Jiří Škoda, Jan Tirpák: Kam směřuje přírodovědné vzdělávání v kontextu mezinárodních výzkumů v primární výuce?

„V respektovaných mezinárodních výzkumech (TIMSS, PISA) se dlouhodobě ukazuje stagnace přírodovědné gramotnosti žáků základních škol v České republice. Faktorů, které mohou tento stav zapříčinit je mnoho, avšak průvodním jevem je, že se s přibývajícími roky školní docházky vytváří globální odmítavý a navíc genderově posílený postoj k přírodním vědám jako k obtížným, striktně daným a náročným předmětům, a to i přesto, že jsou pokládány za zajímavé a perspektivní, “ píšou Jiří Škoda a Jan Tirpák v úvaze o „přírodovědné gramotnosti“ a přírodovědném vzdělávání na našich školách v aktuálním vydání časopisu Řízení školy.

Autoři mimo jiné píšou:

Od počátku 90. let minulého století, v souvislosti s proměnami celé společnosti, prochází krizí i tradiční scientisticky orientovaný model výuky přírodovědných předmětů. S trochou zjednodušení lze říci, že tento model postupně dosluhuje, aniž je však nahrazován novým paradigmatem. Scientistický model, který vychází implicitně z materialistických a dialektických východisek, prosazuje v přírodovědných předmětech vysokou míru abstrakce, zevšeobecnění, matematizace a atomizace. Výuka těchto předmětů se řídí striktními osnovami, je hromadná, za použití převážně transmisivně-instruktivních vzdělávacích postupů. Převažujícími prameny poznání (zdroje informací) jsou především mluvené slovo učitele a nestrukturované učební texty. Tento model se vzhledem k rozvoji současné informační společnosti stává již příliš rigidním a v podstatě nevyhovujícím, neboť neposkytuje absolventům kompetence, které jsou od nich v mimoškolním prostředí vyžadovány.

V tomto ohledu prochází v současné době výuka přírodovědných předmětů na základních školách v České republice etapou jakéhosi hledání. Na jedné straně jsou bouřlivě se rozvíjející přírodovědné obory jako vědní disciplíny. Na straně druhé pak výuka přírodovědných předmětů, která jen velmi zvolna a neochotně inovuje svůj obsah vzdělávání. Na jedné straně se setkáváme se značným rozvojem obecných inovativních a modernizačních trendů ve výuce, které jsou výrazně akcentovány v obecné didaktice, ale pronikají i do oborových didaktik jednotlivých přírodovědných předmětů. Na straně druhé přetrvávají vyučovací postupy stejné po celá desetiletí. Zůstává tedy otázkou, zda dnes velmi proklamovaný alternativní přístup osvojování látky hlavně prostřednictvím vlastní aktivní činnosti žáka je v rozsahu toho, co dnes žák má znát a jaké možnosti jej ovlivnit má běžný učitel, realistický...

Lze předpokládat, že na této úrovni bude do budoucna docházet k vytváření integrovaných předmětů v rámci vzdělávací oblasti Člověk a příroda a dalším změnám v samotné výuce přírodovědných předmětů. To vše s sebou však nese vytvoření nového paradigmatu vzdělávání a proměnu v pojetí školního vzdělávání. Důležitá je reforma v hierarchii cílů, obsahu a procesu vyučování a zejména v přístupu k dítěti. Nutná je i potřeba inovace strategií výuky, změny procesu učení i řízení a aplikace širšího repertoáru metod výuky.

V současné době jsou učitelé těmi, kdo reflektují a inovují školní vzdělávací programy. Stále trvajícím jevem je však nepochopení významu a funkce předmětů o přírodě a společnosti v rozvoji osobnosti dítěte. Tyto předměty bývají často vyučujícími chápány jen jako doplněk předmětů rozvíjejících gramotnost žáka, tj. mateřského jazyka, matematiky, psaní a čtení (tzv. trivia), nebo je na ně naopak nahlíženo jako na poloodborné předměty, kde se klade důraz na osvojování značného množství pojmů (encyklopedismus). Snaha stanovit klíčové učivo souvisí s problematikou neujasněnosti v koncipování předmětů o přírodě a společnosti.

Do popředí se dostávají otázky výběru obsahu učiva, jeho rozsahu, stanovení cílů, podmínek a prostředků vyučování a učení v těchto předmětech. Změny ve výuce přírodovědných předmětů a v její samotné koncepci jsou proto nevyhnutelné. V současné době jsou iniciovány zejména tlakem společenských požadavků a proměnami společenských akcentů, v jejichž důsledku dochází k redefinici přírodovědné gramotnosti a jejího významu.

Celý text naleznete v aktuálním vydání časopisu Řízení školy (nakladatelství Wolters Kluwer)