Hlavním hostem diskusního pořadu Radiofórum byla Michaela Rybářová, místopředsedkyně Asociace pedagogů základního školství a ředitelka Základní školy a Mateřské školy v Praze 6.
„Já se domnívám, že domácí úkoly by děti dostávat měly. Domácí úkoly by měly být samozřejmě přiměřené, ať už obsahově nebo svojí délkou, měly by odpovídat tomu, co se ve škole děti již naučily a procvičily. A nebo by měly být naopak motivační, aby se zjistilo, co děti zajímá, co vědí navíc, co považují oni sami za přínos pro svoje vzdělávání. Myslím, že plní i roli diagnostickou, kdy učitel pozná, zda děti učivu již rozumí a může postoupit dále, nebo zda je potřeba nějaké učivo ještě dále procvičovat,“ řekla v diskusi Michaela Rybářová.
Tak já se domnívám, že část domácích úkolů by měla být povinná, to je přesně tam, kde učitelé potřebují zjistit úroveň, pochopení látky, nebo potřebují, aby si žáci něco procvičili, ale k tomu si myslím, že je velmi vhodné, když nabídnou žákům i úkoly dobrovolné, i třeba ty, které rozvíjejí vlastní žákovu osobnost nebo jeho vlastní zájem a mohou přispět potom i v celé třídě dalšímu vzdělávání.
Určitě je vhodné, když úkoly nejsou například z pátku na pondělí, nebo na ty prázdniny, tam si myslím, že opravdu by bylo vhodnější, aby se rodiče mohli věnovat svým dětem, vyjet s nimi na výlet, nestrávit 2 až 3 hodiny z toho volného času nad domácími úkoly, to určitě ano. Myslím, že ale škola má dostatek možností, jak tuto problematiku řešit, například tím, že dává dlouhodobější úkoly a rodiče se svým dítětem se sami mohou rozhodnout, jestli úkol zadaný v pondělí si nechají až na víkend, protože mají třeba více volného času, nebo ho udělají už během týdne a pak mají to volno.
Myslím, že by prostě měl existovat nějaký systém, který dítěti i rodiči dá zpětnou informaci o tom, že žák si svoje povinnosti neplní, je potom ale na každé škole, jaký systém zvolí pro, řekněme tomu trestání nebo sankcionování… Asi to není tím hlavním smyslem naší práce, že budeme děti za něco trestat nicméně nějaká zpětná vazba o tom, že si žák neplní svoje povinnosti, by tam být měla.
Formou zpracování různých projektů, referátů, četby, záznamů z četby, je řada úkolů už dnes individualizována, myslím, že to používají takřka všechny školy, většina škol v České republice, nicméně třeba v těch začínajících ročnících, počátečních ročnících základní školy myslím, že je potřeba procvičovat ještě i to, co se třeba dělalo ve škole, například také proto, že když děti pak s tím domácím úkolem přijdou a paní učitelka si zkontroluje ve třídě, tak zjistí, čemu se ještě je potřeba věnovat. Pak jsou především také takové úkoly v první třídě typické, že je potřeba, aby děti pravidelně četly, protože jedině tou pravidelností se dojde k tomu, že i technika čtení, hlasitého čtení se prostě u dětí zlepšuje. To při 25, někdy až 30 dětech ve třídě samozřejmě není možné všechno úplně zvládnout v hodinách.
Jsou rodiče, kteří dítěti pomáhají velmi a to tak, že i dokonce opravují chyby v těch domácích úkolech, cítí to jako svoji povinnost, což jejich povinnost rozhodně není, leckteří jim dovysvětlovávají učivo. Měl pravdu jeden z vašich přispěvatelů, když říkal, že by procvičováno mělo být učivo, které už ve škole bylo probráno, vysvětleno a jde vlastně jako jakési procvičení, jenom samostatné, na rozdíl od skupinového procvičování ve škole. Myslím, že domácí úkoly mohou přispět samozřejmě k celkové vzdělanosti národa a nemyslím, že by měly být ze školského systému, pokud tedy, jak zmínil jeden z vašich přispěvatelů, nebude školství absolutně zrušeno, takže by měli přispívat k tomu, že vzdělanost národa prostě bude zachována.
My jsme před přibližně rokem dělali na Praze 6, celkově se dělaly ve všech školách ankety, kdy jsme se ptali rodičů, jak jim připadají domácí úkoly přiměřené, zda jich je málo, nebo přiměřeně nebo dostatek. Konkrétně v našich školách přes 80 % rodičů považuje úkoly za vhodnou formu procvičování a považují je za přiměřené.
Celý pořad je ke stažení zde
0 komentářů:
Okomentovat