Ondřej Šteffl: Na co stát ve školství sáhne, to zkazí

„Na co stát ve školství sáhne, to zkazí. Když se ta změna (RVP - poznámka redakce) zaváděla, stát nevěnoval dost péče a času na to, aby se s tím školy mohly sžít a naučit se s tím pracovat. Většinou jen do svých programů překlopily osnovy a dělají to jako předtím. Ony za to ale nemohou. Nikdo je to nenaučil, nikdo jim nepomohl. Ta historie se stále opakuje, stát (ministerstvo) vydá předpisy a má dojem, že tím jeho práce končí. Stejné je to třeba s inkluzí: myšlenka dobrá, ale reálně je to spíš víc škody než užitku. A to nemluvím o tom, že se věci zavádějí bez pořádných analýz, vůbec se nezkoumají rizika, nezamýšlené dopady apod. Třeba tu už sedm let máme státní maturitu a vůbec nevíme, zda něco přinesla, nikdo to neanalyzuje. A kromě toho už zde máme armádu asi třiceti tisíc lidí, kteří u maturit neuspěli. Jsou nezaměstnaní? Jsou v kriminálech, na ulici? To jsou ty nezamýšlené dopady. Ale to nikdo nezkoumá.,“ říká zakladatel společnosti Scio a sítě soukromých Scioškol Ondřej Šteffl v rozhovoru pro časopis Euro.

Ondřej Šteffl (facebook.com)

V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

Kdybyste měl jednou větou odlišit ScioŠkoly od tradičních škol?

Jednou větou to asi nedokážu, ale ScioŠkoly mají heslo: Změna je pro nás trvalý stav a to nás odlišuje od jiných škol. Školství a školy jsou obecně velmi konzervativní. Svět se ale hrozně rychle mění. Ato je to hlavní, na co chceme děti připravit. Na změnu. Naše školy mají deset principů, pedagogických zásad. Zmíním dvě, ve kterých se od tradičních nejvíc lišíme. Ta první je, že děti mají přirozenou, vrozenou a evolucí úžasně rozvinutou chuť učit se a rozvíjet. Děti mají zkrátka obrovskou schopnost a potřebu se učit. Tradiční škola si to nemyslí. Pořád řeší, jak k učení děti dotlačit - známkami, zkouškami, přísností, odměnami apod. My to neděláme a dosavadní zkušenosti ze ScioŠkol potvrzují, že děti se opravdu učit chtějí a není vůbec třeba je nutit.

A druhá zásada?

Víme, že toho oučení moc nevíme. V hlavách dětí probíhají složité procesy, do kterých máme jen malý vhled, ale tradiční škola se chová, jako by tomu všemu rozuměla. Mimochodem největší vhled do toho, co se děje v hlavách dětí, má Milan Hejný (vytvořil systém učení matematiky založený na logice, který proniká do veřejných škol - pozn. red.). Tradiční škola nařídí dětem, že v páté třídě musejí umět zlomky, násobilku ve druhé a vyjmenovaná slova ve třetí, všechny stejně ve stejném věku. A přitom věda už ví, že pro mnoho dětí je to příliš brzy. Možná i vy jste musela ještě ve škole sedět s rukama za zády. Přitom dnes je prokázané, že děti se potřebují polohovat, aby jim mozek pracoval lépe. Takových věcí, kterým tradice věří, že jsou správné, ale už se ukázalo, že je to omyl, je spousta. A o kolika takových věcech ještě nevíme? Proto stále přemýšlíme nad tím, co, kdy a jak se mají děti učit. A o tom je náš druhý princip.

Když jsem se byla ve vaší škole podívat, bylo tam dost dětí, které by na jiné škole dostaly okamžitě diagnózu ADHD. Ta koncentrace je tam větší...

Neposedných dětí? To zcela určitě. Jedním z důvodů, proč k nám rodiče dávají děti, je, že jsou nekompatibilní s veřejnou školou. Což může být problém dítěte nebo školy a ve finále obou. Trochu nám to komplikuje život, hledáme mez, aby tím netrpěly jiné děti. Ale na druhé straně máme asi sedm autistů, pět jich má osobního asistenta a není s tím problém. Pak máme spoustu dětí se všemi těmi dys. To podle našich zkušeností vzniká v naprosté většině případů tím, že po dětech chcete něco, na co ještě nejsou zralé. Když jim dáte čas, vyřeší se jejich dys většinou samo. Holt začne až ve čtvrté třídě psát trojku na správnou stranu, no a co?

Celý rozhovor naleznete v aktuálním vydání časopisu Euro