„Jsme pod tvrdým tlakem něčeho, co bych nazval diktát bezprostřední užitečnosti. V tomto ohledu velká část našich oborů nedopadá dobře. Na vině nejsou ty obory, ale spíš onen diktát. S tím samozřejmě nepůjde jen tak něco udělat, během pár let situaci nezměním, rád bych ale k nějaké změně přispěl,“ říká děkan Filozofické fakulty UK Michal Pullmann v rozhovoru pro Radio Wave.
 |
| Michal Pullmann (ff.cuni.cz) |
Kde podle vás pramení nedůvěra části veřejnosti k humanitním a společenským vědám? Jak byste lidem vysvětlil, proč jsou tyto obory důležité?
Nechtěl bych působit povýšeně jako někdo, kdo shora vysvětluje, jak se věci mají. Veřejnost má svoje představy o tom, co je užitečný obor a co ne. Snažil bych se ale na různých úrovních zdůrazňovat, že svobodná společnost má nejenom vyrábět, ale také by měla být schopná věci pojmenovat, vysvětlovat, znát své dějiny a jazyk. Většina oborů, které na Filozofické fakultě pěstujeme, má přímou spojitost se závažnými společenskými otázkami dneška, ať už je to nový nacionalismus, nebo terorismus. Nespokojenost lidí se současným stavem společnosti, která se projevuje i útoky na elitní a „neužitečnou“ vědu, má kořeny v prohlubujících se sociálních rozdílech, které ale stejně tak trápí i nás.
Hodláte podporovat studentské aktivity? Před časem rektorát otevřeně vystoupil proti Feministické společnosti, jste pro co největší svobodu studentských spolků, nebo je vám bližší spíše direktivní přístup, který reprezentoval v tomto případě rektorát?
Emancipační hnutí mají obrovský význam občanský a politický, ale mají význam i pro inovaci vědy. Nosil bych dříví do lesa, kdybych řekl, že přístupy spojené s takzvaným genderem, velmi obohatily nejenom historickou vědu. Já si nedokážu představit, že bychom někoho stigmatizovali. Byl bych rád, kdyby byly jednotlivé obory k podobným inovacím co nejotevřenější. Humanitní vědy se mají zapojovat do společenských diskuzí.
Studenti a studentské aktivity se někdy pohybují na hraně toho, co je většinovou společností přijímáno jako norma, přicházejí s novými tématy, jsou tradičně nositeli revolučních změn. Souhlasíte s tím, že univerzity by měly hrát ve společnosti i trochu revoluční roli?
Ano, ale nevnímám to nutně revolučně, spíš emancipačně. Jako příklad uvedu národní obrození v 19. století. Zájem o češtinu je také forma emancipace, která stála u zrodu celých velkých oborů. Takový emancipační náboj je dnes v ekologii a genderu, proto musíme tato hnutí podporovat. Nepřijde mi to nijak skandální, právě univerzity přece především určují, jak se vyvíjí současné myšlení. A například mnoho kolegyň a kolegů z přírodovědných oborů jsou nejenom vědci, ale i aktivními ekology. Je to zcela přirozené i správné.
Celý rozhovor je ke stažení zde
0 komentářů:
Okomentovat