Olga Block: Děti ve škole mohou být šťastné i úspěšné

„Nejdůležitější je, aby ve třídě byl ten správný učitel, který dobře rozumí tomu, co učí, a těm, které učí. Ve výuce je třeba pečlivě analyzovat výsledky, nespoléhat se jen na dojmy a tlaky populárních vzdělávacích metod. Za důležité považujeme permanentně zkoušet nové způsoby, jak vylepšit systém nebo reagovat na nové okolnosti zaváděním zkušebních provozů, vyhodnotit je a uvést do života školy. A v neposlední řadě se snažíme dát prostor učitelům v jejich pedagogickém přístupu a poslouchat pečlivě jejich hodnocení systému,“ říká v rozhovoru pro MF DNES Olga Block, zakladatelka škol BASIS, které dnes patří k nejprestižnějším školám v USA. Block odjela do USA před dvaceti lety a nyní se do Prahy vrací, aby tady otevřela první školku a po ní i školu BASIS.

Olga Block s manželem (plus.google.com)

V rozhovoru zazní i tyto otázky a odpovědi:

Podle čeho své pedagogy vybíráte?

Musí být experty ve svém předmětu a věkové kategorii, ve které vyučují. Musí být ochotni tvořit s námi naše kurikulum, sdílet své znalosti a zkušenosti se všemi v BASIS. Nevěřit v dogmata, zkoušet, prověřovat, zlepšovat. Pedagog je jako klasický básník. Musí tvořit nové, ale musí se to rýmovat. Nebo jako muzikant, musí to umět složit, ale také zahrát.

Pro koho budou BASIS školy v Česku určeny?

I když výuka bude probíhat především v anglickém jazyce, čeština bude integrální součástí programu, pokud si ji studenti zvolí. A tak bude školka i následná škola v Praze vhodná jak pro cizince, tak pro Čechy. Americký systém přípravy na vysokou školu končí o rok dříve než ten český a studenti, kteří se rozhodnou zůstat v Evropě, budou mít tudíž možnost zůstat o rok déle v BASIS a zakončit studium českou maturitou.

Proč se vám vlastně nelíbil americký způsob vzdělávání? Kvůli vlastní dceři jste začala pracovat na novém. V čem je BASIS tak jiný?

Řízení vzdělávání v USA je velmi lokální. Každý stát, ale i každý školní distrikt má svoje vlastní pravidla a regulace. Co mají všichni společného, je to, že jsou pod těžkým vlivem místní politiky. Vzdělávání je profese, kterou by měli řídit profesionálové, ne politici. Když to, co se má vyučovat a jak, je politickým kompromisem, tak je to stejně nebezpečné, jako kdyby chirurg během operace nechal svůj tým volit, jak budou postupovat.

V čem tkví podle vás největší rozdíl v českém a americkém přístupu ke vzdělávání?

V Čechách už nejsem přes 20 let. Moje znalosti současného českého přístupu jsou velmi povrchní. To, co jsem si přinesla a dnes důsledně uplatňuji, je, že vzdělávací systém musí mít systém a logiku. To, co jsem se naučila v USA, je, že je třeba analyzovat výsledky, rychle se přizpůsobit, ale hlavně pracovat v týmu, který věří v systém, ve kterém jeho členové pracují.

Na váš vzdělávací systém se čas od času snese kritika v podobě toho, že děti jsou v něm nadměrně přetěžovány a zažívají ve škole obrovský dril.

Reagujeme poskytováním otevřených a pravdivých informací každému, kdo se chce do školy přijít podívat a přesvědčit se. Děti jsou tu šťastné, spokojené, a navíc ještě úspěšné. A to je moje odpověď.

Celý rozhovor naleznete v dnešní MF DNES