Vadí nám i neprůhlednost opravování prací, žáci nevědí, kde udělali chybu, říká Veronika Valíková ze Společnosti učitelů českého jazyka a literatury v rozhovoru pro DVTV. Maturitní písemné práce čekají studenty ve středu. Loni je znovu začal centrálně hodnotit Cermat, což se učitelům nelíbí. Celé je to od začátku nastavené pochybně, stejná kritéria jsou na vypravování i na úřední žádost, tvrdí Valíková. Dvě hodiny času na slušný sloh jsou navíc málo, dodává.
Celý rozhovor je ke stažení zde
12 komentářů:
Netuším, jestli titulek je dílem redakce, nebo paní češtinářky. Přesto celkem s jistotou mohu potvrdit, že blbá nejsou témata.
Myslím si, že titulek není příliš povedený, Veronika Valíková problematiku SM okomentovala poučeně a do hloubky, nicméně v konečném důsledku mi onen titulek hrůzu nenahání... protože:
Pište o vřískajících opicích, které kradou fotoaparáty; popisujte Ladův obrázek v černobílém provedení, vymyslete, co jsou to za monstra, která ohrožují Zemi, staňte se pověrčivým! Nebo popište,jak vyrobit draka. Jsou to opravdu témata, která nutí k zamyšlení naše studenty? Umožňují jim vyjádřit se názorově k otázkám, které by si mohli či měli klást? Nebo... umožňují jim rozvinout příběh, který koresponduje s jejich věkem a s jejich zkušenostmi?
Netvrdím, že všechna témata vymyšlená Cermatem jsou nepovedená. Ovšem těch kontraverzních se najde dost. A o tom, že mnohá z kritérií si na objektivní pouze "hrají" jsme mluvili mnohokrát.
Výjimečně se nakrátko vracím na půdu České školy a kopíruji část svého komentáře z PI:
Rozhovor je typicky valíkovsky zmatečný a obsahuje tvrzení mnohokrát diskutovaná - a vyvrácená - viz polemiky na webu ASČ či České školy; nebudu se zde rozepisovat, protože češtinářské diskuse pravidelně přiváděly nezaujaté čtenáře takřka k zoufalství.
V. Valíková mj. uvádí, že narozdíl od jejího sdružení – Společnosti učitelů českého jazyka a literatury – je Asociace češtinářů zvána na jakési "schůzky" s Cermatem nebo MŠMT (přesné určení není z rozhovoru zřejmé), což je tvrzení zcela nepravdivé; navíc podle vyjádření Cermatu SUČJL nikdy Cermat oficiálně nekontaktovala.
A samozřejmě jsme - kromě jiného - nikdy netvrdili, že slohové práce se dají hodnotit naprosto objektivně.
Jáchyme, hoď ho do stroje! aneb metodologické doporučení Jak přežít úkol anonymně ohodnotit a oznámkovat během 10 dnů 200 maturitních slohů
Dovoluji si Cermatu dát, bez nároku na odměnu, k dispozici toto metodologické doporučení pro hodnotitele maturitních slohů:
1. Slohy si vytiskněte a dejte si je na jednu hromadu.
2. Na stole si udělejte místo pro pět budoucích hromádek.
3. Slohy letmo prolétněte jeden za druhým metodou rychlého čtení (nečteme nutně všechny řádky a slova v nich; čteme letmo třeba slova v úhlopříčkách stránek). Po letmém přečtení dejte vždy daný sloh na jednu z pěti hromádek pro známky jedna až pět.
4. Při druhém čtení zkontrolujte, zda mezi hromádkami a uvnitř hromádek nejsou v hodnocení prací disproporce. Ty případně opravte přesunem nepatřičně zařazené práce do patřičnější hromádky.
5. Hromádkovským roztříděním oklasifikované práce administrativně zpracujte.
Souhlasím s tím, že centrální anonymní hodnocení různorodých maturitních slohů, kde za každým slohem je indivuduální lidská osobnost žák, je z více odborných i lidských hledisek s odpuštěním nebetyčná pitomost. Doufám, že se najde dost žáků, učitelů a rodičů, kteří proti tomu nesmyslu budou účinněji protestovat.
J.Týř
S posledním odstavcem příspěvku pana Týře se ztotožňuji.
Já také...
Ještě kopíruji svou odpověď panu Kostečkovi,která se týká kritiky malé časové dotace u slohové maturitní práce:
Nikdy jsem neřekla, že není možné napsat za 90 minut požadovaný slohový útvar. Já jen tvrdím, že by bylo dobré, abychom učili své studenty odevzdávat opravdu kvalitní práci. A v tomto kontextu si myslím, že je zdravé psát slohy nanečisto, poté je brousit a vystavovat autokorektuře. Na to 90 minut nestačí.
