„V diskusích nad vhodností víceletých gymnázií se zdůrazňuje řada aspektů. Systémoví odborníci se vyjadřují spíše negativně z pohledu vzdělávání celé populace, naopak rodiče v nich vidí ponejvíce šance pro vlastní dítě, a tak jejich zájem během posledních dvou desetiletí neuvadá. Rodiče vycházejí z osobní zkušenosti s běžným základním školním vzděláváním, která je pro jejich rozhodování o dítěti a jeho edukaci pochopitelně mnohem silnější než obecné principy a zásady, které deklaruje stát,“ píše Václav Mertin v aktuálním vydání časopisu Řízení školy.
 |
| Václav Mertin (repro ČT) |
S varujícím prstem zmiňujeme, že pro řadu dětí představuje gymnázium neúměrnou zátěž, protože prý nemají schopnosti zvládat jeho požadavky. Navíc jim prý bereme dětství. Když k tomu přidáme několik uskutečňovaných mimoškolních aktivit, kroutíme hlavou nad nerozumností rodičů.
Ovšem na druhé straně nezmiňujeme, že pro nemalou řadu dětí představuje setrvávání v hromadné „základce“ svým způsobem neúměrně malou zátěž. Přitom se nemusí jednat pouze o nadané nebo mimořádně nadané žáky. Jde třeba o žáky, kteří nemají příliš dobré výsledky, škola je moc nebaví, a přitom v tomto věku mají ještě prokazatelně na víc. Nebo o takové, kteří chodí do tříd, v nichž učitel naplňuje zásadu „všem stejně“, a oni se do jeho normy nevejdou. Řada z nich se navíc nevěnuje žádné volnočasové aktivitě.
Tato okolnost sice není tolik patrná, děti se z nedostatku zátěže nehroutí, ale podle mého soudu je z hlediska dlouhodobé perspektivy ještě závažnější než přetěžování. Vzniklé ztráty jsou osobní i společenské. Otázka také zní, kdy jindy než v dětském věku by měl člověk věnovat zásadní množství času a energie právě vzdělávání.
Z pohledu pedagogické psychologie je obojí špatně. Při dlouhodobé neúměrně vysoké zátěži se dítě „hroutí“, ztrácí motivaci i zájem o vzdělání, při trvalém nedostatečném zatížení se nerozvíjí a krní. Navíc leniví a nerozvíjí dovednost učit se. Za optimální se pokládá zatížení, které nepatrně přesahuje aktuální úroveň rozvoje dítěte. Vyžaduje tak od něho na jedné straně vynaložit určité úsilí, současně však s velkou pravděpodobností může dosáhnout úspěchu...
Vidím nějaké řešení? Nabízím dvě. Jako rodiče bychom neměli příliš a hlavně uměle podporovat dospělé tendence u dítěte. Vždy se dají alespoň mírně brzdit. Neměli bychom proto pospíchat už od útlého věku. Co se stane, když se určitá dovednost objeví o pár měsíců později? Neměli bychom se nechat svést příkladem samoživitelů, kteří nemají jiného partnera než dítě a už ve středním nebo starším školním věku na ně naloží vše, o čem přemýšlejí, problémy, které řeší. Podobně někteří další rodiče podlehnou tlaku okolí i vyspělosti dítěte a ženou je mílovými kroky k samostatnosti. Totéž platí pro školu, aby svými požadavky nenapomáhala urychlovat vývoj, ale aby vycházela vstříc vývojovým možnostem dítěte.
Druhé řešení představuje úspěšné a radostné vzdělávání ve škole a bohatá náplň pro volný čas. České děti nechodí zatím do školy příliš rády. Škola a školní vzdělávání jsou pro ně o něco méně přitažlivé než v jiných státech. Je to velká výzva pro tuzemské pedagogy.
Když se vrátím na začátek: Víceletá gymnázia dávají většině dětí dostatečné podněty ke studiu. Hlavní pozornost bychom měli věnovat tomu, aby stejně náročné a zajímavé podněty nabízel hlavní proud školství. Dokud se nám to plně nedaří, měli bychom brát víceletá gymnázia víc na milost.
Celý text naleznete v březnovém vydání časopisu Řízení školy (nakladatelství Wolters Kluwer)
4 komentářů:
Nejde pouze o to, zda jsou děti přetěžovány, či ne, ale také o to, jakým způsobem výuka probíhá. Gymnaziální styl výuky zaměřený na hodnocení jako odměnu za výkon, v kombinaci s masivním objemem informací, dělá, z hlediska kvality vzdělání, stresu a motivace k celoživotnímu vzdělávání, neplechu větší než velkou.
Celý život jsme oceňováni za výkon. Pouze komunismus hlásá: "Každý pode svých schopností, každému pode jeho potřeb". Tlak na výkon studenta bych osmiletým gymnáziím nevyčítala, jakkoli se mi nelíbí směřování mého předmětu - neosobní literární rozbory plné pojmů a formálních principů. Výkon je i množství knih, které student přečte - a k jeho navýšení nová maturita rozhodně nevede.
Jinak považuji útoky EDUinu na osmiletá gymnázia za součást sociálně-inženýrského plánu, jak ještě více zploštit české školství. Učitelé na osmiletých gymnáziích totiž musí něco umět, musí zvládnout obrovskou šíři svého předmětu a zaujmout studenty různých věkových skupin. Pokud se podaří rozbít i tuto složku českého školství, Pánbůh s námi.
PS: Že se EDUin či CERMAT (dvě mocenské skupiny, které se navzájem přou, ale mají potřebu ovládat a úkolovat české učitele) nezaměří na VŠ? Bojí se?
Nechtěla jsem rozhodně urazit učitele na ZŠ. Ale ZŠ nikdo rušit nechce, pokud vím. A Cyklus ZŠ je čtyřletý, nedotýkají se ho státní maturity, pouze cermatí přijímačky. Omlouvám se tímto učitelům ZŠ-vážím si práce všech dobrých učitelů. Pouze poukazuji na to, že VŠ nás mnohdy mnoho nenaučí a osmiletý cyklus je největší škola i pro učitele.
Proto považuji útok na osmiletá gymnázia za útok na vzdělání obecně. Příklad: světová literatura, zvláště moderní. Na VŠ se neučí, přesto zabírá vekou část středoškolské literatury - tedy pokud češtináři čtou a jsou nadšení samouci. Nová maturita její výuku prakticky likviduje. Teď ještě omezit osmiletá gymnázia - a vzdělání se nám zase o kousek sesune. Přemýšlím, co k této kampani EDUin vede - a napadá mě v pátek odpoledne snad jen závěr z Farmy zvířat - že by prasata a pan Johnson naši společnou řeč?
"Celý život jsme oceňováni za výkon." A pak pracujeme, abychom dosáhli odměny v podobě výplaty. Ve skutečnosti bychom měli dělat to, co nás baví a zajímá, v čem vidíme smysl a měli bychom to kvůli tomu zájmu a smyslu dělat tak dobře, že je nám za to někdo ochoten platit.
Protože lidé tuto jednoduchou pravdu nepochopili, trápí se celé životy v zaměstnání, kde podávají výkon aby byli oceněni, ale které pro ně samotné postrádá smysl. Pak trpí depresemi a nemocemi a raději dostanou ve čtyřiceti Alzheimra aby si ten svůj promarněný život v honbě za odměnou raději nepamatovali.
Okomentovat