"Vzdělávání je priorita, ale někde se ušetřit musí. Poněkud lakonický výrok bývalého ministra financí Ivana Pilného by docela klidně mohla pronést většina bývalých i současných politiků. Podpora školství vypadá dobře v prohlášeních vlád, v programech jednotlivých stran a ve volebních kampaních. V praxi se ale nekoná. Jediné, co platí, je, že politici mají spoustu nápadů, co by se se školstvím dalo dělat," píše Julie Hrstková pro Hospodářské noviny.
 |
| Julie Hrstková (repro ČT) |
Ze školství nejsou nadšeni ani rodiče. Z průzkumu poloviny roku 2015 vyplynulo, že třicet procent rodičů považuje systém za špatný a chce změnu. Nejlepším důkazem nespokojenosti rodičů se školstvím je pak rostoucí počet těch, kteří si chtějí založit vlastní školu, kde by byli spokojeni žáci i učitelé.
Ministerstvo školství se k tomu staví tak, že polovinu nových škol nepovolí, protože škol je přece dost a nové nejsou potřeba. Index spokojenosti se ve školách neměří, na kouče štěstí, který by učitelům zlepšil náladu, nejsou peníze. Stejně jako na spokojené učitele.
Lze souhlasit s tím, že situaci ve školství nevyřeší to, že si každá nespokojená skupina rodičů založí vlastní školu. Mezinárodní zkušenosti ukazují, že vzdělání se daří tam, kde je vysokoškolsky vzdělaný pedagog váženým povoláním. S tím také souvisí jeho platové ohodnocení, které ovšem v normálních státech nikdo nepoměřuje mzdou pokladní v Lidlu.
Celý text naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat