro zlepšení vytvářejí."
To lze pochopit tak, že jich je "pár", tedy menšina, spíše výrazná.
Ale předtím jste se ohradil proti generalizaci.
Logicky jsem se tedy chtěl ujistit, který jev považujete za převažující.
Zevšeobecnění není, po mém soudu, totéž co generalizace.
Když řeknu, že vrány jsou černé, všichni tak nějak vnitřně víme a očekáváme, že občas se nějaká ta bílá vyskytne. Jde o to, jestli je to úkaz běžný, nebo výjimečný.
Ale ne, ten problém s generalizací je jinde:
Já říkám "...ZNÁM pár lidí a pracovišť", a Vy to překládáte "To lze pochopit tak, že jich je pár, tedy menšina, spíše výrazná." A takové pochopení je právě tím nenáležitým generalizováním. Neříkám, že "jich je pár", že tak to je, ale říkám jenom to, co znám já, co se tedy nedá zobecnit v pravidlo ani pravdu platnou pro jiné. Je možné, že bych jich znal stovky a ne pár, kdyby velká většina byla těch opravdových vzdělavatelů, jenže mé možnosti jsou lidsky omezené. Někdy je dobré říct "Já si myslím, že je to tak a tak...", a jindy taková domněnka není k ničemu. To je podle toho, o co jde v tom sdělení, zda o to, abyste ukázal, jaké je vaše smýšlení, anebo zda jde o něco obecnějšího. Asi nikdo nemáme rádi, když nás samé někdo strká do moc velkých pytlů. Občas se sami spleteme, a je dobře, když nás a naše čtenáře na to někdo upozorní.
No kdybyste napsal třeba:
Na základě mých vlastních zkušeností a informací, které mám, jsem přesvědčen, (nebo dokonce "jednoznačně tvrdím"), že naprostá většina ...
- Tak to bych se asi neptal na upřesnění, ale buďto bych takový názor podpořil, nebo s ním polemizoval.
Ale napsal jste: "znám PÁR lidí a pracovišť".
Nikoliv: "znám lidi a pracoviště", nebo "znám MNOHO lidí a pracovišť".
To slůvko "pár" jste přece použil vědomě a já jen odvozuji jeho význam.
Přitom předpokládám, že se pohybujete v akademické sféře a znáte tedy místní poměry mnohem lépe, nežli většina ostatních lidí. Nemyslím, že VŠ pedagogů, připravujících budoucí učitele, jsou a nás stovky, natožpak tisíce.
A když jakožto člověk znalý poměrů řeknete, že znáte PÁR těch jedněch, pak už je snad zbytečné vymlouvat se na omezené možnosti jednotlivce. Možná že někdo jiný by jich znal zase jiných "pár".
Ale rozhodně i mnoho "párů" nelze považovat za převažující jev.
Kolik znáte zrzků?
Je jich pár, několik, mnoho, většina?
Ale myslím, že svou odpověď už jsem dostal a není třeba se v tomto detailu dál pitvat.
Pane Týři, hluboce se svým zjednodušováním mýlíte. Učitel má být současně odborník i pedagog. Na jedné straně poskytuje odborné znalosti těm, kteří budou v jeho oboru pokračovat v životě, na druhé straně má úplně všechny své studenty prostřednictvím svého oboru prostřednictvím jeho obsahu vést k porozumění světu a životu ve všech souvislostech. Teprve pak je skutečným učitelem.
Pane Týři, hluboce se svým zjednodušováním mýlíte. Učitel má být současně odborník i pedagog. Na jedné straně poskytuje odborné znalosti těm, kteří budou v jeho oboru pokračovat v životě, na druhé straně má úplně všechny své studenty prostřednictvím svého oboru prostřednictvím jeho obsahu vést k porozumění světu a životu ve všech souvislostech. Teprve pak je skutečným učitelem. dovolil si v diskusi výše napsat pon Lippmann.