To je celé. Nechci rychlokvašky. Výkon v čase za každou cenu nemám ráda. Asi jsem stará škola :-)
A propos - studenti se samozřejmě naučí psát hned "načisto" a očekávaný text odevzdat v časovém limitu. Jsou to ale opravdu kvalitní texty, které by naplňovaly potenciál pisatele?
...Nehledě nato, že každý člověk je originál,každý z nás potřebuje pro snysluplné vyjádření jiný čas. Proč jej potřebujeme unifikovat? Je snad psaní textů sport?
Ad Laco:
Prosím, můžete svá tvrzení podložit argumenty?
Na otázky a) a b) odpovídáte: ne, ani náhodou.
To mi zní velmi subjektivně, pokud nevím proč. Můžete prosím svá tvrzení podložit argumenty? Upřímně - ráda s Vámi budu diskutovat....
A propos - nejen kritizujeme, návrhy předkládáme, lze je dohledat :-)
a) Hodnocení písemných prací hodnotiteli Cermatu je neobjektivní. V běžném středoškolském prostředí, kdy vyučující zná žáka, je objektivita snad větší?
b) Hodnoticí kritéria (resp. tabulka, jež je dostupná) jsou gumová. Nastínila p. Valíková, podle jakých kritérií ona hodnotí, resp. podle jakých by se mělo běžně hodnotit?
c) Počet žáků, kteří se odvolali a kteří byli při odvolání úspěšní, jsou trochu jinde. Do debaty by měla přijít vybavena přesnějšími údaji, ale to není předmětem diskuse.
d) Souhlasit lze s tím, že žáci by měli mít nárok vidět svoji opravenou práci a že v didaktickém testu nemusí být tak dlouhé textové pasáže. Na druhou stranu nelze redukovat maturitní test na diktát.
e) Světová literatura se na VŠ neučí? Nemáme odborníky na světovou literaturu? Doufám, že vysokoškolští pedagogové tento rozhovor neslyšeli.
Pokud žák píše čtyři roky slohové práce na 1 - 2, lze argumentovat, že musí stejné hodnocení obdržet i u maturity? Možnost, že se mu práce nepovede dle představ, se nepřipouští? Témata jsou blbá? Maturant si v cca 19 letech nedokáže vybrat během 20 minut, jaké téma mu vyhovuje? 90 minut sice není pro řadu žáků tolik času, ale oni tuto minutáž snad během středoškolského studia trénují. 200 slohů za 10 dní? Ví p. Valíková, o čem mluví, kolik hodnotitelů má tento poměr?
Zkrátka - nesouhlasíme, jsme proti, tohle připouštím ,ale vlastní konkrétní návrhy?
Ad Laco:
1/Objektivita není větší ani v případě, kdy slohy hodnotí vyučující, ale ani v případě, kdy slohy hodnotí CH. Protože nestrukturované útvary objektivně hodnotit nelze!
(Prosím, projděte dřívější diskuzi k tomuto tématu, pokud Vás zajímá).
2/O /ne/objektivnosti hodnoticích kritérií bylo již napsáno mnohé. Navrhuji tedy, aby všechny chyby, kterých se student dopustí u maturitní slohové práce, byly označeny a vysvětleny! (tedy aby bylo udáno správné řešení) červenou tužkou... Pak se možná domoluvíme...
3/ Údaje o odvoláních jsou dohledatelné, můžeme se o nich bavit.
4/Souhlasím.
5/ Studoval jste náš obor? Abychom se mohli bavit o odbornících na světovou literaturu?
Zkrátka - nesouhlasíme, vlastní návrhy podáváme, najděte si naše texty na internetových strtánkách Společnosti učitelů českého jazyka. Nebo si najděte naše polemiky s Asociací češtinářů - to je myslím korektní nabídka :-)
"Pokud žák píše čtyři roky slohové práce na 1 - 2, lze argumentovat, že musí stejné hodnocení obdržet i u maturity?"
Tedy - abych byla korektní, samozřejmě, že jedničkář nemusí obdržet stejné hodnocení u maturitní slohovky. Problém je v tom, že Váš příklad v sobě nese skryté poselství o možné (ne)objektivnosti studentova vyučujícího.
Můžete a nemusíte mít pravdu. Stejně tak může hodnotit centrální hodnotitel.
Cesta je jinde. V korekci dvou názorů. Psala jsem to již mnohokrát, jen v souboji argumentů rodí se pravda. Na naší anlické sekci jde o systém zavedený již dávno po vzoru anglického školství :-)
Okomentovat