„Řeknu pár věcí, které se vám asi nebudou moc líbit, i když o nich stejně všichni víme: Děti doma ani ve škole nedojídají, nepřipadá jim vůbec divné, že se jídlo vyhazuje. Školní jídelny mají stabilní image nutného zla. Pokrmy na talířích většinou nevypadají hezky, prostě vypadají jako ze školní jídelny, navíc často nejsou moc dobré. Školní oběd bohužel není využíván jako skvělý praktický nástroj, kterým můžeme učit děti a studenty nemrhat potravinami. Je to promarněný potenciál, pokud si uvědomíme, že ročně se u nás vydá ve školách na 383 miliónů obědů a z toho se vyhodí do koše asi 48 tisíc tun potravin,“ komentuje Pavel Maurer pro Český rozhlas.
 |
| Pavel Maurer (repro: DVTV) |
Jídlo zhruba za 2,5 miliardy korun se podle statistik Ministerstva školství stává odpadem. Samotný program a učební rozvrh nedává školnímu obědu vůbec žádnou prioritu. „Hlavně se žáci rychle najezte ať už jste zpět ve vyučování!“ A když ne do lavic, tak děti spěchají do družiny, na kroužky, sport, nebo na autobus. Atmosféra v jídelně vůbec neponouká ke klidnému stolování.
Co s tím? Školní kuchařky za dvanáct tisíc hrubého asi nebudou v kuchyni dělat kotrmelce a finanční limity na jídla také nejsou nafukovací, takže se není co divit. Zůstává ovšem spousta prostoru v naší mysli. Pokud změníme způsob nazírání na to jak jídlo vzniká a jak zaniká, může to trochu posunout náš hodnotový žebříček.
Iniciativa Skutečně zdravá škola nedávno vyzvala všechny školy, aby se zapojily do akce Miluji jídlo, neplýtvám a zavázaly se ke snižování odpadu ve školních jídelnách. Připravili pro pedagogy řadu návodů a vzdělávacích metodik, jak žáky na základce i studenty středních škol inspirovat a informovat o tom, co vlastně znamená plýtvat potravinami a jaké to má dopady.
Celý text a komentář ke stažení naleznete zde
2 komentářů:
To je právě to. Samý kraviny se řešej ale jak má být dlouhá přestávka na oběd nebo jak muže být těžká taška nikdo neřeší...Přitom to je o zdraví 100x víc než nějakej tučnej jogurt v bufetu.....
Vyhláška č. 13/2005 Sb. o středním vzdělávání a vzdělávání v konzervatoři hovoří jasně:
§ 11
(2) Zpravidla po druhé vyučovací hodině se zařazuje přestávka v délce 15 až 20 minut. Mezi ostatní vyučovací hodiny se zařazuje přestávka zpravidla desetiminutová, délka polední přestávky je nejméně 30 minut.
Vyhláška č. 48/2005 Sb. o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky:
§ 1
(5) Přestávky mezi vyučovacími hodinami jsou nejméně desetiminutové. Během dopoledního vyučování, zpravidla po druhé vyučovací hodině, se zařazuje alespoň jedna přestávka v délce nejméně 15 minut. Přestávka mezi dopoledním a odpoledním vyučováním trvá nejméně 50 minut. V případech hodných zvláštního zřetele lze zkrátit některé desetiminutové přestávky na nejméně 5 minut a přestávku mezi dopoledním a odpoledním vyučováním na nejméně 30 minut. Při zkracování přestávek ředitel školy přihlédne k základním fyziologickým potřebám žáků.
Okomentovat