„Inkluze je bolavou patou českého systému vzdělávání. Čím dál tím více se totiž ukazuje, že sliby, které kdysi ve spojitosti s ní dala ministryně školství Kateřina Valachová (ČSSD) učitelům i rodičům, se dosud nenaplnily. Naopak je s odstupem času stále patrnější, že obavy těch, kteří inkluzi netleskali, byly oprávněné. A přitom původní vize vypadala tak lákavě; do klasických tříd základních škol budou zařazeny i děti s různými zdravotními či výukovými omezeními a těm, které budou ve výuce pokulhávat, pomohou nejen učitelé, ale také nově jejich asistenti. Všichni budou mít ve vzdělávání rovné příležitosti a mimo jiné právě díky inkluzi naučíme děti být tolerantní k jiným. Jenže současná realita je zcela jiná,“ píše v Lidových novinách poslanec za ANO a bývalý rektor VUT v Brně Karel Rais.
 |
| Karel Rais (psp.cz) |
Vše se totiž dělo příliš rychle. Inkluze připomíná splašeného koně, který vyrazil na dostih, řítí se bezhlavě vpřed a nevnímá překážky, protože jezdec nad ním ztratil kontrolu, přičemž cíl je stále v nedohlednu. Přechod na nový systém vyžadoval více času, například na to, abychom měli dostatečný počet erudovaných, tedy vystudovaných a zkušených speciálních pedagogů. Tuto práci by neměli zastávat špatně placení polovzdělaní brigádníci, kteří jsou pro učitele kvůli své nekompetenci spíše přítěží než pomocí, ale skuteční odborníci. Inkluze bez nich nemá smysl. Především oni jsou totiž zárukou toho, že dítě s jakýmkoli handicapem zvládne právě s jejich pomocí učivo stejně tak, jako o něco zdatnější vrstevníci ze třídy…
Zároveň by ale bylo necitlivé vůči inkludovaným žáčkům a jejich rodičům teď říci, že inkluze nevyšla podle původních představ a slibů, že ji rušíme a děláme krok zpět. Děti nejsou brambory, které si můžeme podle libosti přehazovat tam a zpět podle toho, jak se nám to hodí.
Celý text naleznete v Lidových novinách
1 komentářů:
Je to hezky napsané, ale co ted dál? Budeme pokračovat v zběsilé jízdě, nebo trochu přibrzdíme a začneme inkluzi řešit s rozumem?
Okomentovat