Hra o matematiku: Hejného metoda dobývá školy. Podle kritiků ale některé děti už neumí ani malou násobilku

Z metody Milana Hejného, která byla ještě před pár lety považována za alternativní novinku, se v poslední době stává poměrně běžná a módní záležitost. Jak vyplývá z čísel České školní inspekce, z celkem 4100 českých základních škol se matematika podle Hejného vyučuje na víc než 750. Do tří let má vyjít kompletní série učebnic od prvních tříd až do střední školy, pracuje se také na větší podpoře učitelů. Školeními jich prošly už tisíce. Rozsáhlý text o Hejného metodě přinášejí Hospodářské noviny.

Milan Hejný (repro ČT)

„Hlavní pravidlo metody je, že na většinu řešení si děti mají přijít samy. Učitel je spíš rádce, který je tou cestou vede, ale nedává jim hotové poznatky, aby se je učily zpaměti,“ vysvětluje učitelka Jarmila Pánková. Na prvním stupni metodu využívají tři učitelé z deseti, ostatní si z „Hejného“ půjčují některé úlohy nebo se chystají na seminář, kde se postupy naučí. Někteří prý metodu pokládají za příliš alternativní a mají k ní nedůvěru.

S tím, jak roste oblíbenost metody, sílí i kritika. Zaznívá z úst některých akademiků, rodičů nebo vyučujících. Mají například za to, že děti kvůli ní pokulhávají v počtech a nezvládají násobilku a počítání z hlavy.

Zda děti, které prošly výukou matematiky podle Hejného, za ostatními zaostávají v počtech, nebo je naopak převyšují, se zatím plošně neprozkoumalo. Velká sonda, která ukáže, jaký má metoda na děti, ale i učitele nebo rodiče dopad, se ale nyní chystá. Firma H-mat by chtěla svá data propojit například s těmi od společnosti Cermat.

„Jsme odhodlaní nastavit na dlouhou dobu sledování dopadů. Chceme ale prosazovat, aby se měřily i indikátory, které mají smysl. Na prvním místě u Hejného metody je vztah žáka k předmětu, míra kooperace mezi žáky nebo třeba schopnost naslouchat, prezentovat,“ popisuje ředitel firmy H-mat Tomáš Rychecký.

Zatím existují pouze menší, dílčí data. Loni třeba vyšlo z devátých tříd prvních sto dětí, které se učily počítat Hejného metodou. A podle vnitřního průzkumu firmy si vedly u přijímaček lépe než jejich vrstevníci. Fanoušci vyzdvihují právě to, že metoda nevyžaduje dril a bezmyšlenkovité memorování, ale učí děti samostatně logicky přemýšlet. I když třeba někdy trvá déle, než k výsledku dojdou. Zároveň není hřích používat „taháky“.

Filozofii, že děti nemá smysl do ničeho tlačit a je důležité je spíš nadchnout, úplně nesdílí například Jednota českých matematiků a fyziků. Její představitelé jsou k novinkám ve výuce předmětu skeptičtí, podle nich se u nich zapomíná na to podstatné – na samotnou matematiku. „Jsem přesvědčený o tom, že škola bez námahy je absolutně nežádoucí. Bez drilu se nemůžeme obejít,“ míní předseda spolku Josef Kubát, bývalý dlouholetý ředitel prestižního pardubického gymnázia v Dašické. „Komenského škola hrou byla náročná výuka latinského jazyka pomocí deseti divadelních představení, a ne škola hrou v tom smyslu, že budou děti chodit čtyři kroky dopředu, dva dozadu, budou si malovat nějaké obrázky a tak dále,“ podivuje se nad prvky Hejného metody Kubát.

Celý text naleznete zde