V poslední době sleduji snahy, věřím, že úzké skupiny akademiků, zdiskreditovat Hejného metodu jako slepou cestu výuky matematiky. Rád bych v tomto článku uvedl často opomíjený přínos Hejného metody. Netýká se totiž jen výuky žáků, ale také rozvoje učitele. Pokud má kantor zájem, tak se totiž díky této metodě může dozvědět nejen informace o didaktice matematiky, ale i o rozvoji kritického myšlení, jak pracovat s chybou žáka, jak individualizovat výuku atd. Chtěl bych psát o tom, co pro mě lidé spojeni s Hejného metodou udělali, kam mě jako učitele i člověka posunuli.
 |
| Tomáš Chrobák (archiv autora) |
Akademické prostředí mělo pět let na to mě ovlivnit a věřte, že jsem chtěl, protože mě matematika odjakživa bavila. Povedlo se mu pouze to, že jsem si zcela znechutil slovo didaktika a o metodách či formách výuky jsem se dozvěděl tak akorát ze skript či od člověka, který nikdy dlouhodobě neučil. Jsem zcela přesvědčen, že můj případ není ojedinělý. Je spíše klasický. Akademické půdě se povedlo srazit moje sebevědomí a víru ve své schopnosti. Vše jsem musel znovu nalézt až v samotných třídách, kam jsem bohužel vyrazil vyzbrojen pouze nadšením a zkušenostmi z mimoškolních aktivit.
Vždy jsem aktivně vyhledával veškerá školení, letní školy matematiky, prostě cokoli, co bylo možné. Vždy to byly ukázky pár šikovných nápadů, které člověk párkrát použil, a to bylo vše. Vlastně nulová hodnota. Když jsem se jednou v Ostravě ptal, zda je nějaké školení poblíž, paní z KVICU mi odpověděla, že bych ho musel odlektorovat. Nevím, jak je to u vás, ale u nás na východě prostě školení z matematiky nejsou.
Pak jsem vyrazil na Letní školu matematiky s Hejného metodou. Najednou se mi otevřel nový svět. Nebudu zde psát o matematice, prostředích atd. Objevil jsem něco ještě hodnotnějšího. Najednou mi někdo poradil, jak pracovat s chybou u žáka, ukázal mi, že aktivita nemá ležet na mě, ale na žácích. Pomohl mi k dovednosti rozvíjet diskuze, konečně mi někdo ukázal cestu, jak na individualizaci žáků. Obrovský přínos vidím v tom, že začínám přemýšlet nad tím, co učím a proč to učím. Pomohli mi k tomu lektoři a příručka učitele. Konečně to byli opravdoví, živí učitelé, kteří si prošli všemi radostmi i strastmi naší profese.
Můj text bude znít nejspíše naivně, možná fanaticky, ale věřte, že ani já nejsem se všemi principy HM zcela ztotožněn a někdy pochybuji o jejich proveditelnosti v praxi, každopádně jsem velmi rád, že se metoda vyvíjí a každý z nás jí může něco přinést. V této části článku bych rád zareagoval na poslední vývoj ohledně Hejného metody. Z příspěvku (http://www.ceskaskola.cz/2018/03/poslanci-resi-jak-by-se-mela-ucit.html) vyplývá potřeba vyhodnocení přínosu metody. Toto rozhodně podporuji, ale vyzývám k tomu, aby byla zvolena vhodná forma hodnocení. Jsem proti, ať je to formou testu ve stylu Cermatu, kde žák dostane v podstatě 40 příkladů na 70 minut. Matematika není závod, matematika je objevování skrytého a to prostě chvíli trvá. Do testování mají být zahrnuty nejen čisté znalosti, ale i rozvoj samotného jedince, jeho touha objevovat nové zákonitosti, posun vztahu ve třídě, kritické myšlení atd. Vím, že tohle se testuje hůře, ale rozhodně to lze otestovat a následně vyhodnotit. Především jsem přesvědčen, že výše zmíněné dovednosti budou už i mé vlastní děti potřebovat mnohem více než řešení složeného zlomku.
Jako reakci na výše zmíněný článek bych rád vyzdvihl riziko, že mi poslanci zakážou učit dle mých představ a svědomí (dokud se neprokáže, že tato cesta je správná). Proč bych měl jako učitel zahodit všechny ty dovednosti, které jsem díky Hejného metodě získal? A to zrovna teď, kdy mi někdo pomohl k tomu, abych vedl žáky ke kritickému myšlení, k obhajobě názorů, k vedení diskuzí či k samostatnému poznávání krásy matematiky. Neměl by o tomto snad rozhodovat ředitel školy? Už nevěřím, že můj rozvoj dále podpoří někdo z akademiků, ale třeba lidé z H-matu by to být mohli.
A pozor, ve škole mám spousty kolegů/kolegyň, kteří mi tuto možnost závidí. V jejich předmětu totiž seskupení tak mimořádně kvalitních lidí a kantorů není. A to, že se jedná o soukromý subjekt, to mi je úplně jedno, vzdal jsem se naivních myšlenek, že MŠMT má sílu něco tak kvalitního připravit. Jen chci, ať nám tuto možnost nebere.
Do této chvíle můj článek nebyl nijak osobní, šlo spíše o stesku nad hrozbou zániku jedné z možností rozvoje učitelů a následně dětí. Nyní, ale reaguji na konferenci, která proběhla 14. února 2018 v Praze. Žádám, ať Matematický ústav AV ČR zveřejní nezkrácený záznam této konference, abychom si mohli udělat obrázek o postojích prezentujících. Například z prezentace pana doktora Motla bych vyzdvihl tezi “Kdo umí, umí, kdo neumí, učí. Kdo neumí učit, učí tělocvik,“.(http://vyukamatematiky.math.cas.cz/).
Jestli skutečně zazněly podobné názory na této půdě, tak je pro mě těžké přijmout, že o dalším směřování matematiky mají rozhodovat lidé s těmito postoji.
Opravdu jsem nebyl na mnoha konferencích, během těchto setkání jsem prostě učil, ale velmi rád si tuto debatu poslechnu. Vlastně mě napadla taková malá výzva. Vážený pane Motle,(nijak se neznáme, což klidně rád změním). Pojďme si náhodně ukázat prstem na mapě ČR školu, tam si domluvíme v jedné stejné třídě, že každý odučíme celý den. Oba tam dáme dvě tři hodiny matematiky a pak nějakého dalšího předmětu, (protože Vám nejspíš uniká, že dobrý učitel není jen matematik, ale především kvalitní motivátor, takže zvládne v podstatě cokoli). Klidně ať to někdo vyhodnotí a pak začnu Váš názor brát v potaz. Berete?
Věřím, že moji nabídku přijmete, případně vymyslíte svoji alternativní. Pokud ne, tak Vás tímto vyzývám k veřejné omluvě a to opravdu nejen mně, ale všem učitelům.
Můžete být bez obav, jsem učitel a ještě tělocvikář :-)
S pozdravem Tomáš Chrobák
P.S.: Abych vyvrátil klasické útoky, které sleduji na učitele HM (především prvního stupně), uvádím, že toto je čistě můj osobní názor. S H-matem jsem ho nekonzultoval, H-mat mi neposkytuje žádné závratné příjmy. Nejsem neschopný učitel, který nerozumí matematice a neumí ji učit, (jsem schopen doložit mnoha úspěchy svých žáků).
87 komentářů:
Děkuji panu kolegovi Chrobákovi za výstižně upřímný a poctivý názor nikoli jen na Hejného metodu. Děkuji mu především za poukázání na celkovou bídu péče u učitele v regionech i v celé republice. Osud učitelů základních a středních škol je z tohoto hlediska (po zrušení krajských pedagogických center a jejich metodických kabinetů, po zahájení čerpání EU dotací resortními i soukromými organizacemi atd.) opravdu smutný. Z tohoto hlediska je dobře, že se pan kolega setkal alespoň s Hejného metodou a ne třeba s armádou spásy,
J.Týř
Nevím, jak to kolega myslí, že pro testování je, ale zároveň je proti testu na omezený čas... Asi jako kdyby strojař u soustruhu "to neměl v ruce" a nad jedním závitem přemýšlel celý den? Takhle to v životě nechodí. Pro to, abych chápal individuální přístup a aktivitu žáka, nepotřebuji ani tak Hejného, jako selský rozum... a také slušnou třídu (třeba střední školu, gymnázium nebo dokonce osmiletý gympl). Protože tam to půjde samo, kdežto ve třídě s integrovanými, nezvladatelnými nebo žáky bez zájmu ("z nepodnětného prostředí") a v pubertě, si dovolím nabídnout objevitelskou lahůdku jednou za týden (možná), protože jinak mi polezou po zádech a budou na mne v lepším případě křičet: "A jak to teda máme dělat?"
Jistě, mohu si s dětmi hrát, probrat 20% látky a vykašlat se na zručnost (chcete-li dril). Ale pak nebudou umět ani malou násobilku, natož chápat zlomky (Osminka másla je kolik gramů? Přizpůsobte recept pro 5 osob pro 13 osob.) atd.
Zareaguji na Vaše připomínky pane Keršlágre. Ohledně testování: Vy byste stále testoval strojaře u soustruhu o tom podle mého matematika a budoucnost práce není. Mně se např. líbí MO tím, že na pár příkladů mají opravdu všichni řešitelé dost času. Tím neříkám, že testování má vypadat jako MO, ale ten časový komfort bych žákům dopřál rozhodně. Ohledně individuálního přístupu k žákovi atd... Tohle opravdu není jen o selském rozumu, dle mého to není vůbec jednoduchá oblast. Domníval jsem se, že ano. Leč po setkání s lidmi, kteří se tomu věnovali hlouběji jsem pochopil, že jsem žil v blaženém omylu. Ohledně toho, že to nejde... To je složitá otázka. Jsem přesvědčen, že jde a je asi jediná cesta navštívit hodinu někoho, kdo takto učí. Poslední odstavec už mi přijde psaný dost unfér, ale dobře. Jsem rozhodně pro to, aby se procvičovalo -mně se líbí třeba tato myšlenka, cituji:(" Jediná technika, která vede k opravdu trvalému osvojení, je vybrat si méně informací, ty opakovat s časovým odstupem několikrát (5-6krát) formou zkoušení. To nemusí být na známky, stejnou roli splní neznámkované testy nebo testování sama sebe.")
A argument se snižení látky na 20% je podle mého vedle. Četl jste někdy učebnice pro 2.stupeň? Nicméně tento příspěvek neměl být apriori o Hejného matematice, to jsem uvedl hned ze začátku. Každopádně děkuji za názor. Diskuzí je třeba
Opravdový zájem státu o kvaliní vzdělávání se, myslím, objeví teprve až skončí čerpání z tzv. strukturálních EU dotací. Čerpáním těchto dotací bylo, pokud vím, mj. motivováno i zrušení pedagogických center v krajích, zrušení osnov s 30 % volností pro učitele a vznik nehorázně ubláboleného direktivně nařízeného RVP/ŠVPčkovského sešupu odpovědnosti z MŠMT směrem dolů, po němž nastal rapidní úpadek kvality vzdělávání v základních a středních školách, jejichž absolventi teď obšťastňují VŠ. Vlastně se těm akademikům nedivím, že volají po nápravě.
Řádná péče o školství (jeho koncipování, financování, organizování a kontrola) je jednou ze základních úloh všech národních států EU. Jak to ale se školstvím v Česku dopadlo v posledních 20 létech? České školství je v rámci EU i OECD téměř nejhůř financované a učitelé jsou nejhůř placeni. Jsou přitom otravováni různými všelijak dotovanými aktivitami. Utíkají ze škol a noví nepřicházejí. To, co fungovalo, bylo zbouráno a namísto nápravy probíhá ideologicky zdůvodňovaný proces přeměny veřejných škol v především pečovatelská zařízení. Někteří učitelé ani neví, že jsou učitelé a považují se za pedagogy (vychovatele). Konjunkturalisti např. z MŠMT, NÚV, NIDV, PedF UK atd. ale čerpají a čerpají, jak mohou. Zájem o didaktiku matematiky, přírodních a technických věd je přitom už tak malý, že PedF UK např. nově sloučila dohromady katedry matematiky fyziky a chemie do jedné katedry. Katedru technické výchovy zrušila už dávno...
Za tohoto stavu se nelze ani divit, že motivovaní avšak didaktickou (ne)péčí státu osiřelí učitelé v regionech potkávají jen Hejného populisticko pedagogicky konstruktivistickou metodu, i když je každému soudnému človéku jasné, že ke kvalitnímu matematickému vzdělání sama o sobě nevede. Proč se soustavně (systematicky) učit něco tak obtížného a přitom krásného jako je matematika, přírodní védy a technika, když "lepší" obživy může leckdo dosáhnout korektně ideologickými postupy? Na tuto otázku si, myslím, mnoho lidí odpoví, že ta kecálkovština není přeci jen tak špatná...
J.Týř
Pane Týři, evidentně existují i takoví soudní lidé, kteří s Vašimi soudy o výuce matematiky a Hejného metodě nesouhlasí. Vaše zobecnění nefungují a navíc volíte zbytečně dehonestující jazyk. Diskutujte, prosím věcně a bez urážek. A bez zbytečného odbíhání od tématu. A exhibování. Děkuji! Hezký den!
Viz i Jana Hrubá: Proč „světem obchází strašidlo matematiky“?
http://www.ucitelske-listy.cz/2018/03/jana-hruba-proc-svetem-obchazi.html
Pane Komárku, vzpamatujte se, prosím, a neurážejte lidi s j8ným názorem, než je ten váš.
Vážený pane Chrobáku, čtenář mého českého blogu O.P. mě informoval o Vašem textu. Omlouvám se, ale nemám zájem se s Vámi setkat, protože si po přečtení Vašeho textu nemyslím, že by to bylo konstruktivní.
Kupříkladu píšete, že chcete omluvu za to, že "kdo neumí, učí". Když tuto frázi vyhledáte na Google, najdete přes 3 tisíce českých stránek, a to i od mnoha zjevně moudrých lidí, v knihách o didaktice apod. Dodává se k tomu v českém kontextu buď třetí část o učitelích tělocviku, nebo o lidech v parlamentu apod.
Vězte, že já ten citát nevymyslel. Nezávisle jsem se ho naučil asi od 4 učitelů na všech stupních škol, kteří nás chtěli vyvést z iluze, kterou někteří učitelé rádi vštěpují dětem, že totiž "učitel je největší borec na světě". Není divu, že tento moudrý citát je dodnes populární. Jeho autorem je nositel Nobelovy ceny za literaturu George Bernard Shaw. Vyhledejte si na Internetu "He who can, does. He who cannot, teaches", pokud ho opravdu neznáte. A s domáháním se o omluvu začněte třeba ve výboru pro Nobelovu cenu.
Je to částečně bonmot, ale pro rozhodování o obsahu výuky celkem zásadní, protože dění ve třídě, známky a vysvědčení nejsou "konečným smyslem" výuky. Výuka je průprava na další věci, které dítě bude dělat později a na kterých stojí osobní prosperita dítěte i ta národní. A proto lidé, kteří rozumějí tomu, k čemu je vlastně dítě připravováno, jednoduše musí mít velký vliv na obsah i metody výuky.
Také to, že učitelské obory jsou mezi nejméně náročnými a studují je také obecně slabší studenti na univerzitách, ví zcela každý, kdo není zcela odtržen od reality. Zkuste se třeba na UK zeptat, zda jsou pedagogické fakulty mezi nejprestižnějšími; zkuste se na MFF UK zeptat, která z hlavních sekcí – matematika, fyzika, informatika, učitelství – má nejslabší studenty. Odpovědi budou jasné.
Na rozdíl od konference 14.2., která byla nabita zajímavými úvahami o metodách výuky matematiky a obecnými i velmi konkrétními poznatky o Hejného metodě i metodách standardních, o důvodech problémů, o tom, zda jsou to vůbec problémy, a o tom, jak je zlepšit, je Váš text víceméně shlukem reklamních sloganů kombinovaných s ad hominem útoky a zastrašováním. Například akademici z konference, které se snažíte zesměšňovat jako "úzkou skupinku akademiků" (nechtěl jste je také nazvat "křiklouny z ulice"?), zahrnují ředitele Matematického ústavu AV ČR Rákosníka, předsedu Jednoty českých matematiků a fyziků Kubáta, čechokanadského matematika Dlaba, klíčovou postavu učitelství matematiky na MFF UK Bečváře a mnohé další. Opravdu Vám připadá adekvátní, aby učitel matematiky a tělocviku z Horní-Dolní nebo Frýdku-Místku tyto pány podobným způsobem zesměšňoval? Považujete to za základ smysluplné dískuse? Já nikoliv.
Minulý týden byl pan Rákosník a pár dalších lidí v parlamentu, kde také panovala poměrně obecná shoda o tom, že by se dopady Hejného experimentu měly testovat. Dosud se tak nedělo a viděli jsme, že panu Hejnému i jeho fanouškům je zcela jedno, co se stane s dětmi poté, co opustí třídu. Nezajímají se o to a ani o tom nic nevědí. Je to nebezpečné. Tento postoj naznačuje, že mezi některými učiteli je Hejného metoda populární proto, že snižuje nároky jak na děti, tak na učitele, a dostávat plat prakticky zadarmo se prostě lidem líbí.
Váš požadavek, že nemá existovat žádný časový limit testů, je absolutně bizarní. Nějaké omezení existuje v každém dobře definovaném testu i v každé soutěži. Věřte, že jsem soutěžil ve všech kolech matematické olympiády, včetně mezinárodní, a tak něco o časové náročnosti vím. Na tři příklady může být půl dne nebo více proto, že jsou to nesrovnatelně složitější příklady než průměrné příklady ze školy. Nesmyslné výroky o tom, že nemá existovat žádný limit, jsou jen snahou jakémukoliv testování zcela zabránit. Ano, neschopnost dětí dělat jednoduché věci dostatečně efektivně (pokud vůbec – a často je v ohrožení i malá násobilka), je jedním z důsledků metody, která je slabá, nebo má na děti minimální nároky.
Bohužel o totéž jako Vy se snaží i pan Hejný osobně a další. Nakonec i fakt, že je pan Hejný proti maturitě z matematiky, je celkem zjevně snahou zatemnit fakt, že šíření Hejného metody vede k výraznému poklesu matematických znalostí a schopností žáků. Konkrétní příklady výkonů, které žáci postižení Hejného metodou obecně neumějí ani ve vyšších ročnících, rozebírala hodně detailně na konferenci například paní učitelka Mazáčová. Šíření této metody může být populární mezi jistými skupinami, ale ohrožuje budoucnost průmyslu i dalších oblastí lidské aktivity v celé zemi.
Šíření této metody může být populární mezi jistými skupinami, ale ohrožuje budoucnost průmyslu i dalších oblastí lidské aktivity v celé zemi.
Souhlasím a ptám se: Docela by mne zajímalo, do jaké míry (v jakých proporcích) je ta Hejného metoda financovaná ze státního rozpočtu, do jaké míry z fakultních peněz, do jaké míry z EU dotací, z jiných dotací, z peněz, které od státu dostávají školy, z peněz zřizovatelů škol atd. Podobně by mne zajímalo, z čeho pramení zisk firmy H-mat. Znáte odpověď, pánové Chrobáku a Komárku? Pokud ne, můžete ji čtenářům České školy obstarat?
Profesor Piťha v jednom ze svých článků uvádí ... "Vzpomínám si, že Bernard Shaw jednou řekl, .. debata vždy nabyde na dynamice, když alespoň jeden zúčastněný o věci vůbec nic neví." Hejný zná nejen matematiku, ale zná i děti, což se mnohých učitelích říci nedá. Jenže ten kdo neví, že neví, si alespoň myslí, že emoce jsou argument .. Zkoumal jsem tu metodu z hlediska didaktiky formativního přístupu, a shledal jsem ji učinou a pro děti velmi vhodnou .. jenže na jedné straně této metody je žák a na té druhé učitel. Co když chyba není v dětech? Zkoumali jste své vlastní myšlení, než jste soudili, pánové?
A co ty mizerné výsledky z maturit u žáků, kteří si ji volí dobrovolně ? Všichni prošli klasikou. Když jsem maturovala před XX lety já, zvolilo si matematiku ze dvou tříd gymnázia 8 lidí ! A všichni učitelé matematiky nemají pedagogické fakulty, ale třeba přírodověděcké :-) O didaktice tam, se radši ai nezmiňuji (ikdyž se jednalo o učitelský obor). Je mi z těch debat tak nějak šoufl, když vidím, jak se vyjadřuje akademik. Vždycky jsem si myslela, že čím větší kapacita, tím skromnější člověk. U ás na fakultě to tak bylo. Vy jste mi moje idee pane Motle totálně zbořil !
Pane Týři, za aktivní šíření Hejného metody je zodpovědná H-mat, která na svém webu H-mat tečka cz uvádí, že je sponzorována Nadací České spořitelny a Nadací Karla Janečka. Nabaluje se na to řada dalších aktivit. Například když najdete nedávný článek "OBRAZEM: Na ZŠ T. Šobra v Písku funguje nový matematický klub", dozvíte se o matematických klubech propagující Hejného metodu mimo školní hodiny. Jejich financování? "Projekt Matematické kluby je financován z prostředků ESF v rámci Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání a státního rozpočtu ČR. Více o projektu je možné se dozvědět na http://www.novaskolaops.cz/matematicke-kluby." V praxi je jasné, že do takových proměn putují peníze prakticky ze všech zdrojů, které si lze představit. Je to paradoxní vzhledem k tomu, že podle Hejného metody je náročnost výuky jen zlomkem náročnosti normální výuky, a tudíž by se měla většina peněz ušetřit.
Pane obyčejný učiteli, já nikdy neřekl a nenapsal obecnou větu, že "chyba je v dětech". Ohledně "viny" například panovala na konferenci 14.2. celkem shoda, že za obecně špatné výsledky mohou zejména nekvalitní učitelé. Přesto ale bude vždy pravda, že některé děti zvládají matematiku i další věci hůře než jiné. A polovina třeba nikdy na spravedlivou jednotku ani třeba dvojku nemůže dosáhnout. Ale podle těch by se neměla výuka matematiky reformovat. Nejdůležitější je výuka matematika pro ty děti, které na její zvládnutí naději a trochu i chuť mají – přirození jedničkáři a dvojkaři apod. – protože tyhle děti budou matematiku tak či onak užívat v dospělosti. O tyhle děti primárně v hodinách jde, protože z nich budou ekonomové, inženýři, návrháři, statistici, právníci (kteří potřebují logiku), lékaři (kteří musejí zvládat koncentrace a pravděpodobnosti úspěšné léčby apod.) a další (samozřejmě profesionální matematici a přírodovědci). Mezi všemi dětmi takových může být menšina, ale o tuhle menšinu jde v první řadě.
Hejného metoda je – a lze to vyčíst mezi řádky i z Vašeho příspěvku – také snahou o zamaskování toho, že děti jsou různé, a proto je to snaha zredukovat výuku matematiky na největšího společného jmenovatele. To je špatně, protože hodně dětí se v každém předmětu prostě musí naučit mnohem více, než co zvládne jejich nejslabší spolužák.
hejného matematika = likvidace počtářské gramotnosti
Paní Koubová, výkony u maturit se dále zhoršovaly, a to i od Sametové revoluce (možná zvláště od ní). Vy byste tento další pokles ráda svedla na přírodovědce apod. Kdo žije v realitě, ví, o co kráčí. Za posledních 25 let je prostě matematika pod rostoucím útokem různých lidí humanitního typu – a Hejného metoda je královským příkladem – kteří chtějí ovládnout a postupně stále více ovládají i sektory, v nichž by neměli mít prakticky žádný vliv, jako je třeba výuka matematiky (nebo fyziky apod.). Matematika a přírodověda byla stále více popelkou.
Přes 25 let stále častěji slyšíme, že nezávisí na matematice nebo přírodovědě samotné a na reálném obsahu. Záleží jen na dětech, na lidech s pochybnými tituly z humanitních fakult, kteří se vydávají za "experty", ačkoliv prokazatelně lepší než ostatní nejsou vůbec v ničem (ani v práci s dětmi), protože školy, které vystudovali, nemají prakticky žádnou kontrolu kvality. 25 let nás stále častěji lidé jako pan Chrobák obšťastňují názorem, že děti nemusejí nic moc umět a že na zkoušce nemusejí mít žádný časový ani jiný limit. Výsledek 25 let takové degenerace je zcela zákonitý.
Vy říkáte správně, že situace a kvalita znalostí žáků se dále zhoršovala. Problém je v tom, že lidé jako Vy - a obávám se, že to platí i pro pana Chrobáka a paní Koubovou – "žijí" z toho, že je to s matematikou stále horší. Vy totiž proti matematice, jak ji chápají reální matematici, bojujete, a čím slabší je matematika, tím sebevědomější a vlivnější jste Vy, protože v realitě jste vlastně vetřelci, kteří chtějí do hodin matematik napumpovat něco zcela jiného než matematiku. To se prostě musí zastavit. Je třeba zastavit další vliv lidí jako Vy na to, jak se vyučuje matematika ve školách. Už jste toho "dokázali" hodně.
ad obyčejný učitel
Zkoumal jsem tu metodu z hlediska poslání, cílů a metod didaktiky matematiky a shledal jsem ji jako systémově vadný pokus zredukovat výuku matematiky na jakési konstruktivistické motivační hrátky s matematikou. Zkoumal jste někdy rozdíl mezi školou a klubovnou?
"A proto lidé, kteří rozumějí tomu, k čemu je vlastně dítě připravováno, jednoduše musí mít velký vliv na obsah i metody výuky."
Tím myslíte akademiky přítomné na konferenci? Teoretické matematiky, vysokoškolské profesory?
Ti by měli mít ten velký vliv na metodiku a obsahy výuky matematiky? De facto funkční rainmani, pro které je dítě a jeho výukové i lidské potřeby, naprosto neuchopitelná enigma?
Ono by také bylo možné parafrázovat Shawův výrok. Kdo neumí učit, učí na české univerzitě...
Humanisté/liberálové bojují proti opravdové matematice, žijí z matematických neúspěchů českých žáků? Které jako zapříčinili oni? Nebo to byli učitelé, kteří, zaseklí na "klasické" socialistické metodě, nepostřehli, že časy se mění? Né, to je Hejného metoda, která za to může...
Nevím, pane Motl, co kouříte, ale chci to taky.
Pane tajný učiteli, Váš dětinský pokus o osobní útok – snaha odpůrce Hejného metody z té konference zostudit jako pouhé produkty podřadných, českých, dokonce socialistických univerzit, které nemohou dosahovat na kvalitu českých škol základních – bohužel skončila fiaskem a Vaším zesměšněním.
Konferenci dva roky připravoval a zahajoval pan Vlastimil Dlab, který od 60. let působil půl století na univerzitách v Austrálii, Súdánu a hlavně Kanadě (Carleton v Ottawě), kde založil matematické oddělení a vedl nejen tamější světový výzkum v algebře apod., ale zabýval se i pedagogikou matematiky. Já působil 6 let na Harvardově univezitě, z toho 3 roky v jejím fakultním sboru a PhD mám z Rutgersovy univerzity v New Jersey.
S kouřením Vám bohužel poradit nemohu, nekouřím. Vy zase neděláte matematiku ani nic jiného hodnotného. Každý má něco.
Pane Motl, vy jste to ale nepochopil. Mnohé nezdary českého základního a středního školství pramení ze zcela zbytečné a pomýlené snahy aplikovat vysokoškolské manýry a vysokoškolskou úroveň odbornosti na žáky zš a sš. Nevím přesně proč je tomu tak, zřejmě částečně tím, že autor každé nové učebnice má potřebu ji "opepřit" něčím novým, vyšším, komplexnějším a nebo tím, že někteří učitelé v pomýlené ambici vnímají svou vysokoškolskou průpravu jako výukový ideál, nebo tím, že pedagogové samotní byli připravováni univerzitními teoretiky k excelenci v oboru, nikoli již k excelenci k výuce.
Teoretickou oborovou expertízu je dobré vnímat ve vztahu k talentu učit děti, přičemž talentovaný učitel se odbornosti vždy může doučit, nýbrž ani vynikající odborník talentu učit nenabude, kdyby se rozkrájel. Proto není žádoucí, aby výuku na základních a středních školách určovali oboroví teoretici, neboť oborová expertíza je jedna věc a výuka dětí věc jiná. Výuka dětí je komplexní záležitost, jejíž výsledky se odvíjí od směsice faktorů jako je expertíza, osobnost, přirozená autorita, schopnost intuitivně vnímat měnící se výukové potřeby dětí v každé třídě, v každé situaci a vhodně reagovat. Toto akademici bez praxe ve většině nechápou a proto ať si svá moudra praktikují na svých univerzitách s hlavou v akademických oblacích, ale ať se probůh nematlají do výuky na základkách a středních školách, protože tím celou věc ještě více rozhasí.
Jediní lidé, kteří skutečně ovlivňují výuku matematiky, jsou učitelé. Pokud je úroveň výuky údajně nedostatečná, lze samozřejmě kopat kolem sebe a ukazovat na drzé rodiče, neukázněné děti, humanisty, "experty" a podobně, anebo lze připustit, že je potřeba zkvalitnit výběr a přípravu budoucích učitelů tak, aby byli skutečně připraveni na pedagogické výzvy, kterým budou ve třídě čelit, lidmi, kteří mají zkušenosti nejen teoretické, ale zejména praktické, ze skutečné, déletrvající výuky dětí na různých stupních.
"Mezi všemi dětmi takových (jedničkářů-dvojkařů) může být menšina, ale o tuhle menšinu jde v první řadě."
Nikoli. V první řadě jde o to, aby VŠECHNY děti dostaly možnost objevit a naplnit svůj potenciál, ať už v jakémkoli nebo ve všech předmětech.
Ač učitelka jazyků, nedá mi, abych se nezapojila do diskuse na téma, jak učit dnešní děti matematiku.
Pane Motle, jakou máte zkušenost s výukou dětí na základní škole nebo žáků na střední škole dnes?
Je těžké přetěžké v současnosti odtrhnout děti od jejich chytrých i-phonů a zaujmout je výukou čehokoli, nejen matematiky. Podobně je tomu ve všech předmětech.
Nevím, jak probíhá dnes výuka na vysokých školách, zda se od dob mého studia kvalitativně posunula k lepšímu, ale já jsem na univerzitě nepotkala žádné Učitele. Nepopírám, že to nebyli odborníci na slovo vzatí, ale bohužel to nebyli učitelé. Nikdo z těch vědců by mezi žáky základních a středních škol jako kantor neobstál.
Celý život hledám, jak učit, aby to děti bavilo a skutečně se něco naučily. Ten, kdo sám chce (je tzv. motivovaný) a má v sobě disciplínu, se naučí i se špatnými učiteli, ale takových je pramálo. Většině dětí se nechce, protože se u toho nudí. Zábavnější je dnes hrát hry na mobilu a pohybovat se ve virtuálním světě internetu.
Proto také už počítám dny, kdy mi skončí mandát a nebudu muset už nadále bojovat s větrnými mlýny, řečeno metaforou. Je to stále náročnější, jak zaujmout dnešní děti a mládež, aby vydržely 45 minut výuky, když jim mezitím unikají všechny novinky na sociálních sítích. A že se tam každou sekundou stále něco děje!
Dnes má pomalu každé druhé dítě nějakou formu postižení (dys-, ADHD, Asperger ap.). Podle mě je polovina z těchto poruch pouhopouhá lenost a nechuť ke škole, absolutní nedisciplinovanost a ztráta výdrže, roztěkanost, za kterou ovšem dnešní děti ani nemohou.
Takže, i když metodu pana Hejného neznám, neboť matematiku nevyučuji, zaplať pánbu za to, že něco takového ve školách funguje.
Sama jsem před 40 lety z matematiky na gymnáziu maturovala. Potřebovala jsem k úspěšnému zvládnutí zkoušky dril a tzv. sicflajš, což ovšen dnešní mladí lidé vůbec neznají, raději půjdou demonstrovat na náměstí.
Pro paní Koubkovou:
A co ty mizerné výsledky z maturit u žáků, kteří si ji volí dobrovolně ? Všichni prošli klasikou.
Bohužel, mnohdy si žáci volí matematiku namísto cizího jazyka jen z toho důvodu, že matematika je jeden test a cizí jazyk testy tři. Navíc si mnohdy bláhově myslí, že na to potřebné minimum to nějak zakřížkují. Opak bývá pravdou.
Ač bývalý kantor matematiky si nemyslím, že povinná MZ z matematiky je to pravé ořechové. Osobně bych to nechal na výběru žáků.
Je mi z těch debat tak nějak šoufl, když vidím, jak se vyjadřuje akademik. Vždycky jsem si myslela, že čím větší kapacita, tím skromnější člověk.
Když jsem dosáhl titulu inženýra na VUT v roce 1980 a dával jsem všem okolním najevo, jak jsem chytrý a vzdělaný, můj otec si mě vzal stranou a řekl mi: "Pamatuj si chlapče, že člověk může být vůl a ani nemusí být inženýrem".
Mnohdy si na to vzpomenu a dávám svému neboštíku tatovi zapravdu :-)
PetrK
PS.
Pro ty, co to tady sledují, jsou tady zřejmě dva Petrové, odlišuji se tim K-čkem na konci
Paní BP, žádnou zkušenost s pravidelným vyučováním dětí mladších než univerzitních nemám. Dával jsem maximálně tak desítku izolovaných přednášek pro žáky těchto věkových skupin. Slyšel jsem od učitelů – spolužáků z mé základní a střední školy – ledacos. Takže já samozřejmě také vím, jak se změnilo chování dětí vzhledem k uvolněné disciplíně, mobilům, přebytkem virtuálních vztahů nad těmi staromódními apod.
Ale jakákoliv taková chybějící zkušenost mně nemůže zabránit v tom, abych viděl, že Vaše uvažování postrádá jakoukoliv logiku. Píšete, že děti mají mobily, Aspergera, nemají disciplínu atd., a proto jste vděčná panu Hejnému za jeho metodu. Tohle je logika maximálně tak ženská, nikoliv matematická. Z toho, že mají děti mobily, neplyne, že je Hejného metoda lepší než jiné metody. Hejného metoda nemá s mobily a Aspergery nic společného. Rozptýleny mobily jsou stejně (některé) děti ve třídách s Hejného metodou i s konvenčnějšími metodami. Došlo ke změnám, které účinnost výuky čehokoliv omezily.
Prostě Váš způsob argumentace je absolutně iracionální, ale v podstatě přesně odráží to, jak "argumentují" obhájci Hejného metody obecně – a jak bohužel budou hovořit a uvažovat (přesněji řečeno neuvažovat) děti, které takové alternativní školství odchová. Správně logicky uvažovat a argumentovat by měl být jeden z výsledků smysluplné výuky matematiky. Skoro to vypadá, že de facto jste Hejného výukou prošla i Vy sama.
V minulosti bylo možné asertivně zabránit dítěti, aby se něčím mimoškolním rozptylovalo. Dnes je zvykem děti nechat blbnout, což je obecná chyba – nikoliv shodná s Hejného metodou, ale pozitivně korelovaná, protože Hejného metoda chce děti nechat blbnout a rozptylovat. Ale i když dětem zůstane přístup k mobilům, tak dobrý učitel je prostě pro mobily velkou konkurencí. Mobily mají děti i doma nebo na cestě ze školy. Ale dobrého učitele mají jen hodinu dvě denně ve škole, a tak si ho užijí. Pokud to neznáte, tak sorry jako, ale asi z toho plyne, že děti prostě neumíte zaujmout a že nejste člověkem na svém místě. Učitel by nejen měl být schopen děti zaujmout, ale měl by je zaujmout něčím, co je přímo spojeno s předmětem, který učí. Na konferenci 14.2. byl mladý učitel, který sebevědomě vysvětloval, že on rozhodně děti zaujme. Takových je dost. Je nesmysl, že to není možné.
Stěžujete si, že někdo chce zavádět aspekty samostatného, dospělého, univerzitního vyučování na střední a někdy i základní školu. Ale to je správné a přinejmenším zvídavé děti to povětšinou chtějí. Děti se nechtějí memorovat zbytečná a izolovaná fakta, telefonní seznamy literátů a chemických sloučenin, natož nesmyslně vymyšlené poučky o tom, že "koza má sílu jako pět myší", nechtějí, aby je tahal někdo za ručičku a donekonečna se k nim choval jako k miminům. Kdykoliv to zvládnou, chtějí se učit po svém a pomoct chtějí s tím, co nezvládnou. Na to zase znám děti dost. Obávám se, že opozice vůči univerzitním prvkům vychází hlavně od těch učitelů, kteří je sami nezvládají, protože vysokou školou sami prošli omylem.
Díky takovým lidem je bohužel skutečný trend přesně opačný, než naznačujete, a každý rozumný člověk to ví. Na vysokou školu dnes jde stejné procento mládeže, které dříve chodilo na střední. Dospělost uvažování vysokoškoláků je dnes taková, jaká před pár desetiletími byla úroveň starších středoškoláků. Všechno se naopak zpomalilo, časem na školách se plýtvá mnohem více než dříve (viz páně Chrobákův neomezený čas na všechny testy), a viníkem jsou učitelé jako Vy a Vaše absolutně kontraproduktivní ideologie a nekonečné výmluvy, proč můžete dělat svou práci špatně – a mobily a Aspergery jsou jen zlomkem takových výmluv. Ano, výmluvy lze najít vždycky, ale pořád to někteří učitelé zvládají lépe a v minulosti takových učitelů bylo více.
Většina mého komentáře výše byla reakcí na text od "tajného učitele", nikoliv "BP", omlouvám se za chybnou atribuci, ale ty anonymní nicky jsou lehce matoucí. Na obsahu to nic nemění.
Paní BP, nic si z toho nedělejte :-) Fakt se musím smát. Chtěl bych vidět slovutného vědce Ph.D. učit matiku na učňáku. Třeba kuchaře, nebo opraváře zemědělských strojů, jak je přesvědčí, aby se učili.
Vím o čem mluvím, deset let jsem tam učil. Z 45 minut čtvrt hodiny je umravňovat, 20 minut je přesvědčovat k čemu využijí příslušné učivo ve svojí praxi a 10 minut něco počítat.
Ale bejvaly to stejně krásné časy. Do penze nespěchejte, je to otrava :-)
PetrK
Dalo by se říct, že jsem po přečtení celé diskuze dospěl k několika závěrům. Nechť se následující tvrzení týká příspěvků, které obsahují více než 5 vět nebo dva odstavce. Ať vymezíme pole. :)
1) V každém příspěvku je něco, co bych podepsal jako milovník matematiky
2) V každém příspěvku je něco, co bych podepsal jako učitel
3) V každém příspěvku je něco, co bych podepsal jako inspirátor
4) Protože je ale v příspěvku často i nebetyčná blbost, ty dobré věci to pokřivuje. Buď autor cituje, nebo je to cíťa a podlehne emoci.
Co bych ale maximálně podepsal, je Mnohé nezdary českého základního a středního školství pramení ze zcela zbytečné a pomýlené snahy aplikovat vysokoškolské manýry a vysokoškolskou úroveň odbornosti na žáky zš a sš.
Tesat, dělat z toho zápočty a trestat použití takových manýrů. Ano, myslím to vážně a mám na mysli první stupeň.
V učebnicích druhé třídy jsem před léty objevil 2 rovnice o dvou neznámých (y = 5; x + y = 8). Je to triviálnost, ale z hlediska úrovně abstrakce asi taková věc, jako nechat dítě běžet v tělocviku na prvním stupni 3 kilometry. Kdyby to rodič zjistil, to o tom běhu, přijde vás do školy vykrákat. Ovšem za takovou rovnici nikoli. Dalších případů skryté "extrémní" abstrakce je tam více, jako třeba obdélník co by interpretace násobení.
Tady jsem si jistě naběhl a na lep s obdélníkem se jistě někdo nalepí. :)
Pravdou je, že HM vyučovaná na PF by začínajícím učitelům dala možnost hledat další formy metod, které ovšem mají být jen startovní, osvětlující. Hned za ní má přijít to, co patří do jakéhokoli sportu, když se naučíte základní věci - kondička. Cvičit, trénovat.
A další věc, děkuji pane Chrobáku, je samozřejmě další alternativu přístupu k chybě, a to jak k vlastní, tak k žákově. Vyučujte to, jak se dá, protože nepochopit vliv chyby v matematice na vzdělávací proces a nevyužívat jej je trestuhodné! Protože to vede k frustraci, pocitu nedostatečnosti a nakonec k úplně zbytečné křivdě samotné matematice.
Rád učím, mám rád děti a mám rád matematiku. V tomto směru se cítím fajn, v souladu s oblíbeným citátem Komenského: "škola je koncentrovaná láska". V tom sentimentu, které mi tahle věta přivodila mě teď vlastně napadlo jediné - učme jak nejlíp umíme, dokud máme ve třídě ty, kteří rozumějí česky a nepotřebují asistenty. Protože pak se i HM promění v Cimrmanovo psychodrama...
Myslíte, že těch mobilů a dětských hendikepů je jinde ve světě méně? Není. Proč se tedy Česko v posledních deseti patnácti létech tak propadlo v kvalitě vzdělávání? Proč jinde je učitel vážené a lépe placené povolání a v Česku jsme na tom čím dál hůř? Myslím, že je to především tím, že ministersky (na)ordinovaný pedagogický populismus už došel ve školách tak daleko, že mnozí učitelé už vlastně zapoměli, že jsou učitelé, a považují se spíš za pedagogy než za učitele. Hejného metoda i učitelský spolek nazvaný z vůle vlastních členů učitelů (!) Pedagogická komora tomu dávají, bohužel, korunu a rádoby posvěcení.
Učitel je pedagogicky vzdělaný odborník, který učí svůj aprobační předmět na vědeckém základě tak, aby byl schopen tzv. didaktické transformace tj. zpřístupnění vědy svým žákům. Pedagog je vychovatel, který vychovává. Podívejte se, vážení kolegové, do svých pracovních smluv jak se jmenuje vaše pracovní pozice. Co je tam napsáno? Učitel nebo pedagog?
Viz MŮŽE BÝT TZV. PEDAGOGICKÁ KOMORA UČITELSKOU PROFESNÍ KOMOROU?
http://www.ceskaskola.cz/2018/03/radek-sarkozi-v-rozhovoru-pro-ceskou.html#comment-8299737653290605984
Dobrý den pane Motle, musím říct, že odmítnutí setkání mě skutečně mrzí, ale stejně věřím, že se jednou potkáme. Pokusím se zareagovat na vaše připomínky, ale pak už poté už reagovat nebudu. Přece jenom je to časově náročné, tak dám přednost rodině. I když mě nazýváte někým z Horní- Dolní nebudu Vám opětovat stejnou měrou, budu se vyjadřovat pouze k Vašim postojům a názorům.
Nejprve uvedu argumenty, s kterými nesouhlasím a jelikož závěr má být pozitivní, tak napíšu s čím s Vámi souhlasím. 1)Nesouhlasím s tím, že nenesete zodpovědnost za názory a prezentace, které prohlašujete na konferenci o vzdělání přímo na půdě Matematického ústavu. Obrana, že pouze citujete bonmot je zcela chatrná. Když cituji libovolný bonmot, či citát, tak souhlasím s jeho myšlenkou a proto nesu plnou zodpovědnost.
2)Píšete, že jsme vlastně studijní odpad. Přiznávám, nevystudoval bych školy jako vy. To je prostě fakt. Za to jsem, ale každé léto pořádal tábory, vedl turistický oddíl, vedl sportovní kroužky, pořádat lyžařské kurzy, či matematická soustředění. V podstatě až po přečtení Vašeho komentáře jsem pochopil jak hluboce opovrhujete naší profesí! Opravdu si nemyslím, že mám menší přínos pro společnost.
3)Stále mi přijde, že žáky berete jako prázdné nádoby, do kterých je třeba nalít učivo. Vážně to nechci stavět do osobní roviny, ale skutečně jste se někdy zamyslel nad světem, jak ho vidí dítě, co cítí a jak nás učitele vnímá. Ano, zcela jasně a rezolutně říkám, že můj hlavní cíl je naučit děti matematiku, ale všechny tyto faktory je třeba zohlednit. Jinak to není výuka, ale jen předávání informací, které je bez efektu.
4)Snažíte se mi vnutit, že „zastrašuji a zesměšňuji“ ostatní akademiky. To je zcela zavádějící a manipulativní tvrzení. Já opravdu věřím, že většina akademické půdy vidí situaci jinak, stačí mi, že neutrálně. Druhá část mého příspěvku se týkala pouze Vaši osoby, která jednoduše urazila mou práci a čest. S ostatními nemám sebemenší problém jen apeluji na to, ať nám nezakazují učit, jak si přejeme.
5) Další manipulativní tvrzení je, že chci dát neomezený čas na příklady. Takhle jsem to nenapsal ani nemyslel. Jen prostě chci dát času dostatek, ať může žák bez stresu z časové tísně podat maximální výkon (prosím nepište, že je ve škole máme stresem připravovat na život- tohle je ohavný argument)
6) Další manipulativní tvrzení je, že pan Hejný nechce maturitu z matematiky, aby zatemnil naši neschopnost. Napadlo Vás, že to může být tím jaký stav znalostí matematiky je nyní.
7) Na závěr bych rád dal jednu myšlenku :
Píšete, že jste byl vítěz matematických olympiád a proto se můžete k tomuto tématu vyjadřovat.
Já učil matematiku okolo dvaceti vítězů matematických olympiád skrz celý druhý stupeň, proč bych nemohl? (jsem schopen doložit)
Slíbil jsem, že to zakončím něčím s čím s vámi souhlasím. Jsem rozhodně pro otestování metody vhodnou formou prodiskutovanou širokou skupinou odborníků. Nakonec jste mi vlastně i sympatický tím, že matematiku považujete za důležitou. To máme určitě společné.
Jak jsem psal výše, svůj čas budu nyní věnovat jiným činnostem, než blogování zde. S pozdravem Tomáš Chrobák
Petr Pelikán: "Pravdou je, že HM vyučovaná na PF by začínajícím učitelům dala možnost hledat další formy metod, které ovšem mají být jen startovní, osvětlující. Hned za ní má přijít to, co patří do jakéhokoli sportu, když se naučíte základní věci - kondička. Cvičit, trénovat."
Tak to ale myslím v praxi funguje. Aspoň učebnice pro 2. a 3. třídu jsou plné "klasických" sloupců příkladů.
Mnohem, ale skutečně mnohem raději bych měl ve sborovně po svém boku a ve třídě mých dětí kolegu Chrobáka, než doktora Motla z Harvardu s celou jeho skvadrou cukavých kapacit.
Když pan Motl kritizuje Hejného metodu, je to jen nekompetentní. Když ovšem kritizuje to, jak jiní argumentují, stává se to přímo zábavným. Je až šokující, jak neschopný je jedinec zjevně velmi nadaný na fyziku právě v argumentaci - tak triviální příklady argumentačních faulů, které předvádí, jsou raritou i v internetových diskusích. Většina kritiky jeho Hejného metody je klasický straw man - účelově misinterpretuje či si přímo vymýšlí tvrzení, která protistrana v jím přisuzovaném významu nikdy nevyslovila, a do nich se lacině (a nepodloženě) trefuje. Vrcholem jsou ovšem neustálé pokusy o "důkaz autoritou" - já jsem ten významný fyzik, takže jsem geniální, rozumím všemu lépe než všichni ostatní a měl bych ve všem mít rozhodující slovo, včetně toho, jak se bude učit matematika. Ne, pane Motle, nerozumíte. Jste v učitelství a didaktice laik a Vaše autorita fyzika opravdu na nikoho dojem nedělá. Pro podporu tvrzení, že by o podobě výuky matematiky měli rozhodovat matematici a fyzici a ne didaktici, kteří se jí věnují profesionálně celý život, opravdu nestačí bonmoty o tom, že kdo neumí, učí (v tomto kontextu projevujete dokonalou neschopnost přiznat chybu, když toto zjevně neudržitelné tvrzení hájíte; nutně se jen hlouběji zamotáváte do diskusních faulů, z nichž je nejtrapější pokus o použití Nobelovy ceny G.B.Shawa opět pro důkaz autoritou) a pro odmítnutí Hejného metody opravdu nestačí apriorní úvahy o jejích karikovaných principech bez posouzení reálných výsledků jejího nasazení. Celkově lze říci, že Vaše tažení proti Hejného metodě je užitečné - těžko ji může někdo propagovat lépe než Vy, když ji napadáte tak agresivně a přitom tak diletantsky a demagogicky.
Jaké jsou parametry probíhajíci komerční Inkluze Hejného metody do škol?
Tak si nám tu pan Chrobák postěžoval, jak mizerná je péče MŠMT o klasickou výuku a jak ho ta Hejného metoda uspokojuje. Přeju mu, aby se mu jeho práce dařila. Inkluze Hejného metody do škol má ale své důvodně namítané odborné problémy viz třeba
http://vyukamatematiky.math.cas.cz
http://www.ceskaskola.cz/2018/03/poslanci-resi-jak-by-se-mela-ucit.html
http://www.ceskaskola.cz/2018/03/hra-o-matematiku-hejneho-metoda-dobyva.html
http://www.ceskaskola.cz/2018/03/kvaternion-je-to-krizova-vyprava-proti.html
Jsou tu i nikoli ojedinělé protesty učitelů, zaměstnavatelů a také protesty nespokojených rodičů. Například:
Klasická matematika aneb Proč mnozí nechtějí "matematiku Hejného" a jak probíhá boj rodičů za klasickou výuku
Proč nechceme matematiku Hejného?
Hlavně proto, že nechceme, aby nám někdo tak arogantním způsobem bral možnost volby
Protože se naše děti doposud vzdělávaly klasickou výukou matematiky.
Protože věříme klasické metodě výuky matematiky.
Protože chceme, aby naše děti byly připraveny na výuku fyziky, chemie a na přijímací zkoušky na střední školy.
Protože chceme, aby byly jednou schopny složit státní maturitní zkoušku z matematiky.
Protože nechceme, aby naše děti byly součástí experimentu, kde ještě např. nejsou vydány učebnice pro 8. a 9. třídu.
Protože žádná námi oslovená střední škola ani učiliště nemá v plánu touto metodou matematiku vyučovat.
A proč tento článek?
Protože věříme, že k našemu názoru, k našemu svobodnému rozhodnutí a volbě metody, kterou se budou vzdělávat naše děti, bude přihlédnuto a bude vyslyšen.
Věříme, že se najde dobrá vůle nalézt řešení.
Rodiče žáků ZŠ Olešnice a ZŠ Lhota
Červený Kostelec
leden 2017
http://hejny.unas.cz/nevyhody-hejneho-metody/
Jsou to stránky provozované nespokojenými rodiči. Jsou na nich i oficiální stanoviska MŠMT k protestům rodičů, kteří nechtějí, aby jejich děti byly Hejného metodou vyučovány. Inkluze byla ředitelům škol ze strany MŠMT nařízena. Co ale dělat s nesouhlasem rodičů s výukou podle Hejného metody?
Přeji všem příjemné počtení.
Dovoluji si vyslovit podiv nad tím, že nad z mnoha hledisek pochybnou a neprověřenou věcí, jakou Hejného metoda prozatím bezesporu je, zavírá MŠMT oči.
Jsem názoru, že ověření účinnosti této sporné metody mělo předcházet jejímu širšímu komerčnímu využívání. A že s tímto a dalšími opatřeními nelze dále prodlévat.
J.Týř
Vážení pánové, především akademici a ostatní, musím přiznat, že diskuze zde je velmi podnětná a ukazuje, podle mého názoru, na několik zajímavých faktů. Hledají se důvody, jak zlepšit dovednosti žáků v oblasti matematiky, nebo se hledá způsob, jak zakázat nějaký styl výuky? Kdo z Vás diskutujících byl naposledy v kontaktu se současným běžným žákem? Jak podorbně jste seznámeni s tím, co se v běžných školách odehrává? Jaký je postoj žáků obecně k povinnostem a motivaci se učit? Někdo rozhodl o aplikaci inkluze, čímž ještě více "pomohl" k tomu, že současná třída většinou vypadá, jako LDN. Ve třídách mohou být žáci mimořádně nadaní, běžný žák, pak žáci s PLPP, IVP atd. K tomu přidejte rodiče, kteří mají odlišné představy o vzdělávání - viz. "táta parťák". Zkuste po dětech něco, co bylo považováno jako běžná, standardní výuky, dnes můžeme označit jako náročnější učivo a hned se na vás sesypou rodiče píšící stížnosti na ČŠI. Zprávy ČŠI zdůrazňuje nedostatečnou aplikaci nových metod, forem práce. Co si z toho vybrat? Že Hejného metoda dostatečně nepřipravuje žáky pro život? Že je neučí matematickému myšlení? Že na žáky a učitele klade nízké nároky? Promiňte, ale je opravdu vidět, že nejste v obraze. Hluboce se mě dotýká věta pana Motla:"Tento postoj naznačuje, že mezi některými učiteli je Hejného metoda populární proto, že snižuje nároky jak na děti, tak na učitele, a dostávat plat prakticky zadarmo se prostě lidem líbí." Myslíte si, že jako akademik jste tímto posílil prestiž jakéhokoli učitele? Kde je profesní soudržnost? Už tak se potýkáme s nízkou prestiží učitelského povolání a Vy si dovolíte napsat toto? Je vidět, že Vy, někteří akademici, jste opravdu elita a ostatní jsou jen "učitelé". Pojďte nám to tedy ukázat jak se to správně dělá. Pojďte si vyzkoušet alespoň na měsíc každodenní práci nás "neschopných" učitelů se všemi povinnostmi. Pak se můžeme bavit o reálném světě školství. Podle mého názoru, jak čtu informace mezi řádky, tady se vůbec nejdená o úroveň schopností a dovedností, ale úplně o něco jiného. Jsem zvědav, jak dopadne případný výzkum a jak se budete vyjadřovat poté, když výsledky budou jiné, než predikujete.
Na grafomanského trola J. Týře normálně nereaguji, ale dopustil se dvou otevřených lží, kterým by neznalý čtenář mohl uvěřit, a tak je uvádím na pravou míru. První lží je, že H-mat má na šíření Hejného metody komerční zájem. Ve skutečnosti je H-mat obecně prospěšnou společností, tedy formou neziskové organizace, která nemůže generovat zisk. Druhou lží je, že na PedF UK byly sloučeny katedry matematiky, fyziky a chemie - katedru fyziky PedF již dávno nemá a učitelství tohoto oboru nevyučuje a katedry matematiky a chemie jsou stejně jako vždy v minulosti samostatné, jak lze lehce zjistit na webu PedF.
Další Kvaternionovy omyly nebo lži:
H-mat obecně prospěšnou společností, tedy formou neziskové organizace, která nemůže generovat zisk.
Takzvaná nezisková organizace, včetně tzv. obecně prospěšné společnosti, je z faktického hlediska podnikatelský subjekt, který se od běžných podnikatelských subjektů odlišuje tím, že případný zisk reinvestuje do předmětu svého podnikání. To obnáší třeba mzdy, zakázky různým subjektům atd. Neziskovky obecně tedy nejsou "podnikatelská neviňátka". Působí v konkurenčním prostředí, generují zisk a ani některé jejich komerční praktiky se od ryze podnikatelských praktik příliš neliší. Komerce je obchod. H-mat "obchází" školy a obchoduje s věcmi týkajícími se Hejného metody...
Z diskuse
Mgr. Jiří Mihola, Ph. D. (KDU-ČSL) mj. řekl, že technologie se překotně mění, ale 30 let se řeší stejný problém. Přísně vědecky, ale stále nevíme jak. O studium matematiky není zájem – na Pedagogické fakultě UK se slučují katedry M, Fy a Ch. Nemělo by se rušit to, co aspoň trochu motivuje.
http://www.ucitelske-listy.cz/2018/03/jana-hruba-proc-svetem-obchazi.html
Jestli jsem se s tím rušením a slučováním kateder v PedF UK spletl, jděte si případně, pane Kvarternione postěžovat třeba k panu Miholovi nebo k pořadatelům sněmovní konference, kde to v diskusi pan Mihola uvedl, případně k paní Hrubé, která o tom v Učitelských listech píše. Nebo třeba do nějaké lampárny. Třeba se vám potom rozsvítí, že vaše sprosťárny jsou k ničemu.
J.Týř
pro Kvaternion, a co takhle 800 Kč za hodinu semináře, který pořádá H-mat. To je naprosto nekomerční.
Ad Datel:
Díval jsem se na stránky H-matu, takový kurz jsem nenašel (vzhledem k jejich velkému množství jsem ale procházel jen náhodný vzorek). Cena kurzů, které jsem viděl, se pohybuje mezi 200-300 Kč za vyučovací hodinu. Vzhledem k tomu, že kapacita kurzů je omezena na 10-15 účastníků, to opravdu na velkou komerci nevypadá.
250 Kč/hod. a účastníka x 12 účastníků/kurs x 3 hod. = tržba 9 000 Kč / 3hod. kurs.
Při trojhonném hospodaření připadne třeba 3tis lektorovi, 3 tis. jde na režie a 3 tis. je zisk. Při 10 seminářích se to násobí 10, při 100 seminářích se to násobí 100. Je to obchod čistý jak víno. V projektově dotační mluvě neziskovek se tomu tuším říká udržitelnost.
J.Týř
Pane Kvarternione, dlužíte nám, myslím, stále ješté vysvětlení, jak je to s tou údajnou nekomerčností údajných "neziskovek", napříklat H-matu. J.Týř
Úlohy z matematiky nejen pro MŠMT ČR
Vypracovano k Dlouhodobému záměru MŠMT ČR 2011
Téma: Partnerství škol a privátní sféry
NAJDI SI PRÁCI KRAJI
Úřad práce (působnost MPSV) zadal a uskutečnil evropsky financovaný vzdělávací projekt v objemu 40 mil. Kč, podle kterého bylo v kraji vzděláno 2 000 nezaměstnaných uchazečů o práci. Soukromá firma, která projekt realizovala, (realizátor projektu), si nechal dodavatelsky odučit 20 hodinové kursy ve středních školách (působnost MŠMT) tak, že v jedné vyučované skupině bylo 10 uchazečů. Střední škola dostala od té soukromé firmy zaplaceno za jednu vyučovací hodinu v desetičlenné skupině celkem 500 Kč. Z nich 340 Kč hrubého dostal učitel a 160 Kč si ponechala škola na úhradu režií a takzvaný "zisk školy".
Úlohy
1) Kolik bylo průměrně zaplaceno soukromému realizátorovi projektu za jednoho uchazeče?
2) Kolik bylo průměrně zaplaceno škole za vzdělání jednoho uchazeče? Kolik je to procent z výsledné částky z Úlohy 1?
3) Kolik zbylo po zaplacení výuky ve školách realizátorovi projektu (na další aktivity, odměny realizačnímu týmu, režijní platby a firemní zisk)?
4) Vytvořte ze zdrojového textu další úlohy.
Řešení
ad 1) Kolik bylo průměrně zaplaceno realizátorovi projektu za jednoho uchazeče?
realizátor dostal … 40 000 000 Kč : 2 000 uchazečů = 20 000 Kč za jednoho uchazeče
ad 2) Kolik bylo průměrně zaplaceno škole za vzdělání jednoho uchazeče? Kolik je to procent z částky z úlohy 1 ?
škola dostala ... 500 Kč/h : 10 uchazečů ve skupině x 20 h = 50 Kč/h x 20h = 1000 Kč za uchazeče
v procentech ... 1 000Kč/20 000 Kč x 100 = 5 %
ad 3) Kolik zbylo po zaplacení výuky ve školách soukromému realizátorovi projektu na další aktivity, odměny realizačnímu týmu, režijní platby a firemní zisk?
zaplatili školám ... 2 000 nezaměstnaných x 1 000 Kč = 2 000 000 Kč (5 %)
zbylo jim ... 40 000 000 Kč – 2 000 000 Kč = 38 000 000 Kč (95 %)
ad 4) Další úlohy
a) Kolik bylo průměrně zaplaceno učiteli za vzdělání jednoho uchazeče? Kolik je to procent z částky z úlohy 1 ?
b) Kolik bylo průměrně zaplaceno škole na režie a zisk za využití státem vybavené a provozované školy pro projekt realizovaný soukromou firmou? Kolik je to procent z částky z úlohy 1 ?
c) Je pro učitele a školy výhodné vyučovat pro soukromé firmy v projektovém režimu za výše uvedených podmínek, jestliže jeho průměrná odměna za běžnou výuku je 21 tis. Kč hrubé mzdy při 21hodinovém týdenním úvazku? Aby měl důchodové a zdravotní pojištění, je nutné hodinovou hrubou mzdu násobit koeficientem 1,36. Pro čtyři týdny v měsíci je to cca 250 x 1,36= 340 Kč / h, přičemž přesčasová prác8e má v běžném režimu příplatek.
Vezmi při odpovědi v úvahu, že výuka dospělých v projektovém režimu je náročnější než běžná výuka děti v počátečním vzdělávání (individuální tvorba osnovy a obsahu kursu, přesčasová práce vedle běžné výuky).
Hrádek nad Nisou, prosinec 2011
Jiří Týř
Proč řešíte cenu dobrovolných H-mat kurzů a ne zda není vítané cokoli, co vztah žactva k matematice zlepší; protože současnou majoritní frustraci rezignaci potřeba zlepšit je a to rychle. Čímkoli. Třeba rozdáváním bonbónů za každý vyřešený příklad. Nejde to ale trváním na sto nebo kolik let starém stylu výuky, který současný stav zapříčinil, nebo pomlouváním metody, která v tomto směru evidentně nese výsledky. Jakákoli metoda je však praktikovaná lidmi a její úspěchy či neúspěchy je dobré vnímat v kontextu individuálních škol, rodičů, tříd a učitelů.
PS: Ten projekt Najdi si práci v ... kraji, probíhal před cca 10 léty tuším ve více krajích. Centrum vzdělanosti Libereckého kraje CVLK na něj jako příspěvková organizace Libereckého kraje nedosáhlo, protože MPSV určilo podmínku, že jeho realizátor musí mít v rekvalifikacích v posledních několika létech obrat alespoň 5 mil. Kč. Takže se toho nakonec ujala organizace, která předtím ten obrat měla tuším ze školení firemních zaměstnanců k normám ISO. A ta si to pak nechala ve školách, které mělo a mohlo právě CVLK zastřešovat(!), odučit za pro školy ponižujících podmínek viz výše.
Podobně je to bohužel i s jinými resortně vyhlašovanými dotovanými projekty. Příspěvková organizace Libereckého kraje CVLK vznikla také z EU dotací jako jedno ze dvou prvních krajsky provozovaných vzdělávacích center (společně s centrem v Moravskoslezském kraji). CVLK fungovalo či nefungovalo v Libereckém kraji od roku 2005 do roku 2017. Loni bylo zrušeno. Zaniklo jaksi "na úbytě". Mimo jiné i proto, že dotační politika šla na ruku víc nekrajským "neziskovkám".
Pan Kvarternion se pokouší v České škole rádoby věrohodně tvrdit, že mohutně dotačně podporované takzvané neziskové organizace nemají ze svých dotovaných aktivit provozovaných ve školách zisk. I výše uvedený příklad, myslím, dost názorně ukazuje, že jde o velký omyl nebo o lež.
To, že soukromé firmy vytvářejí nebo podporují i tzv. neziskové organizace, aby třeba i na úkor škol a jejich zřizovatelů přímo nebo nepřímo dosáhly na různé vzdělávací dotace, je vcelku známá věc. A mnohdy to pak dopadne viz výše.
Dobrý den,
po přečtení předchozích příspěvků a prohledání pár zdrojů na Internetu nabývám přesvědčení, že se to historicky odehrálo nějak takto: Prof. Hejný si před čtyřiceti lety, když se seznámil s myšlenkami svého otce pracujícími s konstruktivistickým přístupem k výuce matematiky (založeným na práci J. Piageta), řekl, že z toho kouká v podstatě geniální byznys, a rozhodl se, že, až padne komunismus, slušně na tom vydělá. Protože zatím nenastala vhodná doba, začal se z nudy věnovat matematice, psaní odborných knih a vzdělávání dětí a budoucích učitelů matematiky. Po nějaké době, ve svých přibližně osmdesáti letech, nasadil agresivní plán expanze do českých škol v podobě pořádání dobrovolných kurzů pro učitele. Dnes je za vodou.
Bez legrace - v současnosti probíhá komercializace dnešního školství v přímém přenosu. Existují zde stovky firem (nikoli neziskových organizací), které v této oblasti tvrdě podníkají a svými aktivitami se podbízejí špatně finančně ohodnoceným učitelům a dále oslabují podíl kvalitní výuky (ať už vychází z konstruktivistických nebo jiných metod). Z těch, se kterými jsem se seznámil v poslední době budu jmenovat například https://www.geniuslogicus.eu/cz/. Počtěte si a povšimněte si zejména počtu českých zúčastněných škol. Takovým firmám otevřely dnešní tzv. šablony (v tomto konceptu se dá mimochodem najít i pár dobrých myšlenek) netušené možnosti. Podobných problémů, které má vyučování matematiky v České republice bych mohl jmenovat mnoho.
A vy tady (a teď myslím vlastně celou ČR) opravdu řešíte, že profesor, který se celý život věnuje vzdělávání dětí, dokázal oslovit nepřípustné množství učitelů a rodičů. Nehledal bych chybu u něj, jeho týmu nebo jeho metody, ale u takového modelového pana ředitele, který nařídí, že na jeho škole se bude povinně vyučovat podle Hejného.
V tomto kontextu nedokážu pochopit partu akademiků, kteří jdou lobovat do parlamentu za takovou blbost. To je opravdu vyučování založené na Hejného poznatcích největším nebezpečím české didaktiky matematiky? Zrovna tohle zvedlo ze židle naše matematiky? Tito lidé mi připadají nebezpeční svou nevědomostí.
Tak či tak - pokud za mnou někdo přijde do kabinetu a nařídí mi - aniž by o mně cokoli věděl nebo viděl mou jedinou hodinu - že nesmím učit určitým způsobem, vyhodím ho z okna.
V současnosti probíhá komercializace dnešního školství v přímém přenosu. Existují zde stovky firem (nikoli neziskových organizací), které v této oblasti tvrdě podníkají a svými aktivitami se podbízejí špatně finančně ohodnoceným učitelům a dále oslabují podíl kvalitní výuky (ať už vychází z konstruktivistických nebo jiných metod)...
Nehledal bych chybu u něj (u pana Hejného), jeho týmu nebo jeho metody, ale u takového modelového pana ředitele, který nařídí, že na jeho škole se bude povinně vyučovat podle Hejného...
nedokážu pochopit partu akademiků, kteří jdou lobovat do parlamentu za takovou blbost...
Napsal pan smutný učitel
Spoluprací s těmi komerčními firmami si, pokud vím, různými způsoby přivydělává mnoho učitelů, ředitelů, odborníků i úředníků z resortních i neresortních organizací. Včetně třeba i zaměstnaců NÚV, který v působnosti MŠMT odpovídá za koncepční rozvoj školství a za DVPP, včetně třeba ČŠI atd. Napomáhá tomu i zaměření dotací, z nichž jsou mnohé ty tzv. systémové vzdělávací ideově podjaté a odborně pochybné projekty financovány. Otevření dveří živelné komercionalizaci školství tedy jasně souvisí s především tím, jak mizerně dbá MŠMT a vlastně i vláda a parlament ČR o školství jako takové. Nechat školství hladovět, mizerně ho řídit a bokem se přiživovat na jeho komercializaci. To jsou, myslím, znaky přístupu těchto i dalších odpovědných osob k probíhající komercializaci školství. Ani zdaleka tu nejde jen o ředitele škol...
Je otázkou, zda z výše naznačeného pohledu měli ti akademici ve sněmovně jakési klapky na očích tím, že tam řešili jednu konkrétní dílčí věc, která se jich přímo dotkla svou celospolečenskou nebezpečností. Myslím, že to tak není. Širší pohled na věc by to vcelku přínosné jednání asi příliš rozmělnil. Je, myslím, teď na i dalších osobách, aby přispěly k dalšímu odhalování špatného resortního řízení školství v České republice.
J.Týř
Ad smutný učitel:
Až z druhé části Vašeho příspěvku je zřejmé, že první odstavec je ironie - někteří zuřiví odpůrci Hejného metody tu píší věci, které si s jeho absurditou nijak nezadají. Takže pozor, aby Vás tito jedinci necitovali na podporu svých stanovisek.
Ad smutný učitel:
Z druhého vážně míněho odstavce a dalších odstavců Vašeho příspěvku je zřejmé, že někteří zuřiví zastánci Hejného metody tu píší věci, které si s absurditou nijak nezadají. Takže pozor, aby Vás tito jedinci necitovali na podporu svých stanovisek.
Jak je to s tou údajnou neziskovostí některých tzv. nezisķovek, pane Kvarternione? Stále jste názoru, že H-mat není komerční firma generující svůj zisk z tzv. Hejného metody?
J.Týř
Více diskutérů – zastánců HM se zde zaštiťuje konkrétní praxí, ale zamyslel se někdo z nich (a povšiml si vůbec?), jaký přímý dopad má aplikace několika různých matematických modelů – může samozřejmě platit i pro jakýkoliv jiný předmět výuky – na děti i učitele? Při dnešní, dle mého i obecného názoru, příliš velké fluktuaci učitelů totiž v praxi často funguje, že si tito přenášejí také své modely výuky a škola jim vyhoví, zejména v případě, když má zájem získat kvalitního pedagoga. Přizpůsobit se změně tedy musí děti. Anebo naopak – příchozí učitel je nucen si osvojit metodu, která mu třeba ani není vlastní. A co jedno zcela konkrétní dítě měnící školu?
Mimo to zařazovat do vzdělávacího systému jako výukový model specifické metody jednotlivých osob mi přijde ze stran kompetentních úřadů jako diletantský akt. MŠMT by měl vytvářet, inovovat a podporovat jednotný model, který je rámcově shodný pro všechny státní školy a zahrnuje vhodnou kombinaci různých metod. Samozřejmě za předpokladu prostoru pro individuální přístup škol i jednotlivých učitelů v rozumné a dostatečné míře. Různé doplňkové vzdělávání včetně alternativních a inovativních směrů může pak ministerstvo podle uvážení a možností podporovat a spolufinancovat.
Poznámka k podtématu této diskuse – praktici vs. teoretici aneb kdo dočůrá dál…: Někdo je spíš praktik a někdo teoretik. Osobně jako převážný praktik nemám potíže diskutovat a hledat řešení s teoretikem, který se umí – na rozdíl třebas ode mě – podívat na některé aspekty věcí objektivněji. Komunikaci mezi oběma stranami pak hodnotím většinou jako velice přínosnou. Navíc praxe a teorie je u rozumného člověka vždy provázána. (upozorňuji na to, že v diskusi paradoxně „teoretik“ p. Motl uvádí více konkrétních praktických zkušeností a postřehů, naproti tomu „praktik“ p. Chrobák popisuje pouze svůj vztah k HM a teorie, v jeho textech jsem žádnou konkrétní praktickou zkušenost nezaznamenala)
K příspěvku a následné diskusi: nejsem odborník na matematiku, problematiku této diskuse neznám do detailů, ale argumenty pana Luboše Motla považuji za věcné, kompetentní a obohacující. Naproti tomu názory a postoje pana Tomáše Chrobáka za neurotické – a to bez nadsázky. Vyzývat k soutěži v tříhodinovém matematickém klání na zcela neznámé škole? To má být nějaká reality show? Kdo svým povrchním šarmem zaujme děti víc? Od propagátora individuálního přístupu bych očekávala důraz na vztah s dítětem.
A vlastně neočekávala. Protože bohužel prakticky vždy, když v poslední době slyším pojmy typu „kritické myšlení“, „výchova k osobnosti“, „respektující přístup“ apod. (nejlépe v kumulaci), narazím na přesný opak významu těchto slov. A pan Chrobák je svými výstupy a v podstatě dětinským projevem v této diskusi bohužel názorným příkladem toho, že s těmito lidmi nelze a není ani o čem komunikovat: nejdříve vyvolá konflikt s konkrétní osobou, poté co druhý nepřistoupí na jeho popravdě kuriózní návrh, zaujme uražený a útočný postoj, obviňuje z manipulace všeho druhu (sám například mimo jiné uvádí výrok bez dostatečného kontextu), jedná malicherně a nakonec ukončuje diskusi (nebo spíš svůj monolog?) ve stylu plivnu a odejdu a už se nebavím, nemám čas… Pokud někdo obviní druhého z manipulace či něčeho obdobně závažného a nedá mu prostor pro vyjádření, obhajobu, je to zakončení diskuse velice konfliktní, nikoliv pozitivní. Vnucovaný laciný pozitivismus pak nemá nic společného s proklamovaným kritickým myšlením pana Chrobáka, ale automaticky v člověku vyvolává obraz poblázněného ezoterika. Chce-li někdo učit děti kritickému myšlení, měl by se mu nejdřív naučit sám. Tím jsme se ale dostali k otázce kvality učitelů, která právě pana Chrobáka tak irituje.
Pokusy typu HM nevidím jako inovaci, ale jako snahu některých jedinců a zájmových skupin vyměnit autoritativní výchovný přístup za manipulativní (poschovávaný právě za takovými pojmy jako „práce s chybou“ apod.), tedy upadnutí do druhého extrému – což je vždy znakem určité životní nedozrálosti aktérů takové „inovace“. Zde by bylo totiž zcela na místě si přiznat, do jaké míry se mi pletou do pedagogické praxe vlastní osobnostní problémy. A v konečném důsledku – manipulovat s dětskou myslí považuji dokonce za daleko nebezpečnější než odosobněný autoritativní přístup.
Navíc – základní principy metody HM v přirozené formě využívá zcela automaticky každý kvalitní učitel, není na nich tedy vůbec nic inovativního. Proto se i samotná metoda jeví jako takový „obchod s ničím“.
S panem Motlem souhlasím také v tom, že z matematiky nelze dělat jakousi zábavnou show s hraním, omalovánkami, neřku-li zpěvy a tancem. Možná mírně nadsazuji, ale tento trend se bohužel v současnosti objevuje v celém českém školství. Naučit se, že v životě je důležitá také rutina, systematičnost, opakování atd. (tzn. že i „nudné“ počítání sloupců příkladů má svůj význam) je pro mladého člověka velice důležité. Dobrý učitel navíc dokáže oživit „matematickou nudu“ vhodnou doplňkovou pomůckou, ukázkou nebo motivací žáků.
Škola není o tom, jak děti zabavit, neustále strhávat něčím jejich pozornost či konkurovat mobilům. To je pouze cesta do pedagogického pekla. Učitel, který má pro výuku předpoklady, má rád svůj obor a dostatečné znalosti v něm, zaujmout dokáže. Ano, rušivých elementů je v současnosti dost, ale pokud někdo z jakéhokoliv důvodu nezvládá, neměl by tuto profesi vykonávat.
Bohužel pozoruji, že už po desetiletí narušují český školský systém různé eskapády a výkřiky všeho druhu namísto postupné a systematické změny k lepšímu. Učitel stále ještě není v českém prostředí považován za respektovanou profesi, jako je tomu v západních zemích. Vytváření a zavádění různých partyzánských metod tomuto stavu nijak nepomáhá, ale naopak působí ještě větší chaos. MŠMT má systém chránit nejen před komercionalizací, nadměrnou soutěživostí mezi jednotlivými subjekty (typu: „my učíme podle Frause, je náročnější a jsme proto lepší…“), ale také zabraňovat pronikání podivných ideologií a výstředností. Žádné zázračné a spásné metody neexistují. A k vylepšení celého systému mohou přispět nejen kompetentní pracovníci, ale každý z nás svou měrou iniciativním přístupem, rozumným uvažováním a zodpovědností.
Paní Brandtnerová, na své dojmy - a nic jiného nevyjadřujete, byť se tváříte, že jde o objektivní fakta - máte jistě právo, je ale těžké brát Váš příspěvek vážně, když například práci s chybou označujete za "manipulaci s dětskou myslí". O správnosti různých aspektů různých vyučovacích metod můžeme polemizovat, o práci s chybou nikoli - výuka matematiky bez ní je prostě a jednoduše špatná a to bez ohledu na to, zda se vyučuje Hejného metodou či klasicky. Ne nadarmo se říká, že chybami se člověk učí - ke konstrukci poznatku dochází pozitivním a negativním vymezením a pouhé vyhodnocení postupu jako správného či chybného poskytuje velmi omezenou zpětnou vazbu, která k tomuto vymezení přispívá jen málo, pokud vůbec. Řečeno zcela konkrétně, pokud žák dostane pouze informaci, že byl jeho výkon chybný a nikoli proč, bude mnohem náchylnější stejnou chybu opakovat.
Paní Brandtnerová,
mohla byste prosím trochu upřesnit jednu myšlenku ze svého prvního příspěvku?
Zajímá mě tahle:
MŠMT by měl vytvářet, inovovat a podporovat jednotný model, který je rámcově shodný pro všechny státní školy a zahrnuje vhodnou kombinaci různých metod.
Nejde mi v tuto chvíli o to, jak by ministerstvo mělo ten jednotný model vytvářet, inovovat a podporovat, nýbrž o to, jak se podle vás pozná, která kombinace různých metod je vhodná. Která kritéria vy osobně doporučujete?
Dobrý den.
Zásadní problém akademických odpůrců HM je v tom, že poněkud nechápou rozdílné didaktické přístupy k žákům 1.stupně základní školy, k žákům 2. st., středoškolákům (různých druhů), vysokoškolákům bakalářského studia, magisterského a doktorandského studia. Ke každému z nich je snad třeba přistupovat poněkud jiným způsobem, anžto mají jednak různou výši znalostí, zkušeností a zralosti, ale především různou schopnost a limity(!) abstrakce, která je v matematice poměrně značně důležitá. Nebo to možná i chápou, ale z jejich příspěvků to není vůbec poznat.
Z vlastní zkušenosti vím, jak nesmyslné bylo nuceně přejít na gymnázium už v 8. třídě, kdy mi následně celou střední a vysokou školu spousta věcí (a světe div se zejména těch s vyšší mírou abstrakce) docházela s ročním i delším zpožděním. A až na mizivé výjimky se nikdo nesnažil najít nějakou alternativní cestu, jak mi v tom pomoci, abych problém opravdu chápala. Výsledkem akorát bylo, že jsem se to nějak (leckdy i úspěšně) nadrtila a vzápětí pustila z hlavy. Ale vyučující byli spokojeni, jaká že jsem to pilná a schopná studentka... To že takový způsob studia a výuky je naprosto stresující, demotivující a vedoucí k formálním a povrchním znalostem snad nemusím připomínat.
Napadat alternativní metodu výuky stylem "já to nepotřeboval, tak ostatní taky ne" je poněkud malicherné, což je u lidí s vysokým akademickým vzděláním docela překvapivé.
Naprosto souhlasím s tím, co napsal Luboš Motl a děkuji mu za to. Ačkoliv já nejsem akademikem, vnímám to z praxe úplně stejně. Děkuji také paní Brandtnerové za velmi trefná vyjádření.
Problém výuky matematiky z mého pohledu spočívá v tom, že se jí snaží "bastardizovat" nejrůznější tajní, kteří si myslí, že výuka matematiky má sloužit k tomu, abychom vychovali spokojené občany, kteří nebudou mít trauma z toho, že jsou blbí a jedině tomuto úkolu se musí podřídit. Jenže, vážení tajní, kvaternionové a jiní soudruzi, to už pak není výuka matematiky, ale jakási pošahaná výchova, kterou si výukou matematiky můžete tak nanejvýše nazvat. Ti nebožáci, typu pana Chrobáka, nejrůznějších humanitních vzdělanců, apod. vám to sežerou. Pan Motl, který je špičkový fyzik a dokonce ani já, jako pouhý praktik, který vystudoval matematiku, vám to prostě nesežereme.
Pan Chrobák píše ve své odpovědi panu Motlovi: "S ostatními nemám sebemenší problém jen apeluji na to, ať nám nezakazují učit, jak si přejeme."
Ale pane Chrobáku, vy neučíte za své. Vy učíte za veřejné peníze daňových poplatníků (paradoxně nezávisle na tom, zda učíte ve veřejné, či v soukromé škole) a ti, kteří rozumí obsahu předmětu, který učíte, jsou těmi, kdo do toho obsahu ne že mluvit nemají, ale naopak musí. A zcela bez ohledu na to, zda jsou didaktiky, či nikoliv. Jedině ten, kdo prošel studiem matematiky a rozumí jí, se může kompetentně vyjadřovat k tomu, co je jejím cílem, co je třeba k jejímu skutečnému pochopení a jaké činnosti jsou pro její ovládnutí potřebné a jaké naopak zbytečné. O tomto opravdu, ale opravdu nemohou (při nejlepší vůli) rozhodovat nějací tajní nedoukové, kteří nemají o matematice ponětí a řešení kvadratické rovnice je pro ně něco jako extrémistický útok lidí s poruchou autistického spektra na "normální lidi".
Tajnej napsal "Proč řešíte cenu dobrovolných H-mat kurzů a ne zda není vítané cokoli, co vztah žactva k matematice zlepší."
Cena H-mat kurzů souvisí s tím, jakým způsobem fungují ony takzvané obecně prospěšné společnosti. Jiří Týř to popsal poměrně přesně. Ony sice naoko negenerují žádný zisk, ale to neznamená, že nemohou těm, kdo jsou přisáty na cecky, generovat dost slušné peníze. Ono když se z principu míra oné deklarované "prospěšnosti" neměří, protože tajnej přece "úspěchy či neúspěchy metody vnímá v kontextu individuálních škol, rodičů, tříd a učitelů". Hlavně, soudruzi, nahraďme to měření tím "vnímáním v kontextu". Tak je to správné a tak "to má byť". A jinak, tajnej, asi jim to na té jejich takyvsoké škole zapomněli sdělit, ale výuka matematiky se nepořádá proto, aby se zlepšil vztah dětí k matematice, ale proto, aby se děti matematiku naučili. Tyto dva cíle jdou naprosto proti sobě. Proč? Protože lidé si nejsou rovni. A výuka matematiky je zde pro ty, kteří jsou ji mocni. Vztah těch ostatních k něčemu, čemu nerozumí a nikdy rozumět nebudou, mě opravdu netrápí. Já taky nemám dobrý vztah třeba k literární historii a musel jsem tím projít a spousta lidí jí tady bude obhajovat jako nedílnou součást všeobecného vzdělání a ještě se bude holedbat tím, že bez její znalosti přeci není kritického myšlení. Je to přesně tak, jak píše Luboš Motl - výuka matematiky musí být zaměřeny na ty nadané. Nemohou jí určovat ti nejslabší. Na to si můžete hrát v dějepisu, nebo genderblbismu, kde je to jedno, ale ne v exaktních oborech.
"Zásadní problém akademických odpůrců HM je v tom, že poněkud nechápou rozdílné didaktické přístupy k žákům 1.stupně základní školy, k žákům 2. st., středoškolákům (různých druhů), vysokoškolákům bakalářského studia, magisterského a doktorandského studia."
Didaktickou odbornost vám nikdo nebere. Matematici a fyzikové vám ale jsou schopni sdělit, že to čemu vyučujete, už není matematika, nebo že to je zavádějící. Stejně tak vám mohou říci, že se některým pro budoucí vývoj znalostí důležitým oblastem vyhýbáte. A vy, místo abyste je jako laici v oboru, poslouchali, jim říkáte, že vlastně nejde o to, co je matematika, ale co děti pochopí. A ono to je o kompromisu mezi těmito extrémy. Já tvrdím, že omezovat výuku matematiky na to, co pochopí všichni žáci ve třídě, znamená zabití matematiky. Pak si to vyučujte, když vás za to někdo bude ochoten platit, ale neříkejte tomu matematika.
Pane Doležele, zdržte se urážek a znevažování ostatních diskutujících. Vím, že Vy tyto urážky považujete za "nazývání věcí pravým jménem", případně za sdělení "objektivní pravdy", to ale nic nemění na tom, že to jsou urážky, ani na tom že nejste exkluzivním držitelem pravdy. Hezký den!
Jak je to s tou údajnou neziskovostí některých tzv. nezisķovek, pane Kvarternione? Stále jste názoru, že H-mat není komerční firma generující svůj zisk z tzv. Hejného metody?
Napomenete taky pana Kvarterniona za jeho sprostárny a připomenete mu, že není držitelem pravdy, pane Komárku?
Pane Doležele, nevím odkud jste vyvodil, že zastávám názor, že se má učit jen to, co pochopí všichni ve třídě. Naopak, má se učit tak, aby to pokud možno pochopili všichni ve třídě. K čemuž má složit mj. i Vámi nenáviděná inkluze; a pochopitelně též tradiční nástroje jako je individuální přístup k žákovi či doučování.
Něco jiného je kdy a v jaké hloubce co učit s ohledem na zralost žáků. Když vidím, v jakém věku se některé věci v matematice (a podobně ve fyzice) musí učit mé děti, je mi zcela jasné, že to přes veškerou snahu a nadprůměrné IQ nemohou při tradičním způsobu výuky a s průměrným učitelem pochopit.
Nijak nezpochybňuji schopnost matematiků určit, co je ještě matematika a co již ne. Jednoho takového bez didaktických schopností nafasovala nyní jedna z dcer. Z milovaného předmětu se během čtvrt roku stala nenáviděná noční můra. "Naštěstí" v tom není sama, přes prázdniny "zhloupla" celá třída. Ale jistě to není chybou toho učitele, že?
Herr obergruppenführer Doležel (takto Vás budu označovat, dokud mne budete označovat "soudruh"; toto označení navíc evokuje totéž, co Vaše názory na výuku matematiky), díky, že jste tak pregnantně vyjádřil, co je za odporem Vás, pana Motla a dalších antireformátorů výuky matematiky k Hejného metodě:
"lidé si nejsou rovni. A výuka matematiky je zde pro ty, kteří jsou ji mocni. Vztah těch ostatních k něčemu, čemu nerozumí a nikdy rozumět nebudou, mě opravdu netrápí"
Přesně tím potvrzujete, co jsem napsal jinde - jde vám o to udržet image matematiky jako magie pro vyvolené ve slonovinové věži, a ti, kdo vyvolení nejsou, jsou odpad, u kterého nezáleží, zda se něco naučí, s výjimkou bezmezného obdivu a poslušnosti k těm vyvoleným. Na všechny strany z vás stříká, že se kvůli znalosti matematiky považujete za nadřazené, ale okolí, od spolužáků ve škole po protivníky na České škole, vás za to prostě neobdivuje tak, jak byste si ve vlastních očích zasloužili (ačkoli, objektivně, nezasloužíte), takže představa metody, která tuto výjimečnost dále sníží tím, že umožní dojít alespoň k některým matematickým poznatkům samostatně skoro každému, je pro vás přímo peklem.
Takže, herr obergruppenführer Doležel, buďte tak laskav a nepokoušejte se léčit si své osobní mindráky na účet dětí. Výuka matematiky je tu pro všechny a všichni by si z ní měli odnést co nejvíce. Nadané děti se matematiku naučí jakoukoli metodou, těm ostatním se vyplatí vyjít vstříc takovou metodou, která jejich potenciál maximálně rozvine. Nutným předpokladem pro dosažení takového cíle je, aby si žáci k matematice nevybudovali odpor, což je při klasické výuce skoro nevyhnutelné.
Na závěr konstatuji, že v jenom máte pravdu: lidé si nejsou rovni. Ti, kteří jako Vy nebo pan Motl neumějí "argumentovat" jinak než urážením inteligence ostatních a zpochybňováním jejich vzdělání, jsou podřadní.
"Pane Doležele, nevím odkud jste vyvodil, že zastávám názor, že se má učit jen to, co pochopí všichni ve třídě. Naopak, má se učit tak, aby to pokud možno pochopili všichni ve třídě. K čemuž má složit mj. i Vámi nenáviděná inkluze; a pochopitelně též tradiční nástroje jako je individuální přístup k žákovi či doučování."
Paní Kristýno, principiálně nevidím rozdíl mezi mým a vaším tvrzením. Neexistuje žádná metoda, která umožní všem pochopit všechno. Chcete-li tedy učit tak, aby to (něco) pochopili všichni ve třídě, říkáte tím ve skutečnosti totéž co já, tj. že se omezíte pouze na to, co jsou schopni pochopit všichni. Rozdíl mezi námi dvěma může přitom být jen v tom, že já vím, že jsou problémy, které přesahují mé schopnosti, zatímco vám to zatajili a tak žijete v pohádkovém světě, kde všechny problémy jsou typu "spočítejte 5+5", jejichž řešení lze naučit prakticky všechny. Zkuste učit tak, aby všichni pochopili třeba toto: "Každá harmonická diferenciální forma nesingulární projektivní algebraické variety je racionální kombinací kohomologických tříd algebraických cyklů." Jasně, toto není ani základoškolská, ani středoškolská matematika, ale ukazuje to, že každý člověk má nějaké limity a ty musíte respektovat, ne se tvářit, že neexistují.
"Něco jiného je kdy a v jaké hloubce co učit s ohledem na zralost žáků. Když vidím, v jakém věku se některé věci v matematice (a podobně ve fyzice) musí učit mé děti, je mi zcela jasné, že to přes veškerou snahu a nadprůměrné IQ nemohou při tradičním způsobu výuky a s průměrným učitelem pochopit."
Co konkrétně máte na mysli? Mně nepřipadá, že by v matematice bylo až do maturity něco tak náročného, že by to mírně nadprůměrně inteligentní člověk nezvládl.
"Nijak nezpochybňuji schopnost matematiků určit, co je ještě matematika a co již ne. Jednoho takového bez didaktických schopností nafasovala nyní jedna z dcer. Z milovaného předmětu se během čtvrt roku stala nenáviděná noční můra. "Naštěstí" v tom není sama, přes prázdniny "zhloupla" celá třída. Ale jistě to není chybou toho učitele, že?"
Umět učit je určité umění, stejně jako schopnost strhnout a zaujmout. Je důležité, abychom měli dostatek učitelů, kteří toto umění ovládají. Nesmí ale nikdy vítězit didaktika nad obsahem, jinak bude škola, jak správně píše Luboš Motl, samoúčelná. A to být nesmí. Nemůžete v maturitním ročníku teprve děti učit řešit soustavy lineárních rovnic. Ne, že by nebyly důležité, ale k maturitě nestačí. Proto je obtížné odhadnout bez dalších informací, zda je problém ve třídě vaší dcery, nebo v jejím učiteli matematiky. Může to být tak, že jde o neschopného učitele, ale může to být také tak, že byl naopak neschopný oblíbený učitel předchozí, který byl moc benevolentní a nic ty děti nenaučil. A to je přesně ono. Vy žijete v nějaké představě, jak jsou děti šikovné, schopné, nemají problémy s matematikou, zvládají jí a pak vám příjde někdo a řekne vám, že to tak není, že vaše děti se učily pět let vyprávění o matematice a matematiku neumějí. A vaše první logická reakce bude co? No přece že ten učitel je nějaký pošahaný akademik. Vždyť se přece zhoršili přes prázdniny věšichni, né? Tak to je přece důkaz.
Výuka matematiky by měla fungovat tak, že matematici, ve spolupráci s ostatními odborníky z oblastí, které matematiku využívají, nadefinují obsah vzdělávání a didaktici se snaží ten obsah zpřístupnit studentům podle toho, jaké lze u nich předpokládat schopnosti abstrakce v jakém věku. Dlouhé desítky let panovala shoda v tom, že na základní škole by se děti měly naučit počítat s reálnými čísly, měly by se naučit pracovat s algebraickými výrazy, řešit některé typy jednoduchých rovnic a jejich soustav (lineární o dvou neznámých) a pochopit co je to funkce. Na střední by se měly děti dostat přes výrokový a predikátový kalkulus, přes funkce, planimetrii, stereometrii, základy komplexních čísel, kombinatoriku a základy pravděpodobnosti, analytickou geometrii až k základům infinitezimálního počtu, včetně počítání jednoduchých limit, derivací a úvodu do Newtonova a Riemanova integrálu. Pokud toto dodržíte jako didaktik, pak já bych vám dal úplnou volnost v metodách, protože nejsem ani didaktik, ani dětský psycholog. Jakmile mi ale jako ten didaktik, jazykář, dětský psycholog, či historik začnete jako matematikovi říkat, že pravděpodnost není potřeba, že logaritmus není v životě potřeba, protože váš pes ho nikdy nepotřeboval a navíc přece takové aspergerovské úchylárny vaše nadprůměrně inteligentní šestnáctileté děti nepochopí, pak se proti tomu musím postavit, protože to je snaha o devalvaci obsahu vzdělávání, která nikomu neprospěje. Můžeme vaše, či mé, děti nazývat geniálními matematiky. Za to nic nedáme, to je levné. Ale když nebudou znát logaritmus a goniometrické funkce, tak prostě matematiky být nemohou, protože neovládají její triviální základy.
"Přesně tím potvrzujete, co jsem napsal jinde - jde vám o to udržet image matematiky jako magie pro vyvolené ve slonovinové věži, a ti, kdo vyvolení nejsou, jsou odpad, u kterého nezáleží, zda se něco naučí, s výjimkou bezmezného obdivu a poslušnosti k těm vyvoleným."
Ale kdeže. To jste mne nepochopil. Samozřejmě, že ne každý může býti matematikem. Já zase nejsem jazykář a učení dalších jazyků je pro mě peklo. A někdo je blbej na matiku a jazyky mu jdou samy. A o to jde. Netvařme se, že to tak není, že je to jen o tom, jaká metoda výuky se použije. Nejde mi o to, udržet image. Jde mi o to, aby ten, kdo není schopen do té matematické slonovinové věže vystoupat, jí kvůli tomu nechtěl zbořit, tak jako já nemíním bořit věže jiné. To, čeho jsem ale svědkem je setrvalý, urputný, neutuchající a ze strany anonymů i sprostý útok na jednu z těchto věží. Prý když na ní nedosáhnou všichni, tak se musí zbořit, nebo alespoň zmenšit tak, aby na ní vylezl i ten poslední. A to, ráčej soudruhu odpustit, odmítám.
"Na všechny strany z vás stříká, že se kvůli znalosti matematiky považujete za nadřazené, ale okolí, od spolužáků ve škole po protivníky na České škole, vás za to prostě neobdivuje tak, jak byste si ve vlastních očích zasloužili (ačkoli, objektivně, nezasloužíte), takže představa metody, která tuto výjimečnost dále sníží tím, že umožní dojít alespoň k některým matematickým poznatkům samostatně skoro každému, je pro vás přímo peklem."
Kéžbyste měl pravdu. Ale objektivně vzato, já opravdu nemám problém s tím si přiznat, že Luboš Motl je lepší matematik, než já, že jsou na univerzitách spousty géniů, kteří mě přesahují o třídu. Ale co nesnesu je, když se o tyto lidi otírá nějaká sprostá, anonymní, povrchní nevzdělaná nula, do které propaganda sluníčkářů a jiných levicových aktivistů narvala přesvědčení, že je skvělá, dokonalá, ukrutně originální a umí kriticky myslet. Agresivní povrchnost a sprostota je něco, s čím, drahý soudruhu, nedokáži alespoň verbálně nebojovat. Mám ale obavu, že ta frustrace stříká z vás.
"Takže, herr obergruppenführer Doležel, buďte tak laskav a nepokoušejte se léčit si své osobní mindráky na účet dětí. Výuka matematiky je tu pro všechny a všichni by si z ní měli odnést co nejvíce."
Co je tohle za blábol? To je jako bych přišel za šéfem logistiky a poradil mu ať všechno doručí na místo určení co nejrychleji. Na to musej bejt ale hlava. Jak přesně určujou, soudruhu, které metoda je lepší, když maj dva studenty a jeden se naučí více prsotřednictvím jedné a druhý prostřednictvím druhé? Kterou tedy zvolíte, aby si z toho odnesli všichni co nejvíce? A je více, když se 10% nejnadanějších naučí na střední škole všechno až třeba po Cardanovy, či Eulerovy vzorce a 10% nespočítá ani trojčlenku, nebo když se všichni dostanou alespoň k řešení lineráních rovnic?
"Nadané děti se matematiku naučí jakoukoli metodou, těm ostatním se vyplatí vyjít vstříc takovou metodou, která jejich potenciál maximálně rozvine. Nutným předpokladem pro dosažení takového cíle je, aby si žáci k matematice nevybudovali odpor, což je při klasické výuce skoro nevyhnutelné."
No jo no. Tak to je pochopitelně nesmysl. Některým dětem můžete vycházet vstříc jakoukoliv metodou a stejně se s nimi nepotkáte. Vaše sluníčkářská víra, že každou nerovnost lze překonat dostatečně velkým grantem, dostatečně velkým čepráním, dostatečně inovativní metodou a přitom nadaným dětem se vlastně netřeba věnovat, je intelektuálně poněkud naivní až bych řekl blbá. Výuka by měla být diferencovaná podle stupně nadání dětí. Ostatně stejně jako se pak diferencují lidé v zaměstnáních podle toho, co kdo umí a čemu rozumí.
"Na závěr konstatuji, že v jenom máte pravdu: lidé si nejsou rovni. Ti, kteří jako Vy nebo pan Motl neumějí "argumentovat" jinak než urážením inteligence ostatních a zpochybňováním jejich vzdělání, jsou podřadní."
No, jestli jim to uleví, prosím, ale já jsem nepřišel diskutovat o podřadných lidech, ale o tom, kdo a jak se snaží zprznit výuku matematiky.
Po nějaké době jsem se podíval do diskuze a vidím, že se pořádně rozvětvila :) Přiznávám, že jsem záměrně nepsal o HM, protože to je téma velmi diskutabilní a na to si ještě netroufám. O systematickém vzdělávání učitelů a možném pokroku v této oblasti zde mnoho slov nepadlo. Škoda. Spíše se blog stává soubojem obhájců a odpůrců HM. Tohle vnímám jako největší neštěstí. Jako by to bylo postaveno do pozice MY a ONI. Já sám, ale například vnímám místa v HM, o kterých mám pochybnosti, tak nechci být v žádné skupince. Také musím říct, že některé příspěvky od těch, kteří mě nazývali třeba neurotikem měly zajímavé postřehy.
Obecně mi přijde škoda, když tady probíhají osobní útoky. Věřím, že každý z nás je sebevědomý, hrdý člověk a věří, že se snaží udělat něco pro dobrou věc. Proto jakýkoli osobní útok je úplně zbytečný a vůbec nemá sílu se dotknout adresáta. Akorát devalvuje další třeba i dobré myšlenky v textu. Plně si uvědomuji, že druhá půle mého příspěvku nebyla nejšťastnější vkročení do diskuze o HM, která by ideálně vedla k nalezení obecné shody. Já kritizoval, ale pouze proklamovaný postoj o úrovni učitelů na velmi nevhodné půdě. Tam, kde bych čekal spíše zastání. Také mě vyděsila představa, že v tomto duchu byla vedená celá konference. V takovém prostředí by žádná plodná diskuze nebyla životaschopná. Věřím, že všichni si uvědomujeme, že postavení matematiky je v dnešní době velmi špatné. O důvodech můžeme dlouho diskutovat a jsem přesvědčen, že je zapotřebí.Možná by stálo, ale za to je probírat řekněme SPOLEČNĚ.
Pane Doležele, dlouhé desítky let sice panovala shoda matematických odborníků v tom, co kdy v matematice učit, ale stejně dlouhé desítky let 90% žáků a studentů matematiku nenávidí nebo z ní má nepokrytou hrůzu a tedy jí ani zákonitě nerozumí. To je realita, před kterou zkrátka neutečete. Kdepak je asi chyba?
Herr obergruppenführer Doležel, děkuji za označení "sprostá, anonymní, povrchní nevzdělaná nula, do které propaganda sluníčkářů a jiných levicových aktivistů narvala přesvědčení, že je skvělá, dokonalá, ukrutně originální a umí kriticky myslet", dokázal jste tím přesně, co jsem o Vás psal. Jedincům jako Vy stačí dát příležitost, oni už se rádi sami znemožní. Víte, nevadilo by, že nejste příliš chytrý a neumíte argumentovat, ani to, že máte jen základní vysokoškolské vzdělání, protože jste nebyl schopen dodělat postgraduál, a to dokonce ani v ekonomii, ani to, že Vaše názory na učitelství jsou ryzí apriorní dojmy. Vadí to, že jste amorální ubožák a lhář, který, aby měl co kritizovat a za co urážet, si to musí vymyslet. A s takovými diskusi nevedu. Sbohem.
Paní Kristýno, neřekl bych, že 90% žáků a studentů matematiku nenávidí. Možná tak 20% nenávidí a 50% k ní má přehnaný respekt. Cílem výuky matematiky ale není, aby jí většina zbožňovala. Důvodem pro to, co píšete, není to, že by byl špatně nastavený obsah vzdělávání, ale že se jal někdo předstírat, že na to, na co dříve dosáhlo 20% populace, dnes mávnutím Hejného kouzelné hůlky, nebo aplikací tajného revoluční metody otázek a odpovědí, dosáhne 80% populace. Kdo neumí matematiku, není méněcenný, ani nemá menší práva, ale prosím, nelžeme mu, že jí umí. To je podvádění. Ne podvádění slovutných matematiků a fyziků. Ti by mohli být sobecky nadšeni z toho, že jim někdo zdarma ničí konkurenci na trhu práce a tlačí tak jejich mzdy nahoru, ale je to podvádění především těch dětí samotných.
"Herr obergruppenführer Doležel, děkuji za označení "sprostá, anonymní, povrchní nevzdělaná nula, do které propaganda sluníčkářů a jiných levicových aktivistů narvala přesvědčení, že je skvělá, dokonalá, ukrutně originální a umí kriticky myslet", dokázal jste tím přesně, co jsem o Vás psal. Jedincům jako Vy stačí dát příležitost, oni už se rádi sami znemožní. Víte, nevadilo by, že nejste příliš chytrý a neumíte argumentovat, ani to, že máte jen základní vysokoškolské vzdělání, protože jste nebyl schopen dodělat postgraduál, a to dokonce ani v ekonomii, ani to, že Vaše názory na učitelství jsou ryzí apriorní dojmy. Vadí to, že jste amorální ubožák a lhář, který, aby měl co kritizovat a za co urážet, si to musí vymyslet. A s takovými diskusi nevedu. Sbohem."
Jsem rád, že jsme se pochopili, soudruhu. Důkaz vypadá poněkud jinak, než jak si ho zjevně představujete. Rád si s vámi podiskutuji o svých úspěších v oblasti intelektuálního působení, nicméně když je pro vás ubožák i Luboš Motl, tak mám důvodnou obavu, že vás asi neuspokojím. Musíte se nechat uspokojovat nějakým vousatým nositelem Nobelovy ceny, abyste vrchovatě naplnil svoji tezi o tom, kterak je důkaz autoritou projevem stažených kalhot.
Nejprve byste se nám ale asi měl představit, abychom docenili toho génia, kterého před námi stále tak dovedně a urputně ukrýváte. Zkuste si ještě dupnout nožičkou na závěr, abyste tomu dodal na výrazu.
Kvaternion, Pavel Doležel
Oceňuji rozhodnutí "Kvaterniona" tento styl diskuse ukončit. Chápu, že osobní útok byl vrácen osobním útokem a že nikdo ze zúčastněných nechtěl strpět soupeřovo poslední slovo... To ovšem neznamená, že by pro seriosní, věcnou, "normální", přínosnou, inspirativní... diskusi nebyl tento styl zničující. Doufám, že tady budeme účastníky těch "normálních" a inspirativních věcných... diskusí, nikoli série osobních útoků, ať už jsou nechutné nebo třeba brilantní. Každopádně sem totiž nepatří. Hezký večer!
Pane Chrobáku,
podle mého mínění je Hejného metoda souborem didaktických postupů s důrazem na určitý typ úloh, které některým studentům mohou vyhovovat a pro jiné mohou být problematické. Vidím to v širší rodině, kde se Hejného metoda také vyskytuje a nemohu říci, že by slavila zrovna bůhvíjaké úspěchy. Problémem je, že ověřovat "účinnost" těchto metod, není tak jednoduché, jako ověřovat účinnost vakcinace, nebo reklamní kampaně. Máte nějaký návrh, jak určovat, co znamená "úspěch" metody výuky matematiky? Jak to měřit a otestovat? Nebo nám opravdu stačí nějaké prohlášení, že stačí věřit? Mně tedy nestačí. Jestli vám to něco dává, jako učiteli matematiky, tak zaplať pánbůh, nebo EU, za ty dary. Teď ještě aby to k něčemu bylo těm, kdo tu srandu platí.
Dobrý den pane Doležele,
děkuji za konstruktivní příspěvek. Pokusím se nabídnout svůj pohled na metodu testování úspěšnosti HM, také na to, kdo by měl vést diskuzi nad směrem, kde se má matematika ubírat. Napíšu, kde vnímám silné a slabé stránky HM. Bude to pouze můj osobní názor. Názor učitele 2. stupně ZŠ, kterého baví o těchto tématech přemýšlet, ale uvědomuji si své momentální limity. Věřím, že přes Velikonoční prázdniny budu mít na to prostor, opět to pošlu na Českou školu a buď to bude zveřejněno nebo ne. Upřímně říkám, že se těším na názory Vaše i další. V mém kraji vzdělávání není bohužel velké téma, takže slušná, konstruktivní debata mě určitě zajímá. Klidně, ať povede k tomu, že svá stanoviska změním. S pozdravem Tomáš Chrobák
Dobře pane Týř, tak si to buď nemusíte číst nebo to případně nebude vydáno. Já pouze nabídnu svůj pohled a jestli nebude zájem, či to nebude možno publikovat, tak úplně v pohodě :)
Nejste, pane Chrobáku, poněkud vztahovačný, když se zase domníváte, ze múj obecně míněný příspěvek byl určen vám?
Diskusi o HM se nebráním, ani nemám v úmyslu všechno a priori odmítat, nicméně také nejsem příznivcem hurááá změn statu quo jen na základě nějaké víry svaté. Obzvláště metdy, které nejsou založené na učení a které jsou snadné a přístupné všem, jsou mi od přírody tak nějak podezřelé. Zavání marketingem. To, co má hodnotu, nebývá prakticky nikdy levné a snadné.
Vy jste fajní všichni.
A přitom nikdo z vás nepředpokládá, že se jakékoli změny dožije...
A málokdo má odvahu říct, že kdokoli by to mohl dát dohromady, je buď pod drnem, nebo důchodem. Na pajdácích učí ti, co nebyli schopni učit na základkách a středních a zároveň jsou dílem současného školství. V jednotlivostech je naše školství sice pořád ještě lepší, než kdekoli jinde, ale ve svém výsledku (díky za ten pojem!) značně bastardizované.
Jestliže přestala platit presumpce neviny a vinen je ten, na kterého se ukáže, jsme zpátky v totalitě. V tomto prostředí je úplně jedno, na jaké úrovni je matematika. Prostě umírá.
Matematika potřebuje múzy.
A ty ve válce mlčí...
