„Děti potřebují spát ještě o něco víc než dospělí – přibližně 11-12 hodin. Děti do 3 let potřebují kromě toho jedno i nebo více kratších zdřímnutí přes den. Liberální výchova však zpochybnila i tenhle fakt. „Každé dítě je jiné, to moje už po obědě spát nechce. Nechci ho nutit,“ říkají mnozí rodiče malých dětí, když je přivádějí do školky. A mnohé děti skutečně spát nechtějí, stejně jako nechtějí například sedět při jídle u stolu nebo neskákat druhým do řeči. Nemají vypěstované návyky,“ píše mimo jiné Johana Passerin ve svém blogu. Se souhlasem autorky přinášíme celý text.
 |
| Johana Passerin (repro ČT) |
Proč spíme
Matthew Walker, profesor neurovědy a psychologie na University of Califormia, Berkeley, nedávno zveřejnil výsledky svých výzkumů o spánku v knize Proč spíme? Nová věda o spánku a snění. Uvádí, že je prokázána spojitost nedostatku spánku a zvýšeného rizika vzniku rakoviny. WHO se rozhodla dát práci na směny v nočním provozu na seznam zaměstnání, pravděpodobně způsobujících rakovinu. Dostatek spánku snižuje vysoký krevní tlak. Pokud spíte méně než 6 hodin, máte až o 200% zvýšené riziko výskytu srdečního infarktu. Takže dobře známý globální experiment, prováděný dvakrát za rok pod názvem „změna času“ na 1,6 milionu lidí, je v přímé korelaci s 24% nárůstem srdečních infarktů po jarní změně času, která nám ubere hodinu spánku. Po zhruba 16 hodinách beze spánku se lidský mozek dostává do útlumu, a po 19-20 hodinách do stavu blízkému opilosti. Takže po každých 16 hodinách bdění by mělo následovat minimálně 8 hodin spánku. Ještě nějaké otázky?
Aspoň že o děti je dobře postaráno. Možná.
Děti potřebují spát ještě o něco víc než dospělí – přibližně 11-12 hodin. Děti do 3 let potřebují kromě toho jedno i nebo více kratších zdřímnutí přes den. Liberální výchova však zpochybnila i tenhle fakt. „Každé dítě je jiné, to moje už po obědě spát nechce. Nechci ho nutit,“ říkají mnozí rodiče malých dětí, když je přivádějí do školky. A mnohé děti skutečně spát nechtějí, stejně jako nechtějí například sedět při jídle u stolu nebo neskákat druhým do řeči. Nemají vypěstované návyky. Mnozí z jejich rodičů bohužel mají v živé paměti autoritativní výchovu, kdy jsme všichni bez rozdílu od 3 do 7 let museli ležet na skládacích lehátkách, s rukama na peřině, v nevyvětrané třídě, povinně, ať se nám spát chtělo nebo ne. Pojila se s tím neosobní komunikace a „stádní“ výchova. Je smutné, že naše traumatické zážitky nám brání vnímat a naplňovat skutečné potřeby našich dětí.
Co můžeme udělat pro to, aby si naše děti osvojily dobré návyky pro udržení zdraví? Dobré jídlo, přiměřený pohyb, dostatek spánku a laskavá komunikace. Rodičům, kteří chtějí zapsat děti do naší školky, říkám, že je naše zodpovědnost, zda si děti vytvoří zdravé návyky. My jim musíme vytvořit dobré podmínky a být pro ně předobrazem, vzorem. Často pak shledáváme, jak to je velká výzva a jak rodiče v touze „udělat pro své děti to nejlepší“, nedokážou nastavit láskyplné hranice.
Právě hranice jsou pro dobrý spánek jednou z nejdůležitějších podmínek. Je potřeba, aby dítě mělo pro spánek jasný čas a prostor. Aby dítě chápalo, co se od něj očekává, musí mít život rytmus. Nemůžeme si jednou v posteli hrát a skákat v ní jako na trampolíně a podruhé chtít, aby v ní dítě klidně leželo a spalo. Nebude se nám dařit dítě uspat, pokud ho jednou uložíme ve dvanáct hodin a jindy ve dvě. To samozřejmě klade nároky na to, aby rodiče připustili jisté sebeomezení, a nevnímali úkorně, že musí dětem obětovat svou svobodu.
Právě ve školce máme příležitost vytvořit téměř ideální podmínky. Samotné bytí s dětmi je veškerou náplní dne. Vzdělávací aktivity by měly stát na pevné a bezpečné struktuře, kterou klíčový dokument českého předškolního vzdělávání (Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání) nazývá dobré psychosociální podmínky.
V lesních klubech a mateřských školách máme to štěstí, že příroda je téměř ideálním prostředím: poskytuje klid, přiměřené množství podnětů, čerstvý vzduch, množství příležitostí cvičit tělo, jemnou i hrubou motoriku. Děti mají dostatek pohybu a téměř neomezené možnosti zkoumat a rozvíjet svoje schopnosti, znalosti a dovednosti.
Co však příroda přirozeně nenabízí, a co je na zodpovědnosti průvodcům je místo pro odpočinek. Místo, které bude působit na smysly zklidňujícím dojmem, kde jsou podněty omezené. Nejlépe, pokud pro spaní bude vyčleněn zvláštní prostor, kde se jen spí, kde každé dítě má své místo na spaní a kde děti nebude nic rušit. Může se zdát, že v lesní školce, kde máme k disposici jenom skromná zázemí, není něco takového snadné vytvořit. Ale připomeňte si: stali jsme se průvodci, založili jiné školky, abychom naplňovali potřeby dětí!
Za každého počasí venku
Za každého počasí venku je heslem lesních mateřských škol po celém světě. A venku mohou děti i spát. Ještě v šedesátých a sedmdesátých letech spávaly děti ve školkách venku na lehátkách, alespoň za příznivého počasí. V Holandsku mají rodiče ve zvyku dávat děti spát do boudiček zvaných babyhok nebo babyhuis. V Dánsku jsou v oblibě velké dětské kočárky nebo dřevěné kolébky ve tvaru kočárku, zvané krybbe (doslova „jesle“, „žlab“). U nás se stal fenoménem kočárek Liberta, vyráběný do 80. let, než přišla móda menších dětských kočárků, splňujících spíš požadavek na rychlou mobilitu rodiče než na pohodlný spánek dítěte. Stále můžete takové kočárky sehnat. Pohodlně se do nich vejde dvou-tříleté dítě, tedy dítě, které zcela určitě si potřebuje ve školce zdřímnout. Pro tří-čtyřleté děti můžete vytvořit lůžka na způsob krybbe. Smyslem je, aby dítě mělo svůj vlastní prostor, který lze zakrýt, aby v něm bylo teplo, který je vyvýšený alespoň 30 cm nad zem. Rozměry jsou 120x60, vejde se do něj ovčí kožešina a spacák, Ve velkých mrazech zakrýváme děti ještě i polštářem, naplněným peřím.
Často se při návštěvách školek setkávám s tím, že spánek dětí je jednou z nejvíc problematických částí dne. Průvodci přiznávají, že je to stresuje – děti neusínají, navzájem se ruší, vznikají dohady, kdo má a kdo nemá spát. Jedna společná matrace (letiště) nefunguje a neumožňuje dětem klidně usnout, a výsledkem je, že všichni jsou unavení a naštvaní. Často jsou pohromadě děti, které opravdu již spánek nepotřebují, a ty, které omdlívají únavou, ale nemohou usnout. Řešením je děti rozdělit na ty, co nespí a ty co spí. Rozhodnutí však musí být vždy na učiteli, který zná konstituci dítěte a je seznámený se situací v rodině (např. kdy chodí dítě spát, kdy vstává).
Pro děti, které spí, není nutné mít místnost, stačí přístřešek, který ochrání spáče před větrem a deštěm. Je dobré přístřešek vybavit podlážkou ze dřeva nebo vydláždit, kvůli prachu a blátu. Pokud nemáte finanční prostředky, můžete začít tak, že si lůžka vyrobíte z kartonu, např. z krabic od velkých spotřebičů jako je pračka nebo lednice. Vydrží vám přibližně rok, a do té doby se vám podaří nashromáždit finanční prostředky na opravdové dřevěné krybbe. Ale hlavně do té doby plně oceníte výhody tohoto řešení a nebudete litovat prostředků na jeho vylepšení. Nebojte se hledat nová řešení. Parametry jsou jasné: oddělené budky, pro každé dítě vlastní, přístřešek, blízkost základnímu zázemí. V jedné školce vyřešili spánek dětí pomocí hamak, které se dají po použití zase sbalit. Jinde oddělili místa pro spaní pomocí závěsů na dřevěných stojanech. V další školce vyčlenili pro spaní dětí staré teepee, původní zázemí, které sloužilo už jen jako venkovní prostor pro hru. Pokud máte zvláštní místnost na spaní, ponechte ji nevytápěnou, nebo v ní zatápějte jen tolik, aby děti probuzení nevstávaly do úplné zimy. Místo, které používáte na spánek, ponechte jen k tomuto účelu (může sloužit ještě jako skladovací prostory apod.), mnohokrát se vám to vyplatí! Děti, které mají spát, budou opravdu spát. S těmi, které už spát nepotřebují, za tu hodinu a půl uděláte spoustu „práce“.
Spánek je nejen důležitá životní potřeba každého z nás. Dnes bychom mohli říct, že spánek je nová kompetence, zahrnující schopnost být sám se sebou, nebýt pořád jen aktivní, umět spočinout, umět dělat „nic“, dát si čas na zpracování podnětů, být pasivní, dopřát si péči, považovat odpočinek za kvalitu. Dopřejme dětem možnost osvojit si ji co nejdříve!
(Autorka stála u založení Asociace lesních MŠ, od roku 2010 působí jako pedagožka v lesních mateřských školách.)
Se souhlasem autorky převzato z jejího blogu
0 komentářů:
Okomentovat