Lucie Zormanová: Preprimární vzdělávání v evropských zemích

Článek pojednává o preprimárním vzdělávání, jeho organizaci, modelech, tradici, povinné předškolní docházce v různých evropských zemích.

V různých evropských zemích má předškolní výchova různě dlouho tradici. Prvním, kdo se zasadil o vznik mateřských škol, byl německý pedagog Friedrich Fröbel, který zakládal v letech 1840–1850 první mateřské školy, jež označoval výrazem Kindergarten. Tento výraz dnes slouží jako oficiální mezinárodní termín označující instituci preprimárního vzdělávání (Štverák, 1983).

Také v českých zemích má předškolní výchova dlouho tradici. První veřejná mateřská škola byla založena roku 1869 v Praze, později přibývaly další instituce v jiných českých městech (Štverák, 1983).

Zavedení veřejného preprimárího vzdělávání je v evropských zemích datováno později, zde mělo tradici zejména soukromé hlídání dětí, které bylo u nás od 19. století spíš výjimečné.

Vzdělávací obsah se do předškolní výchovy prosazoval až později. První vlaštovkou byl spis Jana Vlastimíra Svobody, vydaný roku 1839 v Praze, který představoval první český program pro předškolní výchovu, v němž byly zahrnuty také výchovně-vzdělávací prvky. Byla to „novinka“, neboť v souladu s tehdejší rakouskou školskou legislativou byly mateřské školy chápány jako instituce pečující výhradně o tělesný vývoj dětí. Tento spis nese název Školka čili prvopočáteční, praktické, názorné, všestranné vyučování malých dítek k věcnému vybroušení rozumu a ušlechtění srdce s navedením ke čtení, počítání a kreslení pro učitele, pěstouny a rodiče (Štverák, 1983; Opravilová, 2016).

V současnosti existují odlišnosti mezi jednotlivými evropskými zeměmi, které se týkají především vztahu preprimárního vzdělávání k primárnímu, rozdílného pojetí a délky tohoto vzdělávání.

Mateřské školy v zemích EU jsou většinou samostatnými institucemi, jen výjimečně jsou připojeny ke školám (např. Dánsko) či přímo obsahově integrovány do primárního vzdělávání (např. Nizozemí, Irsko).

Odlišnost je také v délce tohoto vzdělání. Ve Francii a Belgii jsou mateřské školy určeny již pro děti od 2 let a ve Finsku, Švédku a Polsku jsou určeny pro děti do 7 let. Většinou však tyto instituce jsou určeny dětem od 3 do 6 let. Obecně se prosazuje trend snížit věk počátku povinné školní docházky (obvykle na 5 let) a zavádět nulté ročníky před primární školou (Vlčková, 2006).

Velké rozdíly jsou také mezi mírou účasti dětské populace v preprimárním vzdělávání v evropských zemích. Největší míra účasti čtyřletých dětí v preprimárním vzdělávání je ve Francii (100 %), Dánsku (93,4 %), Německu (93,1 %). Naopak nejnižší míra účasti je v Turecku (7 %), Polsku (41,2 %) a ve Finsku (48,2 %). Česká republika je s 86,5 % na 4. místě (Eurydice, 2012).

Účast na preprimárním vzdělávání je většinou nepovinná s výjimkou několika málo zemí, kde je zavedena povinná docházka do předškolních tříd, tedy od 4 nebo 5 let.

Současným trendem je snaha co nejvíce rozšířit preprimární vzdělávání z hlediska dostupnosti pro všechny děti a jejich rodiče (také z důvodu kompenzační funkce preprimárního vzdělávání pro sociálně znevýhodněné rodiny).

Obecné výchovně-vzdělávací cíle preprimárního vzdělávání jsou v zemích EU v podstatě shodné. Cílem je vybavit dítě dovednostmi a poznatky pro vlastní rozvoj a další vzdělávání a připravit ho pro život ve společnosti. Tento cíl je dokumentován v různých dokumentech národní vzdělávací politiky, často v kurikulárních dokumentech preprimárního vzdělávání předškolní vzdělávání.

Existují však rozdíly mezi jednotlivými zeměmi v tom, do jaké míry se v těchto zemích chápe tento obecný cíl jako prostředek, jímž se do rozvoje dítěte zavádí řízené vzdělávání se stanovenými vzdělávacími obsahy.

Celý text naleznete zde