Zdeňka Staňková: Systém by se měl rozvolnit a umožnit dětem i rodičům rozhodnout se, zda chtějí do školy chodit."

"V osobní rovině mě nejvíce zasáhlo uvědomění, co všechno mi způsobily školy, do kterých jsem tak dlouho chodil. Tolik ztraceného času, který jsem mohl využít mnohem lépe. Mohl jsem následovat své zájmy, ponořit se hluboko do témat, která mě v tu chvíli bavila. Místo toho jsem seděl tisíce hodin v lavicích a poslouchal učitele, kteří se mě snažili naučit fakta, data, bez hlubších souvislostí, bez většího zájmu, často zkreslené polopravdy, či dokonce lži," vysvětluje ekonom Jiří Košárek, proč před šesti lety založil iniciativu Svoboda učení, která usiluje o to, aby se děti mohly vzdělávat samy bez osnov a kontrol podle svého uvážení, svých preferencí a prostřednictvím zážitků. Aktuálně.cz přináší rozhovor s mluvčí iniciativy Zdeňkou Staňkovou.

Zdeňka Staňková (svobodauceni.cz)

"Dcera je na domácím vzdělávání, protože řekla, že nechce jít do školy. A já jsem neviděla důvod, proč bych ji do toho měla nutit," vysvětluje Zdeňka Staňková. Vzdělávací program svojí dcery řeší ze dne na den.

"Když se nám chce, jdeme do muzea, na výlet na hrad nebo zámek nebo třeba do akvaparku. Občas se mnou chodí na schůzky, což se jí až zas tak nelíbí, anebo si hraje s ostatními dětmi," popisuje.

"Ona sama zjistí, co k čemu potřebuje"

"Když ji něco zaujme, najde si informace na internetu nebo se podívá na nějaký dokument," dodává Staňková s tím, že se všechny důležité věci, jako je čtení, psaní a počítání, naučila její dcera postupně sama. Role matky je tak spíše průvodcovská: "Zodpovědnost je na dceři, ne na mně. Ona sama zjistí, co k čemu potřebuje. Já jsem její průvodce, když chce."

Zdeňka Staňková si myslí, že není důležité, jestli její dcera bude umět trojčlenku nebo Pythagorovu větu, protože si to bude moci kdykoliv zjistit. "Mým cílem je, aby byla šťastná, spokojená a byla si vědoma své zodpovědnosti, hranic, limitů a možností. Aby věděla, že se může kdykoliv pro cokoliv rozhodnout, když překoná nějaké překážky," upřesňuje.

Myslí si, že v případě, že její dcera bude chtít dále pokračovat na střední a vysokou školu, zvládne se na přijímací zkoušky připravit sama nebo s pomocí jiných lidí a vědomosti vyučované ve škole jí chybět nebudou. I proto, že školní systém zná dcera nejen od svého staršího bratra, který celou povinnou školní docházku absolvoval v lavicích, ale také od svých vrstevníků, se kterými se pravidelně potkává.

Přiznává však, že domácí vzdělávání nemusí být vhodné pro každého a mělo by být otázkou volby rodičů i dětí: "Každý máme nějaký názor na to, jak má fungovat vzdělávací systém, a je samozřejmé, že to, jakým způsobem funguje teď, nemůže vyhovět všem. Ale právě proto je špatná centralizace. Myslíme si, že systém by se měl rozvolnit a umožnit dětem i rodičům rozhodnout se, zda chtějí do školy chodit."

Staňková také dodává, že současný vzdělávací systém není přizpůsoben tomu, co je po dětech vyžadováno - aby byly samostatné, kreativní a zodpovědné. "Systém byl vytvořen pro výchovu dělníků u pásu," myslí si. Podle ní by další možnosti vzdělávání mohly pomoci také dětem, které jsou "onálepkovány" jako hyperaktivní či mimořádně nadané.

Celý text naleznete zde