Petr Nutil: Děti se neučí poznat lež, ale kytky. Nedivme se, že naletí fake news

„Stát by si měl uvědomit, jestli chce nebo nechce mít mediálně gramotné a kriticky smýšlející občany. A podle toho pak jednat. Podle mě jsou to právě teď klíčové vlastnosti – způsoby, jak přijímáme informace, jak se dle nich řídíme a orientujeme v informační džungli. Je sice hezké, že jsme vymýtili negramotnost a že děti naučíme, jak se jmenuje která kytka. Ale už jim neřekneme, jak se dá jednoduše oddělit pravda od lži. Dostatečně je neinformujeme o tom, že existují manipulace a triky, skrze které se je snaží politici či byznysmeni obrat nebo na nich získat moc. To by si měl stát nastavit jako prioritu,“ říká spoluzakladatel serveru Manipulatori.cz Petr Nutil v rozhovoru pro iDNES.cz.

Petr Nutil (manipulatori.cz)

V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

Myslíte, že náš stát to jako prioritu má?

Nemá. A to se netýká jen této vlády.

Existují státy, které to jako prioritu mají, nebo je to jen problém Česka?

Každý vzdělávací systém si s touto proměňující se dobou zkouší poradit po svém. Za vzor bychom si mohli vzít některý ze severských států, Finsko kupříkladu. Zatím se však zdá, že místo toho se tu řeší předměty typu branná výchova nebo práce v dílně a na pozemku.

Někomu se však práce v dílně může jevit užitečnější než mediální gramotnost.

To nikomu neberu. Ale co tím říká stát? Chce mít občany, kteří umí udělat poličku nebo okopat záhonek, nebo občany, kteří se dobře vyznají v digitálním věku plném lží? Nikomu neupírám, aby se vzdělával v čem chce, ale informační gramotnost považuji za důležitější schopnost než trénink manuální zručnosti.

Mluvíte i o polarizaci skupin, které se vzájemně utvrzují ve svých názorech. Existuje cesta, jak mezi těmito tábory najít dialog?

To je dobrá otázka. V principu jsou sociální sítě nastaveny tak, že vám doručují obsah, který zajímá vás. Příspěvky od lidí, na které spíše reagujete a na jejichž fotky se díváte. Tudíž se vyhraňuje směrem k vám. Co tam vidíte, je spíše odrazem vás samotného než skutečným obrazem světa tam venku. Dialog samozřejmě možný je, ale ideálně mezi živými lidmi. Přesvědčovat někoho na internetu a doufat, že to zabere, je trochu iluzorní.

Porozumění mezi dvěma znesvářenými skupinami online tedy není možné?

Teoreticky určitě. Pokud jsou však ty tábory skutečně znesvářené, tak je to prakticky nemožné. Navíc je třeba si uvědomit, že prudká změna názorů je kognitivně vysoce náročný a nepříjemný úkol. Plus se to považuje za slabošské a lidé se tomu i proto přirozeně vyhýbají. Taky je dobré vědět, že lidé obvykle nehledají v diskuzích a zprávách pravdu, ale potvrzují si tam svou představu o světě. To znamená, že mám-li na něco nějaký názor, je mnohem pravděpodobnější, že spíš budu věřit zprávám, které ho potvrzují.

Celý rozhovor naleznete zde