Michal Komárek: Školství podle Babiše. Co ukazuje výběr premiérových poradců

Ředitelka základní školy, která protizákonně zaměstnala učitelku pravomocně odsouzenou za týrání žáků. A ředitel gymnázia, který je spoluautorem programu SPD Tomia Okamury. To jsou dva kandidáti na post poradce premiéra Andreje Babiše. Vypovídá to něco o vztahu premiéra ke školství?

Michal Komárek (archiv autora)

„Jsem blb, jsem blb, jsem blb,“ nutila učitelka říkat třeťáky a čtvrťáky, když něco neuměli. Školáci s poruchami učení mezi lety 2011 a 2013 byli pro ni také hajzlíci či hlupáci. Křičela na ně a nadávala jim. A podle soudů její metody nezůstaly bez následků. Jeden ze žáků si kvůli ní vytrhával vlasy z hlavy, další trpěl bolestmi a úzkostí. Pedagožka za to dostala trest půl roku vězení s roční podmínkou.

Ředitelka základní školy a Babišova potenciální poradkyně Blanka Žánová tuto učitelku zaměstnala s tím, že je nedostatek učitelů a že s ní nebyly žádné problémy. Za pravdu jí dala rada obce, která konstatovala, že verdikt je jen „nafouknutá bublina“.

Ředitel prostějovského gymnázia Michal Šmucr je spoluautorem programu SPD. Tedy strany, která se jasně vyhraňuje proti Evropské unii, v projevech jejího předsedy i jiných představitelů zaznívá rasismus a xenofobie, strany, kterou i někteří Babišovi ministři považují za nepřijatelnou, dokonce ji označují za fašistickou.

Program SPD v oblasti školství je proti inkluzi a pro podporu řemesel a technických a zemědělských oborů. Je tedy jemně řečeno „konzervativní“ - chce podporovat vzdělávání pro uplatnění v oborech, které za několik let už nemusí vůbec existovat. Odmítá inkluzi, rušení speciálních škol a dětských domovů, chce do vzdělávání vrátit „pevné kvalitativní standardy“.

Na obranu ředitele Šmucra je ovšem nutno dodat, že se jasně ohradil proti výrokům svých stranických kolegů například na adresu tábora v Letech u Písku. Postavil se také proti vlně antisemitismus, která se v Prostějově rodila v souvislosti s plány na rehabilitaci židovského hřbitova.

Nicméně: Tím, že zaměstnala učitelku odsouzenou za čin, k němuž došlo v souvislosti s výkonem učitelského povolání, porušila ředitelka Žánová zákon. Nemluvě o morálním a profesionálním rozměru případu.

Ředitel Šmucr je zase spojen s programem strany, který jde v některých podstatných bodech proti stávajícímu pojetí vzdělávání i zahraniční politiky, které obhajují nejen „aktivisté“, či ministři minulé vlády, ale i členové vlády současné, včetně ministra školství.

Jak tomu rozumět? Nabízím tři základní interpretace, byť je jasné, že možností je víc:

1) Výběr poradců se školstvím v podstatě nesouvisí

To, že jde o ředitele škol, je podružná záležitost. Blanka Žánová se možná Babišovi líbí, jako perspektivní politička ANO – v současnosti je krajskou zastupitelkou. A Michal Šmucr může být zajímavý jako vstřícný signál směrem k SPD. Navíc jako předseda dozorčí rady firmy, kterou vlastní poslanec SPD Radim Fiala a která zajišťuje úklid například na ministerstvech financí, obrany a spravedlnosti. Kromě toho má smlouvy i s některými firmami z holdingu Agrofert založeného Andrejem Babišem.

2) Andreje Babiše školství nezajímá a mnoho o něm neví

3) Premiérovi se oba vybraní poradci opravdu líbí pro jejich přístup ke školství a vzdělávání

Blanka Žánová vysílá jasný signál, že učitel má být rázný, s dětmi se nemá příliš „mazat“ a na nějaké případné námitky rodičů se nemá příliš ohlížet. Blb je prostě blb a žádné neuvážené školské reformy na tom nic nezmění. Učitel, natož ředitel nesmí prostě podlézat žákům ani rodičům. A nesmí se nechat vyvést z míry ani soudními verdikty. Znáte to: V téhle zemi si přece kauzu můžete objednat…

Michal Šmucr reprezentuje podobný styl: Žádná inkluze, návrat do minulosti – speciální školství, řemesla, učňovské obory, jasná pravidla… A pryč s „ideologizací“, čemuž v kontextu programu SPD a výroků Tomia Okamury i samotného Šmucra můžeme rozumět jako „pryč“ s nejrůznějším aktivismem neziskovek, multikulturalismem, globální výchovou, tolerancí k homosexuálům, politickou korektností všeho druhu…

Prostě věci je třeba nazývat pravým jménem. A v tomto bodě se přístup Žánové a Šmucra propojuje: Když je někdo blb, tak je blb. A je třeba ho tak nazývat, ne ho pseudokorektně inkludovat.

A už jen otázka na závěr: Která z těch tří možností je hrozivější?