Jiří Růžička: Vzdělání není testování. Slohy by ve státní maturitě být neměly. Jiří Zíka: Změny se nechystají

V souvislosti se začátkem maturit uvedl Český rozhlas dva rozhovory, jejichž tématem byla mimo jiné kritika centrálního hodnocení slohových prací z češtiny a reakce na ni. „My jsme se rozhodli, že budeme testovat maturanty tak, aby to bylo celostátně srovnatelné, abychom sledovali určitou kvalitu při výstupu toho maturanta a v tom okamžiku samozřejmě se hledala nějaká forma. Našla se forma, která mně se úplně nelíbí, ale je jaksi objektivně hodnotitelná,“ říká senátor a ředitel gymnázia Jiří Růžička pro Čro Plus. Podle něj by bylo lepší, kdyby slohy součástí státní maturity nebyly. Šéf Cermatu Jiří Zíka ale v rozhovoru pro Radiožurnál říká, že žádné změny se v tomto ohledu neplánují.

Jiří Růžička (senat.cz)

Z rozhovoru s Jiřím Růžičkou:

moderátor Michael Rozsypal: Marek Švehla v týdeníku Respekt napsal, a teď cituji: "Centrální hodnotitele u státních maturit nezajímá kvalita textu, literární nebo ideová nápaditost, neumějí ji v té rychlosti a strojovosti, v níž jsou nuceni pracovat, ocenit. Maturanti si naopak musí hlídat, aby splnili pravidla toho, čemu učitelé říkají funkční styl a slohové postupy." Tak mě zajímá váš názor češtináře, k čemu něco takového vlastně je?

Jiří Růžička: No, ono to asi souvisí s celkovým pojetím té části státních maturit. My jsme se rozhodli, že budeme testovat maturanty tak, aby to bylo celostátně srovnatelné, aby ty výstupy z jednotlivých škol byly nechci říct ani porovnatelné, ale abychom se, abychom sledovali určitou kvalitu při výstupu toho maturanta a v tom okamžiku samozřejmě se hledala nějaká forma. Našla se forma, která mně se úplně nelíbí, ale je jaksi objektivně hodnotitelná.

Michael Rozsypal: Existuje nějaká lepší forma?

Jiří Růžička: Já si myslím, že existuje. Myslím si, že existuje forma ve státních maturitách vůbec ten stylistický útvar nepsat.

Michael Rozsypal: Tak možná se ještě dostaneme k tomu, jak konkrétněji by to mohlo nebo mělo vypadat, ale když jste mluvil o tom celostátním srovnání, tak mě zajímá, jestli kvůli tomu, kvůli tomu, abychom měli celostátně srovnatelné výsledky, nezabíjíme u studentů kreativitu, tvůrčí přístup?

Jiří Růžička: Tohleto si myslím, že není otázka maturit. To je podle mě prostě trošičku zkreslující přístup. My v matematice budeme testovat všechny maturanty a bojíme se o to, že nebudeme rozvíjet v nich nějaké matematické dovednosti. V češtině budeme testovat tedy nějaký stylistický útvar a bojíme se, že nebudeme rozvíjet kreativní přístupy v nich. To je přece otázka výuky. Něco jiného je výuka, něco jiného je pak ten výstup, ta maturita.

Michael Rozsypal: No, ale není to i tak, že když i studenti i kantoři vědí, jak vypadá maturita, že nějakou dobu před maturitou se přece jenom soustředí na to, aby uspěli u té maturitní zkoušky, kór když na to mají jeden pokus?

Jiří Růžička: Tomu rozumím, tomu samozřejmě rozumím, ale to je přesně to, co se, kam se, bohužel, bohužel tedy musím říct, i české školství řítí, k přemíře různého tetování a zapomíná se, že vzdělání není testování prostě a to já považuju za špatné.

Jiří Zíka (repro DVTV)

Z rozhovoru s Jiřím Zíkou:

moderátor Jiří Chum: Podle Společnosti učitelů češtiny se žáci nedozvědí, kde přesně udělali chybu, protože dostanou jen tu tabulku s hodnocením, nikdo jim u toho neřekne, v téhle větě chyběla čárka, tady byla pravopisná hrubka. Není třeba potřeba ten způsob hodnocení změnit podle vás?

Jiří Zíka: No, z mého pohledu ne, systém centrálního hodnocení písemných prací je založen právě na tom, aby zaručil srovnatelnost hodnocení všech a kritéria jsou postavena tak, že podle tabulky a kritéria nebo tabulek kritéria hodnocení je vždycky dostatečně dobře rozpoznatelné, kde ten žák udělal chybu a za co byl hodnocen, nebo za co byl penalizován.

Jiří Chum: Takže žádné změny, nebo alespoň úpravy se nechystají?

Jiří Zíka: Změny ani úpravy se v tomto případě nechystají. Ono, když si dovedete představit, že to je 69 tisíc písemných prací, představa o tom, že by to byly dlouhé eseje, že by se nějakým způsobem hodnotily, by znamenalo, že se zcela rozvolní ta základní zásada, to je srovnatelnost hodnocení.

Jiří Chum: Takže že by třeba hodnotitelé studentům dali s výsledky seznam chyb, za které jim body strhli?

Jiří Zíka: To je obtížně realizovatelné, protože celý ten systém je postaven na elektronickém, elektronické distribuci písemných anonymizovaných prací, čili ten hodnotitel sám o sobě neví, kdo je ten, který napsal tu slohovou práci, tedy nezná ani identitu školy, ani identitu toho žáka, kterého hodnotí, a to je ten základní princip objektivnosti a srovnatelnosti, který já považuju za velmi důležitý.

Rozhovor s Jiřím Růžičkou je ke stažení zde
Rozhovor s Jiřím Zíkou je ke stažení zde