První „Zlatý Ámos“: Připadá mi, že se rozmáhá snaha školství nějakým způsobem degradovat, rozložit.

„Připadá mi, že co se týče výuky, moc se toho (za posledních 25 let) nezměnilo. Neměnný je počet žáků, výuka, atmosféra ve třídě, kdy s některou třídou navazuji vztahy lépe, s jinou hůř. Změnily se ale okolnosti. Připadá mi, že se rozmáhá snaha školství nějakým způsobem degradovat, rozložit,“ říká učitel Petr Martínek, který před 25 lety získal jako první ocenění Zlatý Ámos. Rozhovor přináší iDNES.cz.

Petr Martínek (zlatyamos.cz)

V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

Co tím myslíte?

Například státní maturity. Vedou jen k tomu, že v literatuře se toho zkouší méně. Didaktický test je v některých otázkách nevyzpytatelný, jeho součástí jsou okrajové otázky, které já bych do něj nikdy nedal. Navíc je velmi nákladné, že někdo maturitní testy vymyslí, vytvoří, přiveze k nám autem. Přitom ty peníze by místo toho mohly jít do školství. Pak jsou tu různé podivné projekty, šablony a podobně. Učitel má učit a ne nějakou vedlejší činností pomáhat vydělávat škole na pár notebooků.

Jaké jsou obecné vlastnosti, které by měl učitel mít?

S dětmi hraji hru, která se jmenuje Řeka. Každý žák navrhne pět vlastností dobrého učitele, pak se dva spojí do dvojice a z dvakrát pěti vlastností se musí domluvit na šesti. A tak dále, až se celá třída (dvě poloviny) shodne na deseti vlastnostech, které by měl učitel mít. Vesměs zaznívají pořád ty samé. Jeden z posledních výsledků zněl, že učitel by měl být spravedlivý, vstřícný, přátelský, sebevědomý, měl by mít smysl pro humor, měl by umět učit, mít trpělivost, být chápající, měl by umět diskutovat o názorech a měl by být sympatický, ale zároveň autoritativní.

Není těžké to vybalancovat? Na jednu stranu vtipkovat s žáky a být sympaťákem, na straně druhé zůstat autoritou?

Myslím, že to není těžké. Můžete zůstat autoritou a přitom mít pozitivní vztah s žáky, nevylučuje se to. To, že máme dobré vztahy, neznamená, že žák nedostane za špatný výkon špatnou známku. Trocha autority tam ale musí být pořád.

V souvislosti s tím se mi vybavil případ učitelky z pražské střední průmyslové školy Ludmily Vernerové, kterou šikanovali žáci a ona nakonec v roce 2016 zemřela. V čem si myslíte, že byla chyba?

To bylo pochybení skoro všech. Několik chlapců šikanovalo učitelku, věděla to celá třída a pravděpodobně i někteří její kolegové. Byla to chyba všech, kteří to věděli a nic neudělali. Paní učitelka pak už zřejmě neměla sílu sama něco řešit. Pro některé učitele je možná těžší si přirozenou autoritu vydobýt, ale jinak to nejde. Můj známý říká, že do školy příliš demokracie nepatří, a já s ním souhlasím. Ředitel musí řídit školu, učitelé musí řídit žáky.

Celý rozhovor naleznete zde