Pracovně to Martin Fuks dotáhl tak daleko, že to v Česku snad ani o mnoho dál nejde. Z regionálního obchodníka, který se Seznamem.cz spolupracoval na živnostňák, se vypracoval až na produktového ředitele celého internetového gigantu se čtyřmiliardovým obratem. Přesto se rozhodl skončit. „Vím, kam mě to teď táhne. Chci umožnit dětem radost ze vzdělávání, kterou dnes bohužel ve státním školství těžko najdou. Protože už z principu – učitel třídy, ve které je třicet dětí, se nemůže každému věnovat tak, jak by potřebovalo,“ říká Martin Fuks v rozhovoru pro server Neovlivní.cz.
 |
| Martin Fuks (twitter.com) |
Kde se ve vás vzal ten nápad odejít z byznysu a pomoci stavět školu?
Mám dvě děti, holku a kluka. Synovi je deset a má Aspergerův syndrom (patří mezi poruchy autistického spektra, pozn. red.). Před čtyřmi roky, když jsme pro něj hledali školu, jsme měli ohromné štěstí, že v Plzni nově vznikla Montessori škola. Do té doby tu žádná alternativní škola, která by splňovala mé představy o individuálním přístupu, nebyla. Vidíte, sám říkám alternativní, i když si myslím, že takhle by se to mělo dělat normálně… Problém je, že do této školy se nabírá dvanáct, patnáct dětí ročně, je tam veliký přetlak. Takže řešíme, zda se tam dcera za rok, až půjde do první třídy, vůbec dostane. Navíc v Plzni je dnes Montessori jen od první do páté třídy, a tak začínáme řešit, kam syn půjde do šestky. Nechci, aby musel přestoupit na klasickou základní školu. Začal jsem se tedy porozhlížet, jaké jsou možnosti, a seznámil se s konceptem ScioŠkol. Líbí se mi. Sám se věnuji koučování, které mi neustále dokazuje, že mnohem lepší než lidem říkat, co mají dělat, je umožnit jim to objevit. A totéž chci, aby mohly ve škole prožívat naše děti.
Jak má fungovat dobrá škola? Co byste chtěl pro své děti?
Co určitě vím, jak fungovat nemá. A to je frontální výuka, která na školách stále dominuje. Kde děti celý den sedí a jedou podle rozvrhu, který určuje někdo jiný, a musí poslouchat to, co poslouchat nechtějí. Přitom – zkuste dospělého člověka na šest hodin zavřít do místnosti, kde se nesmí pohnout, musí dávat 45 minut pozor na témata, která ho nezajímají, ve formě, která mu nevyhovuje, po kterých se může na deset minut provětrat a šup zpátky dávat pozor. Takový způsob v lidech zabíjí kreativitu a nadšení. Chci, aby děti chodily do školy, kde budou mít možnost se svobodně rozhodovat, čemu se chtějí daný den věnovat. Pokud ráno nebudou chtít dělat matiku a místo toho si kreslit, ať si kreslí. A k té matice se dostanou během dne, nebo zítra. Učitel zároveň není tím, kdo je nejchytřejší, je opravdu průvodcem, který pomáhá dítěti objevovat a přitom mu „nepřekáží“. Děti samy o sobě jsou od malička zvídavé. Ony se dokážou a chtějí učit. Jen jim to dospělí často znechutí.
Ale máte tu spoustu argumentů ve stylu, že s frontální výukou mají děti lepší vědomosti, znají faktografii. Že dneska nikdo nemá nic v hlavě, všechno se googlí.
Že by děti měly díky frontální výuce lepší vědomosti, je velká iluze. Celý vzdělávací systém dnes vede děti hlavně k tomu, učit se věci tak, aby splnily „důležitou“ zkoušku. Tu jakmile splní, většinu nabiflovaných informací okamžitě zapomenou. Protože pro ty informace nemají žádné praktické využití. Naproti tomu věci, které si člověk v průběhu života objevil sám, protože je potřeboval nebo chtěl objevit, si pamatuje do konce života.
Celý rozhovor naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat