„Snaha děti digitálně vzdělat tady existuje dlouho. Stačí připomenout Koncepci státní informační politiky ve vzdělávání, kterou schválila vláda v roce 2000 a vyčlenila na ni sedm miliard korun. Hlavní vzpomínkou na tuto koncepci zůstává sporný projekt Internet do škol, který se vyznačoval podivuhodným výběrovým řízením, nevýhodnými smlouvami a předraženou cenou. Obdobná podezření doprovázela vznik školních internetových portálů a nákup výukového softwaru.
V roce 2014 vláda schválila novou Strategii digitálního vzdělávání do roku 2020, která měla – opět – do výuky zapojit moderní technologie. Po necelých čtyřech letech je jisté, že výsledky nejsou nijak oslnivé,“ píše Julie Hrstková v komentáři pro Hospodářské noviny.
 |
| Julie Hrstková (repro ČT) |
Ministerstvo školství sice vytvořilo koncepci, realizace ale pokulhává. Ukazuje se, že školy nemají peníze na potřebné vybavení a že nemají ani učitele, kteří by naplnili základní smysl hodin informatiky. Nefunguje ani propojení informací z různých, například vědeckých, zdrojů, k nimž by školy mohly mít přístup.
Ve chvíli, kdy plat učitele mezi lety 2013 a 2016 stoupl z necelých 26,6 tisíce (včetně odměn a příplatků) na 29,9 tisíce, zatímco v IT sektoru za stejnou dobu vzrostl ze 42 tisíc na 47,4 tisíce korun, se nelze divit tomu, že experti na technologie nemíří do škol. Plán současné vlády, podle níž by měli učitelé v roce 2021 dostávat průměrně 46 tisíc korun měsíčně, je sice pěkný, ovšem ani po zatím jen slibovaném zvýšení nebude onen průměr vyšší, než měli IT experti předloni.
Nejde jen o učitele informatiky. Digitalizace by se měla projevit ve výuce jako celku. Jenže – jak motivovat učitele k nové výuce, když zhruba 65 procentům vyučujících na základních školách je více než 45 let? Proč by měli zavádět do výuky „něco nového“, když mají problém s naplněním rámcových vzdělávacích plánů, které nahradily osnovy a které jsou pro mnohé neuchopitelné?
Celý text naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat