„Paní ministryni Karle Šlechtové rozhodně nechybí elán. Ekonomka, která dosud rozuměla jen eurofondům a pohřebnictví na ministerstvu pro místní rozvoj, se logicky snaží v nové funkci ministryně obrany přebít svou nedostatečnou kvalifikaci razancí. Z jejího počínání v armádních zakázkách bude mít tuzemské vojsko jistě ještě dlouho těžkou hlavu. Ale působení ministryně už neohrožuje jen armádu. Teď se pustila i do školství. A tam může napáchat snad ještě mnohem větší škodu než nákupem pár špatných houfnic. Snaží se totiž stvořit zbraň hromadného ničení – brannou výchovu 2.0,“ píše analytik týdeníku Ekonom David Klimeš na svém blogu.
David Klimeš (twitter.com) |
Ministryně chce na základní a střední školy nový předmět „civilní obrana obyvatel“, chce jednu hodinu za čtrnáct dní a chce nový předmět už ideálně za tří roky v rozvrzích.
Těžko říct, u jakého z omylů začít nejdříve. Možná u té arogance. Pokud si ministryně myslí, že jakýkoliv člen vlády si vymyslí hodinu ladící k jeho rezortu a příslušný ministr školství mu hned vypíše pětačtyřicetimunutovku do rozvrhů studentů, tak to je opravdu myšlení z doby minulé.
Paní ministryně zjevně navíc absolutně netuší, co se ve školách zrovna děje. Má jen své utkvělé představy o tom, že horská služba a vojáci vpadnou do škol, odříkají své a zbude po nich trochu toho vybuzeného vlastenectví, které nepřežije velkou přestávku. Jenže takto to nejde...
O reformě rámcových programů přitom už nikdo v české školské komunitě nepochybuje, debatuje se to a nepochybně reforma brzo nastane. Ale nikdo, opravdu nikdo ke smysluplnějším průřezovým hodinám nesmí přistoupit tak, že si je na svém úřadě vymyslí a pak je silou tlačí jako Pandur do českého vzdělávání. I kdyby to byl silový ministr.
Ne branná výchova, ale podpora dobrovolnictví
Spousta zemí na západě (ale i na východě) se nezaměřuje jen úzce na předělání žáka v absolventa vojenské akademie, ale snaží se o masivní rozvoj dobrovolnictví, které má připoutat občana v širším záběru zpět ke své společnosti. V podpoře dobrovolnictví je nepochybně i vlastenecký a branný aspekt, ale především potřebné budování solidarity se zbytkem společnosti, poznávání lidí z jiných sociálních poměrů a podpora a poznání sociálních systémů země, které nemohou bez celonárodní podpory nikdy dobře fungovat. Tedy všechno to, co se docela hodí, když zrovna není jaderná válka.
Celý text naleznete zde
2 komentářů:
Okomentovat