"Mediální výchova je dlouhodobě probíraným problémem již od svého zavedení na českých školách v září 2007. Přestože u nás existuje více než deset let, učitelé stále tápou, jakým způsobem ji vyučovat a kdy. Nedávno zveřejnila agentura MEDIAN ve spolupráci s Člověkem v tísni výsledky reprezentativního dotazníkového šetření, které provedla mezi vyučujícími mediální výchovy, aby zjistila, jak o ní učitelé v současnosti uvažují," píše Jan Kuliš v Deníku referendum.
Jan Kuliš (twitter.com) |
Tři čtvrtiny z dotázaných potvrdily, že ji považují za důležitou. Co má být cílem takovéto výuky, v tom už se však rozcházejí. Rozvoj kritického myšlení uvádí více než třetina z nich, zhruba šestina vyučujících upřednostňuje orientaci v médiích a stejně velká skupina pak posílení schopnosti žáků vyhledávat a třídit informace.
Zarážející je, že slabá polovina v dotazníku uvedla, že pravidelně nebo občas sleduje „alternativní média“ typu Aeronetu nebo Parlamentních listů, lépe řečeno dezinformační weby. Za důvěryhodné je přitom považuje čtvrtina zúčastněných.
To nejsou zrovna nepatrná čísla. Za zneklidňující to lze považovat zejména v době, kdy důvěra v seriózní média stále klesá a množí se (u nás zatím pouze) rétorické útoky na novináře...
Ukázat rozdíl mezi seriózní žurnalistikou a tím, co se za ni jen vydává, by svým žákům dozajista měli učitelé, a to právě v rámci mediální výchovy. A nejen to, mediální výchovu bychom měli považovat přímo za součást základního vzdělání.
Z odpovědí pedagogů však spíše vyplývá, že by to předně měl názorně ukázat někdo jim. Necelé tři čtvrtiny z nich v dotazníku tvrdí, že nikdy žádný kurz mediální výchovy nenavštěvovali. O trochu více z nich ke všemu přiznává, že výuka takového předmětu vyžaduje řadu dovedností a znalostí, a z tohoto hlediska se sami v tématu cítí nejistě. Ta část vyučujících, která nějaký kurz absolvovala, tak učinila převážně v reakci na nabídku Člověka v tísni...
Potřeba funkční mediální výchovy na školách je čím dál závažnější, neboť se potýkáme se stále rafinovanějšími nástrahami mediálního prostoru. Zatímco v zahraničí se zarputile debatuje o reálných možnostech ovlivňování voleb skrze „fake news“, které navíc pomáhají rozdmýchávat sociální sítě, čeští žáci končí zpravidla u natáčení videa, či dokonce u práce s textovým editorem.
Teď už jen najít toho osvíceného ministra školství, který si důležitost skutečné a funkční mediální výchovy uvědomí. Že není pozdě, můžeme jen zbožně doufat.
Celý text naleznete zde
2 komentářů:
Václav Klaus ml. varuje: Po školách už to běhá. Já nechci ty lidi jmenovat, ale známe ty aktivisty, kteří chodí a už tvrdí: tohle je dezinformační web, tohle ne...
Mne docela zarazila ta věta "Zarážející je, že slabá polovina v dotazníku uvedla, že pravidelně nebo občas sleduje „alternativní média“ typu Aeronetu nebo Parlamentních listů, lépe řečeno dezinformační weby. Za důvěryhodné je přitom považuje čtvrtina zúčastněných."
Postoj trochu jako bratr Jorge, nebo jak se jmenoval ten slepý mnich ze Jména růže...
Myslím, že i nejangažovanější prorežimní občankář se na ty PL musí občas podívat, aby mohl děti učit, jak fuj jsou ty reakční bludy, co tam hlásá třeba Václav Cílek, Jan Keller nebo Oskar Krejčí...
Okomentovat