„Ve vyspělých zemích se prosazuje tzv. evidence-based policy, tedy rozhodování na základě dat, důkazů a analýz. U nás máme politiku vycucanou z prstu. Jedno rozhodnutí za druhým v oblasti školství se zakládá na pocitech a dojmech. Mnohdy není ani jasné, jaký je cíl. A když už je jasný cíl, hledání cest a nástrojů se opět opírá jen o dohady či dokonce iluze. O tom, že by někdo hledal nejefektivnější řešení či řešil rizika, si můžeme nechat jen zdát. Uzákoněná povinnost pro školky přijímat od roku 2020 dvouleté děti je toho dokonalou ilustrací,“ píše Ondřej Šteffl v Lidových novinách.
 |
| Ondřej Šteffl (facebook.com) |
Cílem bylo umožnit rodičům, typicky třeba matkám samoživitelkám, jít do práce. První otázka je, zda to je skutečně aktuální problém. Když už bychom se rozhodli, že jde o vážný problém, měli bychom znát jeho rozsah. Kolik vlastně je rodičů, kteří by stáli o to někam umístit své dvouleté děti, ale nemohou. Je jich 100, 1000, 10 000? Je neodpustitelné, že takovou zcela základní informaci poslanci neměli, když opatření schvalovali. Pozoruhodné je, že to nevíme ani teď.
Kdybychom věděli, kolik rodičů potřebuje někam umístit své děti, měli bychom ještě vědět, proč to chtějí. Zda jsou jejich důvody přijatelné. Například, kolik je mezi nimi rodičů samoživitelů v sociálně tíživé situaci, kolik rodičů s více dětmi a na druhé straně kolik rodičů by to využilo jen z pohodlnosti. Zjistit přibližně tyto, ale i mnohé další potřebné informace dokáže každá agentura pro výzkum veřejného mínění a přišlo by to na pár set tisíc korun. Proč to, sakra, nevíme?
No a pokud bychom tohle všechno věděli, pak teprve bychom měli analyzovat, co s tím. Podpořit rozvoj dětských skupin, zřizovat státní jesle, dávat rodičům příspěvek na soukromé jesle či chůvy, rozšířit síť mateřských škol, které už dvouleté přijímají, tak, aby byly přiměřeně dostupné atd. Možností je spousta a mohou se kombinovat. Zákon ovšem uložil všem školkám povinnost přijímat dvouleté děti. A to je očividně zcela krajní a neefektivní řešení.
Celý text naleznete v dnešních Lidových novinách
3 komentářů:
Zcela se s tím ztotožňuji. Jen bych přidal, že dříve, než existovaly agentury pro výzkum, řešili lidé svůj život na základě zkušenosti, tedy citlivé pozornosti k omylům a dobrým praxím. To je také "výzkum" a dokonce někdy lepší než agenturní. Zkušení lidé pak udávali směr, byli přirozenými autoritami. Dnes namáme přirozené autority, které by byly povolány k vedení, ale zato hafol nepotřebných výzkumů. Ty jsou však dány právě dojmy a někdy zmanipulovanými potřebami, z nichž plynoucí negativní pocity pak pomáhají používat mnohdy manipulativní "ego-křečkovskou" politiku. Stát a jeho lidé nejsou regulováni dobromyslnou vědou, ale korporační a kabátní politikou.
Vím že to sem nepatří. Ale prosím věnujte všechny školy vyjádření senátu ke GDPR a nepodepisujte s nikým žádné smlouvy o auditech a podobných nesmyslech.
Víte vůbec co všechno o Vás vědí například banky, pojišťovny, víte co o Vás ví Google, Facebook? Co o Vás ví každý provider? Nebo finanční poradce? Pracovnice OSPOD? Co o Vás ví ARES, digitalizovaný archiv matrik, digitalizované obecní kroniky? Víte kde v jakém Cloudu jsou uložena vaše zdravotní karty, katalog žáků ve škole nebo databáze internetových obchodů? Nic toho GDPR neřeší.
Jde jen o buzeraci a tahání peněz z nás.
Ano jde zcela o selhání státní správy?
http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/senatori-se-postavili-proti-nadmernym-sankcim-kvuli-gdpr/1586317
Okomentovat