„Promrhaná příležitost přijmout zákon o sociálním bydlení, ale také úspěšné zavedení inkluzivních podpůrných opatření do škol a potřebná regulace spotřebitelských úvěrů. Především však počátek rozvalu dávek pomoci v hmotné nouzi s nedozírnými následky na chudé lidi v Česku. Takto se (zřejmě) budeme za pár roků ohlížet na rok 2017 v sociálním vyloučení a začleňování v Česku,“ píše Martin Šimáček na svém blogu.
 |
| Martin Šimáček (teitter.com) |
Pokud vláda a parlament nezatáhnou za záchrannou brzdu a neopraví zpackané chudinské dávky, bude se s odstupem o roce 2017 mluvit jako o počátku sociální katastrofy s dopady nejen na nejchudší, na dávkách závislé lidi, ale také na soužití v Česku, zejména v oblastech se sociálně vyloučenými lokalitami.
A znovu bude rezonovat to, co média a komentátoři začali popisovat po prezidentských volbách. Bohatá centra zapomínají na potíže chudých periferií. Regiony a jejich problémy se od sebe stále více liší a veřejná shoda na tom, co a jak je potřeba ve vztahu k chudobě a sociálnímu vyloučení řešit, neexistuje. Prostor je příliš otevřený pro bezohledný populismus, který rozbíjí sociální smír, prohlubuje chudobu chudých a vztek ostatních (především těch, kteří žijí v blízkosti sociálně vyloučených lokalit), nekoriguje lidový rasismus, ale naopak podněcuje k nenávisti.
Zákon o pomoci v hmotné nouzi doznal během roku 2017 pět zásadních změn. Ve všech případech šlo o zpřísnění vyplácení dávek. Ovšem pouze dvakrát z iniciativy Ministerstva práce a sociálních věcí, které má chudinské dávky na starosti. V ostatních třech případech jsou novelizace dílem poslaneckých a senátorských návrhů, které přicházejí z regionů – měst a obcí. A stojí za nimi ti, kteří veřejně a populisticky útočí na chudé a Romy, neurvale a pod odsuzujícím označením „nepřizpůsobiví“. Říkají přitom: centrální vláda na naše problémy s „nepřizpůsobivými“ kašle a neřeší je, musíme to za ni dělat sami.
Všechny novelizace zákona o pomoci v hmotné nouzi však bez výjimky situaci sociálně vyloučených lidí ještě zhorší, a s tím i vyhlídky na sociální smír a řešení sociálně vyloučených lokalit. Chudí se totiž dostanou pod ještě větší tlak, bez dávek budou závislí na nelegální práci a bydlení na ubytovnách, kde se to jen hemží lichváři a dealery drog. To vše ti, kdo novely prosadili, dobře vědí. A vědí, že na tom – znovu – získají politické body. Nezodpovědný populismus se jim zřejmě znovu vyplatí.
MPSV ztratilo chudinské dávky z kontroly. Pozměňovací návrhy ministryně Marksové, které měly mírnit dopady některých poslaneckých a senátorských návrhů, zůstaly v Poslanecké sněmovně nepodpořeny.
Děti: plus ve školách, minus v ústavech
Rok zklamání mají za sebou ohrožené děti a rodiny. Ještě na konci roku 2016 schválila vláda na podnět Výboru pro práva dítěte přelomové usnesení, na základě kterého měla vzniknout jednotná právní úprava služeb pro ohrožené děti a rodiny, zároveň omezující umisťování dětí mladších 7 let v ústavech. Ministerstvo práce se úkolu iniciativně zhostilo, o rok později však můžeme znovu – poněkolikáté, a jako jedni z posledních v Evropě – konstatovat, že modernizace a meziresortní sjednocení péče o ohrožené děti se nekoná a peníze do systému potečou dále především do lůžek v ústavech, a nikoliv do levnějších terénních a ambulantních služeb pro rodiny. Přesto se našel jeden z krajů, který překročil vládní stín a spustil reformu samostatně. Ve Zlínském kraji postupně převádí kojenecké ústavy na zařízení pro krizovou pomoc, do rodin se z ústavů vrátila polovina dětí!
Dětem s potřebou větší podpory se naopak lépe vede ve školách. Ty, které to potřebují, získaly díky novele školského zákona podporu v některém z pěti stupňů, což mj. zvýšilo počty asistentů a dalších specialistů na školách, dětem se dostaly důležité pomůcky. Stupně podpory školství nespasí, zejména ne tam, kde s nimi nedokáží pracovat učitelé. Pokud ale ministerstvo nezařadí zpátečku a udrží při letošní reformě financování školství dostatek prostředků pro nový systém podpory dětí v běžných základních školách, byl v loňském roce položen důležitý základní kámen modernizaci vzdělávání dětí v Česku.
Naopak jako neúspěch se jeví zavedení povinného posledního ročníku předškolní přípravy. Ty děti, na které měla novinka cílit nejvíce – z málo podnětného prostředí chudinských lokalit – totiž často zůstaly znovu stranou, když jim byla „doporučována“ individuální příprava. Rozzlobených a poučených kritiků povinné předškolní přípravy je nyní mnoho – o to více by ale mělo ministerstvo dobře rozvážit, jak novou povinnost opraví, než ji bez náhrady zruší. Cílem totiž bylo především pomoci na startu vzdělávání těm, pro které už bývá v první třídě poměrně pozdě.
Celý text naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat