Vůči Romům mají předsudky i mladí vysokoškoláci a většina učitelů, tvrdí sociolog

Průzkum zpracovaný Ústavem pro studium totalitních režimů ukazuje, že nenávistné postoje vůči Romům mají často mladí i vysokoškolsky vzdělaní lidé, zatímco vůči Židům jsou netolerantní spíše lidé s nižším stupněm vzdělání. Podle sociologa Martina Vávry, který se na výzkumu podílel, je to dáno menším společenským kontaktem, školy podle něj často dělají krátkodobé programy podporující toleranci, ale atmosféra v nich je jiná. Z průzkumu totiž také vyplývá, že předsudky vůči Romům má i většina učitelů. Rozhovor přináší Aktuálně.cz.

Martin Vávra (soc.cas.cz)

V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

Má vůbec vzdělávání a zapojování multikulturních projektů do vyučování reálný dopad na vnímání menšin?

Vzdělávání i škola určitě vliv mají, ale jelikož zapojují do výuky spíše krátkodobé programy, tak to v žácích příliš silný dojem nezanechá. Když studentům pustím nějaký dokument o Romech ve škole, kde je nálada a atmosféra ve vztahu k nim úplně jiná a od učitelů pak slyší něco úplně jiného, tak to zas tak velký dopad nemá.

Jak vysoký je podle vašeho průzkumu podíl xenofobních učitelů?

Je to nadpoloviční většina, nesympatie vůči Romům vyjádřilo v průzkumu téměř 67 procent dotázaných pedagogů.

Má tedy podle vás větší vliv než vzdělávací programy to, jak škola reálně pracuje s integrací?

Škola nejsou jen učebnice a přednášky, ale celek, který utváří nějakou atmosféru. Jsou oblasti, kde do tříd chodí relativně velké množství Romů nebo cizinců, a to, jak s nimi a jejich integrací škola pracuje, na děti působí. Nejde tedy jen o oficiální vzdělávací programy, důležitější je dlouhodobé působení a to, jak se určitá témata prolínají celým vzdělávacím systémem. Třeba jak učitelé mluví o příslušnících menšin ve třídách a podobně. Prospěšnější by tedy bylo podporovat spíše dlouhodobé programy.

Měly by školy o něco podobného zájem? Z vašeho projektu vyplývá i to, že organizace, které se snaží takové programy organizovat, často narážejí na nezájem škol samotných.

To je další problém. Můžeme tisíckrát říkat, že důležitější jsou dlouhodobé programy, ale když už ty školy mají o něco zájem, tak je to třeba jedna přednáška, protože dlouhodobé projekty nabourávají jejich plány a zajeté koleje. Často je to pro ně problém, mají vzdělávací program, který musí v jednotlivých předmětech probrat, a integrovat tam něco rozsáhlejšího je pro ně komplikace. Nemusíme je nutně podezírat z rasismu, mnohdy naráží spíše na organizační problémy.

Celý rozhovor naleznete zde