„Víte, moje zkušenosti mě utvrzují v tom, že majorita žije neustále v předsudcích. Romové, podle některých výzkumů, po dlouhou dobu byli a možná stále jsou vnímáni jako nevzdělatelní nebo méně vzdělatelní, bez dalšího zájmu o vzdělání. A to má bohužel stále ještě většina hluboko zakořeněné. A pokud se ocitne Rom na vyšší pozici a ještě k tomu s vysokoškolským vzděláním, tak to veřejnost nechápe a někdy i špatně vnímá,“ říká středoškolský učitel Lukáš Kováč v rozhovoru pro časopis Romano voďi.
Pozorujete, že by vás studenti, jejich rodiče, vnímali jinak poté, co zjistí, že jste Rom?
Tak tohle jsem vnímal někdy v mých prvopočátcích, kdy jsem začínal učit v Praze a v hradeckém kraji. To jsem byl asi trošku za učitele exota, někdy jsem přistihl žáky, že na mě pohlíželi trošku jinak. Dnes po osmi letech na naší škole v Litoměřicích to prakticky ani nevnímám a nezabývám se tím. Spíš v posledních letech zaznamenávám od rodičů kladný postoj, vnímám i to, že Roma učitele vítají pozitivně i rodiče romských studentů.
Když zmiňujete romské studenty, kolik jich vlastně na vaší škole studuje a jaká je jejich úspěšnost dokončení studia?
U nás v Litoměřicích nežijí Romové v takové koncentraci jako třeba v jiných městech. Nemůžu říct, že bychom byli školou s velkým počtem romských žáků, ale nejsme ani školou, která by zaznamenala nezájem romských studentů o studium. Momentálně máme kolem osmi set studentů a Romů, kteří se za Romy otevřeně prohlašují, u nás studuje tak kolem deseti, což není zanedbatelné číslo. Poslední tři roky si všímám, že romští studenti mají tendenci studia dokončit a nevybírat si jen z učňovských oborů, ale vrhají se častěji i do těch maturitních. Ještě tak pět let zpátky byl objem studentů větší, ale zdálo se, že někteří časem narazili na nějakou socioekonomickou bariéru, kdy rodina neufinancovala dojíždění nebo nákup školních pomůcek. Nebo se z nich stali takoví „školní turisti“, kdy první rok přestupují ze školy na školu, až ze vzdělávacího procesu nakonec úplně vyskočí.
Máte od poskytovatelů praxí informaci, že si zákazníci nepřejí, aby je obsluhoval třeba Rom?
Romští studenti nikdy nebyli odmítnuti na praxi jenom kvůli barvě kůže, hotel v Karlových Varech si je naopak velmi pochvaluje a Romové patří mezi jedny z nejlepších na praxi.
Proč podle vás učitelé oproti dřívějšku ztratili prestiž a úctu rodičů, a tedy potažmo i studentů?
Každý učitel vám dnes řekne, že je to profese nevděčná. Rodič v dnešní uspěchané době očekává, že může přenést část svých kompetencí v oblasti výchovy a informovanosti dítěte na školu. Mnohokrát to nevychází. My jsme v podstatě vzdělávací instituce, ta výchovná je rovněž důležitá a úzce s ní souvisí, ale je těžké zformovat šestnáctileté dítě, které si nese návyky chování a vystupování z rodiny. Děti kopírují své rodiče, kteří návyky běžné společnosti také občas nemají. Tady to moc smysl nemá, ale třeba v předškolním věku nebo na prvním stupni to naopak smysl má obrovský. Prestiž našeho povolání se snížila na žebříčku hodnot dávno. Naše profese je společensky i ekonomicky nedoceněné povolání. Je to i tím, že dlouhodobě nemáme podporu ani na vládní úrovni, ani u veřejnosti. Mnoho lidí zastává názor, že jako učitel odučíte pár hodin a jdete domů. Neuvědomují si, že děti ve škole tráví podstatnou část dne, něco zahrne příprava, písemky, úkoly… Každá hodina je jiná, každá třída je jiná a dobrý učitel se tomu musí přizpůsobit.
Celý rozhovor naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat