Pavel Roubal: Opravdu zásadní se mi zdá to, že naše školství vyučuje minulost

„Přemýšlel jsem, zda mám přispět k mnoha článkům kritizujícím současné školství. Nakonec jsem došel k názoru, že jsou ještě hodně optimistické a že by stálo za úvahu upozornit na možná ještě zásadnější problémy, než jsou platy učitelů srovnatelné s platy nekvalifikovaných zaměstnanců v nejmenovaném obchodním řetězci,“ píše na svém blogu Pavel Roubal. Píše o tom, jak digitální technologie mění práci s informacemi a jak mění celou společnost… A jak na to české školství nereaguje.

Pavel Roubal (pocitaceprosamouky.cz)

Opravdu zásadní se mi zdá to, že naše školství vyučuje minulost, nemá téměř žádný vztah k současnosti a o tom, že bude nějaká budoucnost, vůbec neuvažuje. Občas se snaží řešit aktuální provozní palčivé problémy (inkluze…). Ale pokud slyší o budoucnosti, zavírá oči, uši a ignoruje vše, co nasvědčuje opravdu zásadním změnám ve společnosti. Současné osnovy (tedy RVP, já vím) a zejména obsahy výuky jednotlivých předmětů (ŠVP) jsou přeci osvědčené staletími, tak proč by se měly měnit?

České školství zamrzlo v 19. století:

„Jak lvové bijem o mříže, jak lvové v kleci jatí, my bychom vzhůru k nebesům, a jsme zde Zemí spjatí. Nám zdá se, z hvězd že vane hlas: Nuž pojďte, páni, blíže, jen trochu blíže, hrdobci, jimž hrouda nohy víže! My přijdem! Odpusť, matičko, již jsi nám, Země, malá, my blesk k myšlenkám spřaháme a noha parou cválá.“

Možná bychom měli přestat řešit, co myslel básník slovem hrdobci a cválat parou, když (vyspělý) svět varuje před riziky AI a přechází na automaticky (tj. pomocí AI) řízené elektromobily.

Pokud se jen usmějete a řeknete si, že hrdobci se řešili jen ve skvělém českém filmu, tak neznáte současnou realitu výuky ČJ v českých školách: většinu času se rozebírají „klasická“ díla, životopisy autorů a žáci se učí (zpaměti) přehledy jejich děl.

Zde musím ocenit státní maturitu z češtiny: většina otázek vyžaduje pochopení textu, nesoustředí se na encyklopedické znalosti.

Nové „výmysly“, jako efektivní hledání informací na webu, mediální výchova, kritické myšlení, logické klamy, ověření zdroje a kvality informace, rozpoznání alespoň části dezinformací, práce s textem na počítači, jsou většinou češtinářů ignorovány. Nezbývá na ně čas, protože v ŠVP jsou ti klasici a jejich díla a další hodiny češtiny školy nedostali, tak co si vymýšlíme?

Odmítá cokoliv nového

Většina současných zaměstnanců pracuje většinu své doby s počítačem, většina lidí využívá IT pro svoji zábavu, nakupování a tráví s technologiemi svůj volný čas. Ve škole se až na výjimky neučí IT používat (hraní her a malování obrázků se takto nedá nazvat).

Nové osnovy IT

V současnosti se vytvářejí nové RVP pro práci s informacemi a pro digitální gramotnost. To je snad dobrá zpráva.

Trošku ji kazí dvě věci:

- Na nedávné prezentaci Digikolaice byly na mapě Evropy modrou barvou vyznačeny země, které již informatiku a digitální technologie zavedly do svých osnov. Celá Evropa byla pěkně modrá. Vlastně, ne úplně celá Evropa. Hádejte, který stát byl „hezky“ šedý? Tedy za prvé, už teď máme zpoždění.

- Současné hodinové dotace pro IT předměty jsou směšné, ty nově navrhované budou o málo lepší, ty potřebné neprojdou přes „vyšší autority“. Tedy za druhé: odmítání reflexe stavu technologií a jejich významu pro současný a zejména budoucí svět je tak „zažrané“, že bez zásadní a všeobecné politické podpory nebude změněno. (A politici se jako obvykle hádají mezi sebou o hnízda a teplá hnízdečka.)

Dopadne to nejspíše špatně

České školství má na noze kouli 30 let neřešených problémů. Věci, které jinde jsou již běžné nebo prostě fungují, u nás prostě nejdou.

Tyto důvody jsou podle mne zásadní:

- Vědecké názory a postupy nejsou ve školství aplikovány a zohledněny. Převládá (kdysi nějak vzniklá) tradice a případné drobné změny jsou vyvolávány mediálními tlaky (viz inkluze), nikoliv komisemi expertů.

- Obsah výuky ustrnul v historii a stále není vůle s ním jen o něco výrazněji pohnout.

- Přístup VŠ, vyžadujících u přijímaček zejména faktické znalosti, limituje snahu SŠ o modernizaci výuky.

- Zoufalá situace odměňování učitelů stále trvá.

- Moderní technologie ovlivňují žáky z hlediska „klasického“, na faktografické znalosti zaměřeného školství, negativně. Přebytek informací jim brání si pamatovat nové věci a očividný rozpor mezi současnou společností a obsahem výuky je výrazně demotivuje.

- Výrazné narušení prestiže učitelského povolání je už jen důsledek předchozích bodů.

Co říci na konec? Mám dobrého přítele, zkušeného manažera, který vždy, když vidí nějaký naprosto nepřipravený projekt, jen stručně poznamená: „tuším komplikace“.

Celý text naleznete zde