Filip Horák: Kouzlo jako dramatická metoda ve výuce

Díky programu Erasmus+ jsem se mohl na podzim roku 2016 zúčastnit mezinárodního kurzu European Teachers of Drama v Southamptonu, který se svým obsahem zaměřoval nejen na výuku dramatu na základních a středních (řečeno naší terminologií) školách, ale také na výuku dalších vyučovacích předmětů s využitím metod dramatické výchovy, tedy i na předání libovolného obsahu právě prostřednictvím dramatu… Setkání s jedním profesionálním dramatikem mě přivedlo k zajímavé metodě práce se žáky.

Mark Wheeller dnes patří mezi známé divadelní režiséry a scénáristy a svojí tvorbou cílí především na mladší publikum. Daná dramatická metoda, kterou Mark Wheeller a také řada dalších vyučujících ve své výuce používá, je založena na tom, že vyučující před svými žáky provádí „kouzlo“.

 Kouzlo je postaveno na poměrně jednoduchém principu. Vyučující nejdřív náhodně (ve skutečnosti cíleně) vybere jednoho žáka (dále označován jako „vybraný žák“), který s ním jde na chvíli za dveře učebny, aby mu mohl kouzlo vysvětlit. Ostatní žáci mezitím čekají v učebně. Na chodbě se vybraný žák dozví podstatu kouzla: zbytek třídy si vybere v jeho nepřítomnosti v učebně jeden předmět, který musí poté vybraný žák uhodnout. Může to být cokoliv: tabule, křída, židle, mobil, svačina atd. Vyučující se bude vždy jednoduše před ostatními vybraného žáka ptát: „Je to tato tabule? Je to tato židle?“ Načež vybraný žák pouze odpovídá ano, nebo ne.

Klíčem, jak pokaždé uhodnout předmět, který ostatní vybrali, je domluvené znamení. Vyučující si jej musí s vybraným žákem určit hned na začátku, za dveřmi třídy. Mezi osvědčená znamení patří například černá barva. Pokaždé když se vyučující zeptá na nějaký předmět černé barvy, bude následovat otázka na věc, kterou si ostatní zvolili.

Důležitý ale není průběh samotného kouzla, jako spíše podstata této aktivity. Mark Wheeller doporučoval použít tuto aktivitu během prvních vyučovacích hodin, na začátku školního roku, kdy se vyučující teprve seznamuje se třídou. Během tohoto procesu vzájemného poznávání by si vyučující měl všímat sociálních vazeb ve třídě a zároveň by měl vyhodnotit, který žák by se nejlépe hodil pro danou aktivitu. Cílem by totiž mělo být vytvořit si určitou vazbu s problémovým žákem ve třídě nebo žákem, který je z kolektivu sociálně vyloučený, ale také zároveň vzbudit v ostatních žácích zájem o tohoto žáka. Ostatní budou chtít vědět, jaký trik se skrývá za předvedeným kouzlem, budou se vybraného žáka ptát a často tato jednoduchá aktivita prolomí existující sociální bariéry. Jestli má vybraný žák prozradit princip kouzla ostatním a kdy to udělá, by měl vyučující nechat zcela na něm. Co ale zcela jistě vznikne, je spojenectví mezi učitelem a vybraným žákem, které může přetrvat ve zbytku školního roku nebo společného setkávání.

Celý text naleznete zde