Andrea Hlubučková: Zabijácké kreativní sady. (O povzbuzování a zabíjení tvořivosti ve škole)

Jedno téma, jeden čas, jeden záměr, dva přístupy, dva výsledky. Jeden z přístupů ke kreativitě v našem současném školském systému kreativitu povzbuzuje, druhý zabíjí, i když si to milé paní učitelky vůbec neuvědomují.

Andrea Hlubučková (linkedin.com)

Šestiletý chlapec měl v celkem slušné státní školce hodinu „tvoření“ na téma jaro. Bylo potřeba, aby rodiče přispěli 30 Kč na kreativní sadu. Co to je jsem se dozvěděla, až když donesl výsledné dílko.

Kreativní sada je, kdybyste náhodou nevěděli, pytlíček s kousky materiálů a s návodem. Když vše správně sestavíte a slepíte podle návodu, získáte pěkný předmět. Konkrétně tohle byly dvě hnědé polystyrenové koule, menší a větší, k tomu kousínky plsti a trochu umělé slámy. Fikaný výrobce dokonce přibalil i kousky tupé špejle a dvě plastová očka. Návod říkal, že slepením koulí získáte velikonočního zajíčka, kterého dozdobíte plstí (to budou uši a tlapky), pak jej přilepíte na karton, ten natřete lepidlem, přitisknete na něj umělou slámu a velikonoční dekorace je na světě. Hurá, jste tvořílci, jste kreativní.

Výsledného zajíčka umatlaného od lepidla zaneprázdnění rodiče samozřejmě pochválí, jsou spokojeni, že děti něco dělají rukama. Nicméně tvořivost v tomto počínání marně hledám. Je to spíš vedení k poslušnosti, k co nejotročtějšímu následování návodů, tedy k tomu, co je pravým opakem tvořivosti (kreativity). Paní učitelky tak spíše vychovají poslušného dělníka z montovny než kreativního samostatně uvažujícího jedince.

Druhý příklad je z lesní školky, hodina „tvoření“ pro předškoláky na téma jaro. Příspěvek 30 Kč tentokrát nebyl, jelikož se rozplynul v pravidelném školném. Chlapec přinesl po celém odpoledni věnovaném kreativním činnostem kus klacku, pomalovaný různobarevnými pruhy. Součástí tvoření totiž byl i dramatický projev, písničky, vymýšlení příběhů, rozvíjení pohybu a tanec, tedy činnosti nehmotné.

Když rodiče pátrali, co že klacek znamená, chlapec prohodil něco jako „had“ a více věc neřešil. Klacek odpočíval na stole, další den se ptala babička na návštěvě, co že to je. Chlapec prohodil „asi pistol“ a šel po svém. Klacek jsem umístila do knihovny, rychle se na něj zapomnělo. Při úklidu o pár dní později už chlapec klacek před vyhozením bránil slovy „To je moje Mojžíšova hůl“. Předmět měl mnoho podob a mnoho funkcí, některé byly dílem okamžiku - tedy během tvořivé dílny - jiné byly vygenerovány na základě nutnosti odpovědět na dotěrné dotazy, jiné funkce by nabraly časem. Klacek na rozdíl od polystyrenového zajíčka mám dodnes, celkem posloužil jako zarážka na knížky a také na vyšťourávání předmětů zpod sedačky.

Až budete chtít sami či s dětmi tvořit, tedy ne montovat, ale vymýšlet, vyrábět, objevovat, rozvíjet představivost, zkuste opustit předem připravené návody, které tvořivost zabíjejí, a vydejte se na pole neprobádané, do sfér, které vám nikdo nevytyčil, které si musíte osahat, ohraničit a pojmenovat sami. Tam najdete tvořivost.

Se souhlasem autorky převzato z jejího blogu