"Hlavní hygienička zasahuje. Vysílá své spanilé jízdy na kontroly do lesních školek. Jak tam děti prosperují a jak se „vyživují“. Zpráva z terénu zní, že děti se chovají hezky, ale jídlo není připravené přímo ve „školce“, jak zní zákon. A to je zásadní problém. Navíc podle předpisů někde chybí dětem dopoledne jeden teplý nápoj a možná nějaká ta svačinka... Je to absurdní. Lesní školky, kde děti tráví čas ne sezením, ale běháním v přírodě, by si zasloužily přinejmenším náš respekt a maximální podporu. Stačilo by je nechat aspoň být," píše publicistka Kristina Žantovská v Lidových novinách.
 |
| Kristina Žantovská (linkedin.com) |
Terén pro hygienu je, kamkoli se podíváme, daleko šťavnatější – třeba pražské ulice, zasmogované, prašné, špinavé, zaplivané, dost často i se zvratky a psími exkrementy. A nikdo nevytáhne hadici, aby aspoň před svým domem tu nehygienickou nálož spláchl do kanálu. A tuhle dávku děti dýchají každý den, když je do školek vodíme.
Pokud se rodiče rozhodli pro takhle svízelnou cestu, jakou je vykročit mimo zavedený školský systém, jsou odvážní a poučení v tom, jak dítěti ve vývoji nejlépe prospět. A nejen oni, i vychovatelé, kteří svou práci musí neustále obhajovat. Obstrukce, se kterými musely všechny lesní školky bojovat, by stálo za to znovu podrobně popsat.
Lesní školky jsou přesně ten terén, do kterého by stát měl zasahovat co nejméně. Dokazují, že grassroots není jenom pojem materializovaný v anglosaském prostředí. Je zarážející, že po občanské společnosti už třicet let voláme, ale v okamžiku, kdy někde něco samostatného vyraší, jdeme na to s kosou.
Celý text naleznete v dnešních Lidových novinách
0 komentářů:
Okomentovat