Pane Komárku, tip (nejen) pro Vás: https://www.denik.cz/komentare/duel-deniku-ma-se-na-skolach-zavadet-hejneho-metoda-20180324.html
Kvaternion
Děkuji! Hezký den!
České matematické vzdělávání se nakonec díky všemožným "alternativám" a díky tomu, že se bude snažit všemožně "ochránit děti před matematikou" zřejmě dostane do fáze, která se bude muset řešit podobně radikálně jako např. zde: https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/409234-revoluce-v-britskych-skolach-polovina-jich-okopiruje-cinskou-vyuku-poctu.html. Nebo se bude muset česká společnost smířit s tím, že matematické výpočty bude outsourcovat společnostem, které nebudou sázet při vzdělávání na stejnou kartu jako my...
Děkuji za reakce na můj příspěvek z 24. 3. 2018 a připojuji vyjádření; omlouvám se za zpoždění, ale momentálně nestíhám být vzorný diskutér:
Kvaternion řekl(a)... 24. března 2018 18:12
Paní Brandtnerová, na své dojmy - a nic jiného nevyjadřujete, byť se tváříte, že jde o objektivní fakta - máte jistě právo, je ale těžké brát Váš příspěvek vážně, když například práci s chybou označujete za "manipulaci s dětskou myslí". O správnosti různých aspektů různých vyučovacích metod můžeme polemizovat, o práci s chybou nikoli.
Pane Kvaternione, úvodem souhlasím s panem Komárkem, že útoky opravdu nejsou třeba. Pokud se vám můj příspěvek nelíbí, nereagujte nebo napište reakci ve smyslu „mně se to nelíbí“ či „nesouhlasím“. Taky používáte argumentační fauly, přestože to v diskusi vytýkáte jiným. Proto už na váš další příspěvek či připomínku nebudu reagovat. A děkuji, že mi potvrzujete mé právo vyjádřit se v diskusi – jen přemýšlím z jaké kompetence. Jste snad panovník, bůh, svatý nebo administrátor webu?
Ale dost humoru. Přečtěte si ještě jednou moji formulaci, spojením „poschovávané za takovými pojmy „jako práce s chybou“ neoznačuji práci s chybou za manipulaci – příště čtěte pozorněji.
Práci s chybou považuji při procesu učení naopak za natolik zásadní, samozřejmou a neoddělitelnou od praxe, že napíše-li někdo po deseti letech výuky „Najednou mi někdo poradil, jak pracovat s chybou u žáka…“ (viz úvodní článek – Tomáš Chrobák), vnímám to u dotyčného jako mínus.
A jeden příklad z mé praxe: Několik učitelek zařízení s alternativním zaměřením diskutuje o tom, jaký je správný způsob řešení určitého druhu pochybení (tady zdůrazňuji, že ne jak řešit zcela konkrétní situaci u zcela konkrétního dítěte). Tedy hledají něco, co lze označit jako „spásný recept“ a aplikovat paušálně. Nepřikládají důležitost dílčím faktorům jako je například rozsah pochybení, zda se chyba opakuje, jestli se jedná o přirozenou součást procesu výuky, nebo k ní došlo z nedbalosti, nepozornosti, úmyslně… A toto je názorná ukázka toho, jaký přístup zaujímají – na můj vkus až příliš často – propagátoři a realizátoři tzv. alternativních směrů.
Oldřich Botlík řekl(a)...24. března 2018 19:31
Nejde mi v tuto chvíli o to, jak by ministerstvo mělo ten jednotný model vytvářet, inovovat a podporovat, nýbrž o to, jak se podle vás pozná, která kombinace různých metod je vhodná. Která kritéria vy osobně doporučujete?
Pane Botlíku, nejsem si jistá, zda dobře rozumím vašim dvěma otázkám. Pokud se budeme pohybovat v konkrétní rovině, tzn. která kombinace metod je vhodná pro výuku matematiky ve státním školském systému, nejsem rozhodně kompetentní k posouzení. Doporučuji obrátit se na odborníka. Případně více odborníků, máte-li o problematiku skutečný zájem. V této diskusi by to bylo téma vhodné nejspíš právě pro pana Motla – dle mého názoru.
Budeme-li se bavit na obecné úrovni, odpověď na otázku „která kombinace různých metod je vhodná“ je jednoduchá a snad i poněkud šalamounská: ta, která přináší nejlepší výsledky. Vytváření fungujícího systému je dlouhodobý demokratický děj, jehož výsledek je dílem mnoha odborníků. Připomínám, že se jedná o stále se vyvíjející proces, který pravděpodobně nikdy nebude dokončen a nikdy se nám nebude zdát úplně dokonalý. To je ale koneckonců podstata demokracie. Největší předností státního systému je pak právě zachování vysoké míry objektivity (buďme tedy nakonec rádi, že jej vůbec máme). Zavádění zásadnějších změn bych rozhodně volila klasickým postupem: prosazení projektu inovace – experimentální fáze – vyhodnocení – případné zavedení poznatků do praxe.
A pokud bych já, hypoteticky, měla být někdy kompetentní osobou k posouzení vhodnosti metod při výuce, předpokládám, že bych se snažila brát v potaz všechna kritéria, včetně například ekonomického, tedy zda mám k dispozici dostatek financí. Přestože bych usilovala o objektivitu, domnívám se, že bych přece jen měla tendenci některá kritéria dle mé individuality protěžovat. A právě tady vidím výhodu týmové práce nebo kontrolních mechanismů státního systému.
Přidávám reakci na tento příspěvek:
Kristýna T. řekl(a)...25. března 2018 10:00
…Napadat alternativní metodu výuky stylem "já to nepotřeboval, tak ostatní taky ne" je poněkud malicherné, což je u lidí s vysokým akademickým vzděláním docela překvapivé.
Pokud jsem správně pochopila příspěvky pana Motla, nejde o to napadat alternativy, ale zabránit, aby jejich nevhodnou aplikací do školského systému docházelo k úpadku kvality vzdělávání.
Navíc - co je to alternativní? To jsou pro nás v českém prostředí třeba i poznatky a zkušenosti školských systémů jiných zemí. Já bych pod pojem „alternativní přístup“ zařadila i tento názor Luboše Motla:
Luboš Motl řekl(a)... 19. března 2018 19:30 “Stěžujete si, že někdo chce zavádět aspekty samostatného, dospělého, univerzitního vyučování na střední a někdy i základní školu. Ale to je správné a přinejmenším zvídavé děti to povětšinou chtějí. Děti se nechtějí memorovat zbytečná a izolovaná fakta, telefonní seznamy literátů a chemických sloučenin, natož nesmyslně vymyšlené poučky o tom, že "koza má sílu jako pět myší", nechtějí, aby je tahal někdo za ručičku a donekonečna se k nim choval jako k miminům. Kdykoliv to zvládnou, chtějí se učit po svém a pomoct chtějí s tím, co nezvládnou. Na to zase znám děti dost.”
V podstatě tím mimo jiné skoro přesně vystihuje styl Marie Montessori. Samozřejmě, při případné realizaci by bylo třeba obezřetnosti, aby do výuky nebyly zařazeny prvky neodpovídající vývojovému stupni dítěte, ale je to zkrátka výzva k rozvoji a možnému směru inovace.
Paní Brandtnerová,
děkuji vám za odpověď na otázku „Která kombinace různých metod je vhodná?“ Podle vás je jednoduchá a snad i poněkud šalamounská: ta, která přináší nejlepší výsledky.
Musím konstatovat, že mě ani trochu neuspokojila, ale na dalším zpřesnění už netrvám. Zkuste si představit, že v matematice na 1. stupni za "nejlepší výsledek" mnozí pokládají to, že děti umějí malou násobilku a dokážou rychle (písemně) sčítat, odčítat, násobit a dělit. Jiní za "nejlepší výsledek" pokládají, když se děti naučí uvažovat a věří si, že dokážou -- na své úrovni -- taky na něco přijít.
Ani odpověď na otázku, co to je "přinášet nejlepší výsledky", tedy vůbec není jednoduchá. Snad jsem vás k tomuto poznání o kousek přiblížil...
Pane Botlíku, k vaší reakci připojuji vyjádření:
„Musím konstatovat, že mě ani trochu neuspokojila, ale na dalším zpřesnění už netrvám. Zkuste si představit, že v matematice na 1. stupni za "nejlepší výsledek" mnozí pokládají to, že děti umějí malou násobilku a dokážou rychle (písemně) sčítat, odčítat, násobit a dělit. Jiní za "nejlepší výsledek" pokládají, když se děti naučí uvažovat a věří si, že dokážou -- na své úrovni -- taky na něco přijít.“
Ano, proto jsem poukázala na to, že systém vytvářeli a vytvářejí různí jedinci. Mohou tak být ve výsledku v symbióze zastoupeny různé metody (v nástinu, který uvádíte, se ale jedná spíš o dvě polarity - tady bych poukázala na známý fakt, že největších úspěchů dosahují ti, kteří využívají a jimž spolupracují obě mozkové hemisféry; nicméně u matematiky bych si dovolila „tipnout“, že dominantnější¬ bude přece jenom ta levá). Toť zcela jednoduchá odpověď na vaši otázku, POKUD SE O VĚCECH BAVÍME OBECNĚ, Z NADHLEDU.
Pokud se přesuneme DO REÁLNÉ ROVINY: Sám přiznáváte (vychází to z vašeho textu), že odpověď na otázku „Která kombinace různých metod je vhodná?“ není vůbec jednoduchá. Nechápu, proč jste tedy ode mne chtěl jednoduchou odpověď typu „za A) za B)“. O kritériích posuzování vhodnosti kombinace různých metod by se dala napsat celá publikace. Takové sdělení je daleko nad rámec diskusního příspěvku, navíc ráda přenechám tuto práci odborníkům. I přes nejasnost vaší otázky jsem na ni odpověděla vstřícně a poněkud popisně, ale jasně: u takto komplexní problematiky je důležité posoudit všechna dostupná kritéria, proto nedoporučuji žádné konkrétní. Z vaší následné reakce ale vyplývá, že jste (zřejmě) měl zájem dozvědět se spíš něco o mém celkovém přístupu či snad zaměření. Pokud chcete uspokojivé odpovědi, pokládejte lepší, jasnější a logické otázky.
„Děkuji vám za odpověď na otázku „Která kombinace různých metod je vhodná?“ Podle vás je jednoduchá a snad i poněkud šalamounská: ta, která přináší nejlepší výsledky.“
Je to pouze část věty, kterou jsem napsala. Důležitý je kontext s první částí větného celku, který zní: „Budeme-li se bavit na obecné úrovni“ a souvislost s následujícím textem, ze kterého vyplývá, že – na rozdíl od vás – neočekávám jednoduché odpovědi. Vytrhávání vět z kontextů bez dodatečného vysvětlení, tady dokonce části věty, považuji za velice nekorektní jednání. A díky nekorektnímu a různému zmatečnému jednání některých účastníků se pak diskuse zbytečně protahují o příspěvky typu “já jsem myslel a ty jsi řekl“, tedy o příspěvky, které ostatním nic moc zajímavého neřeknou.
„Ani odpověď na otázku, co to je "přinášet nejlepší výsledky", tedy vůbec není jednoduchá. Snad jsem vás k tomuto poznání o kousek přiblížil.“
No, hmm… V textu vašich dvou krátkých reakcí jsem nezaznamenala nějakou konstruktivní informaci, vlastně se tam nevyskytuje žádná nějak využitelná informace. Vaše poslední věta tedy zní dost samolibě. Přesto děkuji za vaši, byť nestandardní, komunikaci. Vnímám každou zkušenost jako obohacující.
Paní Brandtnerová,
Kvaternion v diskusi pod jiným článkem uvedl: Nezájem o učitelství matematiky v ČR je trvalý, demografická křivka to nyní jen zvýrazňuje. A v této situaci prohlásí reprezentant kritiků Hejného metody, Vlastimil Dlab, že "na učitelství by měli chodit ti nejlepší studenti". To je pro vzdělávání asi tak užitečná rada, jako "všichni žáci by měli všechno chápat".
Výsledky výuky matematiky na základních školách jsou tristní a neoblíbenost tohoto předmětu dosahuje rekordní úrovně. Vy jste za této situace kritizovala systematicky a dlouhodobě rozvíjenou snahu, jak to změnit, a to s prokazatelným a hlubokým nepochopením její podstaty. Napsala jste, že MŠMT by mělo vytvářet, inovovat a podporovat jednotný model, který je rámcově shodný pro všechny státní školy a zahrnuje vhodnou kombinaci různých metod.
Snažil jsem se vás přivést k poznání, že vaše rada je pro metodiku výuky matematiky asi tak užitečná jako „všichni žáci by měli všechno chápat“. Bohužel marně. Dovoluji si proto svou účast v naší diskusi ukončit.
Pane Botlíku,
vyjádřila jsem kritický postoj, nejednalo se o kritiku (ta má jiné parametry) a už vůbec ne o radu. Věřte, že případnou radu bych adresovala a doručila konkrétnímu příjemci/příjemcům. Také pan Dlab svým výrokem „na učitelství by měli chodit ti nejlepší studenti“ vyjadřuje pouze osobní názor, ze kterého nelze bez dodatečného upřesnění nic konkrétního vyvodit. Doporučuji dohledat zdroje či dotyčného kontaktovat, zkrátka doplnit si informace. (to je rada)
Správně jste pochopil, že jsem zastánce reformy podporující celostátně jednotný rámcový vzdělávací program. Nějak mi totiž leží na srdci blaho všech dětí. Matematiku za bubáka nepovažuji, její vyzdvihování jako neoblíbeného předmětu vnímám jako zkreslené. Kdybych měla v oblibě rychlé soudy jako vy, mohla bych stejnou měrou argumentovat vaší neznalostí školní praxe.
Pokud jste s mým postojem nesouhlasil, měl jste možnost vyjádřit ten svůj. To je koneckonců účel diskusí a k úvodnímu seznámení by to bylo přinejmenším vhodné. Kladením hloupých či záměrně hloupých otázek se ke konsensu nikdo nedostane.
„…kritizovala s prokazatelným a hlubokým nepochopením její podstaty.“ Příště dodejte ta prokazatelná fakta, v opačném případě prosím mlčte.
„Snažil jsem se vás přivést k poznání….“ Snažte se přivést k poznání toho, kdo vás o to požádá či vyjádří souhlas. Ono vnucované poznání není poznání.
Nerespektování rozdílných názorů, verdikty bez předložených důkazů, vůdcova laskavá ruka… Fíha – s vámi si jeden přijde jako na exkurzi v Severní Koreji!
Ale vzácně jsme se shodli, že diskusi je třeba ukončit; potvrzuji.
Paní Brandtnerová,
nesahejta nám na Botlíka. Vy nevíte, že to je jediná žijící renesanční osobnost s hlubokým přesahem do všech oblastí lidského poznání? Jak můžete jen být tak slepá... Ale nic ve zlém. Jsme slepí minimálně dva.
Pane Doležele,
díky za vtipnou reakci a sdílení zkušenosti. Dodávám jediné: No comment.
Také děkuji vám i jiným účastníkům diskuze za zajímavé postřehy a věcné informace k tématu. Musím konstatovat, že mě tyto komentáře ani dohledání různých zdrojů ohledně HM neposunulo jinam, než jsem byla před cca deseti dny, kdy jsem vycházela víceméně z osobních zkušeností. Přestože bývám obvykle dost proinovativní, na této metodě stále nevidím nic zajímavého ani nějak přínosného.
Snad vážně netrpím nějakou formou selektivní slepoty… Popřemýšlím o tom :-)
Okomentovat