Po takřka dvou letech fungování hodnotí ředitelka Základní školy „praktické“ a speciální v Chebu Miloslava Hartmannová projekt inkluze, neboli společného vzdělávání dětí zdravých a dětí s hendikepy, jako nepřipravený, neověřený a finančně náročný. Podle jejích slov nejsou spokojeni rodiče žáků na základních školách, nejsou spokojeni ani učitelé, i když to většinou neřeknou. „Mají spoustu administrativy navíc a neúměrně jim narostly přípravy. A nakonec nejsou spokojeni ani žáci. Zkrátka inkluze nám toho víc vzala, než dala,“ říká Miloslava Hartmannová v rozhovoru pro MF DNES.
 |
| Základní škola speciální v Chebu |
Co vám inkluze vzala?
Vzala nám školní vzdělávací program pro žáky s lehkým mentálním postižením, který ministerstvo školství bez pardonu zrušilo. Znamená to, že učíme podle stejného programu jako běžné základní školy, pouze učivo si můžeme upravit na minimální úroveň. Kromě toho jsme se museli také přizpůsobit učebnímu plánu běžné základní školy, což znamená například cizí jazyk od 3. třídy. Jenže naši žáci ve 3. třídě sotva čtou a píšou česky!
Uvádíte, že ve vyučování přibyly hodiny naukových předmětů na úkor pracovního vyučování. Je to problém?
Velký. Naši žáci se nevydrží několik hodin v kuse vzdělávat. Pracovní vyučování je pro ně velmi důležité nejen jako příprava na budoucí povolání a život, ale je to také příležitost, jak si během vyučování odpočinout. Jaké další komplikace novinka přinesla? Vzala nám možnost vzdělávat děti s mentálním postižením spolu s dětmi, které mají jiné postižení. Vyhláška totiž určuje, že pokud dítě není mentálně postižené, musí být v jiné třídě. Ale pouze na našem typu školy. Na běžné základní škole se mohou učit všichni dohromady. Tam se jedná o takzvané Společné vzdělávání.
Pozorujete po zavedení inkluze ještě další změny?
Enormně se nám zvýšil počet žáků s poruchami chování. Pokud takového žáka běžná škola nezvládá, poradenské zařízení bez problému napíše doporučení ke vzdělávání na naši školu. Naopak žáci s mentálním postižením jsou k nám zařazování až tehdy, když na běžné škole totálně selžou. Nejčastěji k nám přestupují na druhém stupni, kde už učivo nezvládají. Na rovinu musím říct, že většinou neumí ani to, co naši žáci v souběžném ročníku. Potvrdím to na příkladu. Tento týden k nám nastoupili dva prvňáci, kteří po osmi měsících v běžné škole umí jedno písmenko, neumí sčítat do pěti a malé znalosti mají i v prvouce. V běžné první třídě nemá pedagog šanci věnovat se individuálně jednomu dítěti, které nezvládá učivo. Jenže ono potřebuje úplně jinou rychlost, jiný přístup, jiné metody. Na našem typu školy se tempo výuky přizpůsobuje možnostem žáků. Od toho jsou u nás speciální pedagogové, kteří mají zkušenosti a vědí, jak s takovými dětmi pracovat.
Celý rozhovor naleznete zde
1 komentářů:
Okomentovat