Pane Lippmanne, v první části svého komentáře opakujete, co jsem už předtím nikoli zjednodušeně vysvětlil (učitel má být dobrý didaktik (školní vzdělávatel) s dobrou znalostí odborného základu vyučované vědy i pedagogiky). Ve druhé části se, myslím, mýlíte:
Dobrý učitel ve školní třídě NEMÁ a ani fyzicky NEMŮŽE vždy a za všech okolností "úplně všechny své studenty prostřednictvím svého oboru prostřednictvím jeho obsahu vést k porozumění světu a životu ve všech souvislostech." Každý dobrý učitel se o to samostatně snaží, ale ví přitom, že to vše stihnout nemůže a že se musí zodpovědně (systematicky, správně) rozhodovat, což obnáší i nutnost určovat a při své práci respektovat priority podle konkrétní situace ve třídě.
Tenhle autoritativné vyslovený demagogický pedagogický populismus jste si, myslím, mohl odpustit.
J.Týř
Pane Týři, to je to kouzlo češtiny. Nenapsal jsem "dovést", ale "vést". Jistě, každého učitel dovede různě daleko, ale jeho povinností je snažit se dovést ho co nejdál.
Odstraňme žákům laťky a změňme učitele na pouhé pedagogy
aneb
Nechceš-li se bavit o učitelském voze, bav se kouzelnicky o pedagogické koze
Kouzlo je něčí akce, jejíž výsledky nelze vysvětlit pomocí rozumu a mající
vliv na někoho, akce vedoucí k upoutání pozornosti a příjemným smyslovým prožitkům.
https://cs.m.wiktionary.org/wiki/kouzlo
Pseudověda a pavěda jsou označení pro takové druhy znalostí či postupů, které jejich vykonavatelé považují či prohlašují za vědecké a používají k jejich prezentaci vědecký nebo vědecky vypadající jazyk, ale nedodržují přitom základní pravidla vědy (například nemají povahu ověřitelné vědecké metody, teze či teorie nenacházejí potvrzení ve vědeckých výzkumech, vykazují nespolehlivost nebo jsou dokonce v rozporu s pozorováními apod.)
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Pseudověda
Někteří pedagogičtí populisté se snaží mnohdy až šarlatánsky zalíbit pomocí jakýchsi kouzelnických triků a brání se přitom prozkoumávání jejich metod a ověřování výsledků jejich práce.
Čtenáři si, myslím, mohou podle diskuse výše i jinde udělat obrázek o kvalitě "kouzelnické", pro pavědecký pedagogický populismus typické, argumentace anonymních i neanonymních pedagogických populistů i bez dalších zbytečných komentářů na toto téma.
J.Týř
Pane Týři, je obdivuhodné, s jakou lehkostí nálepkujete. To byste si měl především odpustit Vy. O mé výuce v praxi nevíte zhola nic, závěry však vyvozujete. Divná vědeckost. Slovem pavědecký pedagogický populismus častujete tak nanejvýš sebe. Pramení to ze základní neznalosti obsahu slov vzdělání a pedagog atd., přičemž daleko více se populismu blíží Vaše snaha ospravedlnit ty, kteří nejsou ochotni připustit, že učit by se mohlo také jinak, než si myslí oni (milovníci latěk v mezích zákona).
"Odstraňme žákům laťky a změňme učitele na pouhé pedagogy
aneb
Nechceš-li se bavit o učitelském voze, bav se kouzelnicky o pedagogické koze."
Milý pane Týři, vůbec nedokážete interpretovat podstatu toho, co dlouhodobě píšu. S neoliberalismem zásadně nesouhlasím, stejně tak s neomarxismem či pokleslým postmodernismem na které by nejspíš Vaše pojetí pedagogického populismu pasovalo. Touhu po vítězství své pravdy realizujete tím, že vkládáte druhým do mysli něco, co si ve skutečnosti vůbec nemyslí a s čím navíc polemizují. Utěšit Vás může jen to, že v tom zdaleka nejste sám. Mistři jsou zde zejména pánové z ASČ.
Opravdu ve svých příspěvcích dodržujete základní pravidla vědy, v tomto případě logiky? O čem se bavíte Vy? Nekouzlíte?
Čtenáři si, myslím, mohou podle diskuse výše i jinde udělat obrázek o kvalitě "kouzelnické", pro pavědecký pedagogický populismus typické, argumentace anonymních i neanonymních pedagogických populistů i bez dalších zbytečných komentářů na toto téma.
J.Týř
Oprava: ...neomarxismem či pokleslým postmodernismem, na které...
Pane Týři, takový nezvratný argument nejde překonat, ani přehlasovat. A co přechytračit? Vždyť konec konců ty předpony mají stejný význam.
Okomentovat