„Zásadní princip českého předsudečného pohledu příliš zjednodušuje. Na tomto zjednodušování je založená i představa, že "my tomu rozumíme" a Němci jsou kvůli holocaustu ochotni přehánět. Naše zdánlivá výlučnost stojí na kontroverzních historických základech, třeba i na vyhnání sudetských Němců, včetně německy mluvících Židů, kteří na rozdíl od dnešních arabských uprchlíků dodnes vaří stejné knedlíky jako my. I vůči nim existuje značná nesnášenlivost,“ píše Jaroslav Šonka na Aktuálně.cz. v úvaze o předsudcích, toleranci, migraci...
 |
| Jaroslav Šonka (repro DVTV) |
V Berlíně tento týden došlo k incidentu, při kterém arabský mladík zaútočil na mladíka s kipou (jarmulkou). Napadený se bránil a incident natočil na svůj mobil. Hledaný útočník, který pochází ze Sýrie a do Německa přišel jako uprchlík v roce 2015, se pak sám přihlásil na policii. Není to ojedinělý případ antisemitismu a obavy jsou namístě.
Na onom posledním případě útoku je ovšem zajímavá identita napadeného. Je to Arab s izraelským občanstvím, který celou záležitost pojal investigativně. Chtěl prostě vědět, jaké to je, prezentovat se na veřejnosti jako Žid. Proč? Chodil do školy v Izraeli a tam se mu dostalo patřičného vzdělání. Věděl, jak vzniká rasismus a antisemitismus. Věděl, že je to z nevědomosti a systematického šíření předsudků.
Němečtí politici zareagovali ihned, neboť taková událost dává příležitost, podtrhnout principy poválečného demokratického vývoje země. Přitom je zajímavé, že je v Německu stále patrný rozdíl mezi západem a východem, kde se právě touto dobou v Lužici setkávají neonacisté k obávané oslavě Hitlerových narozenin. Na západě brzy po válce začaly okupační mocnosti s jakousi "převýchovou" a transformací politického povědomí. Pak v západním Německu vznikla Spolková centrála pro politické vzdělávání, občas v české oblasti komentovaná s despektem.
Je to ovšem instituce, která hlavy nenasměruje, ale otevře. Podporuje i školy, které mají téma holocaustu v osnovách do maturity třikrát. A podporují se i návštěvy památníků koncentračních táborů.
V řadě českých diskusí se dnešní přístup k uprchlíkům spojuje s traumatem nacistického vraždění, jako by se jednalo o něco, co je již pasé. Není. Nacisté popírali všeobecnou platnost lidských práv a vzpomínka na jejich zločiny je základnou i dnešní úvahy o tom, že uprchlíci se na tato práva mohou odkazovat stejně jako domácí. Otevřená společnost je nejen sponzorem blahobytu, ale také společenstvím, které požaduje dodržování principů.
Celý text naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat