Diskutované změny v předškolním vzdělávání a stále se opakující chyba

Probíhající diskuse o legislativních změnách, které se týkají předškolního vzdělávání (právo na umístění dítěte do mateřské školy od věku 2 let, povinný předškolní rok) poukazují na stále se opakující chybu vzdělávací politiky v ČR. Aniž by existovala průkazná analýza nutných podmínek systémové změny, rizik a dopadů, dochází rovnou ke snaze měnit zákon a podmínky poskytování předškolní péče. V tomto případě neexistuje ani jednoznačně stanovený cíl, k němuž by měla systémová změna vést.

Sněmovní školský výbor bude projednávat návrh čerstvého poslance Klause ml., podle nějž by mělo dojít ke zrušení práva na umístění dvouletých dětí do mateřské školy a zároveň usiluje o zrušení povinného roku předškolního vzdělávání. Na téma dvouletých dětí v mateřských školách proběhlo v senátu slyšení se sugestivním názvem „Dvouleté děti nepatří do školky, ale do náruče mámy“.

Původním záměrem obou opatření mělo být pomoci dětem a rodinám v sociální nouzi. Tento cíl však nebyl otevřeně akcentován a přijaté řešení je provizorní, obsahuje plošnou regulaci. Jde však o posun ve vzdělávací politice směrem k zajištění podpory sociálně slabým.

Tento směr vzdělávací politiky je správný a je v souladu s principem posilování rovného přístupu ke vzdělávání dle Strategie vzdělávací politiky v ČR do roku 2020, jak ukazuje i nedávno vydaný Audit vzdělávacího systému v ČR. Přijatá řešení by však měla být zacílena přímo na sociální skupiny, kterým mají pomáhat. V současné situaci by proto bylo vhodné, aby vznikl návrh, jak podporu více soustředit, a to napříč různými resorty (vzdělávací, sociální, zdravotní).

Bob Kartous, vedoucí komunikace EDUin, řekl: „Diskuse ve veřejném prostoru jsou matoucí a zavádějící. Je jistě otázkou, zda je umístění dětí ve věku dvou let do MŠ v zájmu jejich rozvoje, nicméně v některých případech, např. v případech existenčně ohrožených matek samoživitelek, jde jednoznačně o prospěšné řešení. Stejně tak povinný předškolní rok vzdělávání není ideálním řešením, je třeba hledat optimální přístup soustředící se na potřebné. Bezhlavě rušit přijaté zákony je ale jen prodlužováním diletantského přístupu ke vzdělávací politice. V ní by mělo v prvé řadě dojít na sjednocení ve věci výrazného zvýšení investic, které by pomohlo řešit řadu současných problémů, např. s přetížením mateřských škol a nedostatečnými kapacitami.“

Zdroj: Tisková zpráva EDUin