„Souhlas či nesouhlas s auditem je ovlivněn hodnotovým zaměřením. V mnoha ohledech může podobný dokument zpracovaný jinou organizací přinést úplně odlišné závěry. Je potřeba dostat se o krok dál a najít konsensus, řekl v diskusi k Auditu vzdělávacího systému ČR David Greger, vedoucí Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání při Pedagogické fakultě UK v Praze. EDUin přináší shrnutí hlavních myšlenek jednotlivých účastníků debaty a videozáznam diskuse.
Svatopluk Pohořelý, ministerstvo školství: Audit je podnětný, MŠMT s ním bude pracovat.
Oldřich Botlík, zakladatel portálu Maturita-odtajněno: Tři body klíčové pro rozvoj vzdělávání: reakce na výzvy doby, rozmanitost systému, učitelé a lidé, kteří učitelství vykonávají. Ani jedno se nedaří řešit. Audit se jich dotýká, ne vždy je úplně řeší.
David Greger: Různé verze dokumentu (kompletní a kratší) vytvářejí různé dojmy. Detailní verze ukazuje, že v mnoha ohledech nedošlo ke konsensu a bylo by dobré se o to snažit.
Jaroslav Jirásko, ředitel ZŠ: Při pohledu z terénu se jeví materiál jako inspirativní a pojmenována problémy, které jsou hmatatelné. Neexistuje vize, řízení, chaos.
Oldřich Botlík: Metoda SWOT má být vytažena k jasně definovanému cíli. Implicitně tam vidím to, co jsem uvedl dříve. Není definován systém jako takový. Na konkrétním příkladu: financování by nemělo omezovat rozmanitost, což financování na žáka umožňuje. Zato financovaní na odučenou hodinu ji omezuje.
Svatopluk Pohořelý: Konsensus by se měl utvářet na nejvyšší úrovni, při zpracování strategií. Audit vezmeme v úvahu, stejně jako tematické zprávy ČŠI či mezinárodní šetření. K auditu – témata jsou zastoupena v různé míře obecnosti, což zmínil i David Greger. Témata jsou nestrukturovaná. Závěry jsou nejednoznačné, což v krátké verzi není zřejmé.
Jaroslav Jirásko: Chybí zmínka o učilištích, což ukazuje na ignoraci této oblasti.
Oldřich Botlík: Na konsensus moc nevěřím. Je potřeba nutit jednotlivé aktéry, aby své postoje a požadavky argumentovali.
Bohumil Kartous, EDUin: Pomohlo by, kdyby existovala bariéra mezi ministerstvem a školami, aby zmírňovala nekoncepční zásahy a udržování koncepce. Třeba národní rada vzdělávání. Jako ve Skandinávii.
Oldřich Botlík: Evidence based politika je cestou, jak vzdělávací politiky posunout vpřed. Řada opatření je založena na nahodilosti. Přenos principů z jiných zemí je obtížný, kvůli odlišnému kulturnímu založení.
David Greger: Každá dobrá myšlenka může být zprzněna. I národní rada pro vzdělávání. V různých ohledech se naopak můžeme inspirovat v zahraničí. Problém je, že o opatřeních a jejich dopadech nic nevíme. Změny je třeba sledovat…
Jaroslav Jirásko: Kromě financování je třeba mít dlouhodobou koncepci a zároveň dát školám vysokou míru autonomie, aby ji naplňovala. Spoléhat na změny zdola a podporovat je. Podporovat ředitele.
Svatopluk Pohořelý: Chybí národní program vzdělávání a ten by mohl pomoci překlenout nesoulad. Měl by být stručný a dlouhodobý. Důležité v krátkodobém horizontu: financování regionálního školství, revize rámcových vzdělávacích programů, společné vzdělávání, podpora ředitelů.
Zdroj: Tisková zpráva EDUin
0 komentářů:
Okomentovat