Bořivoj Brdička: Vztah empatie a učení

Dříve to bylo mnohem snadnější. Výuka měla známé formy – výklad, zápis do sešitu, zkoušení, písemky. Kvůli tomu existoval jakýsi sdílený mentální model toho, jak má učení vypadat. Předpokládalo se, že jednotlivci se učí samostatně v prostředí, v němž dochází k přenosu vhodně zabalených informací do mozku, kde se přetvářejí na znalosti a formují myšlení. Jenže, co dnes?

Bořivoj Brdička (youtube.com)

Informace jsou všude, takže je nesnadné je uzavřít do balíku, spolupráce a spojení je běžnou součástí života, soustavná komunikace je normální. Kdykoli vezmete do ruky svůj chytrý mobil, stanete se součástí globálního mozku a nepřestáváte žasnout, co všechno je možné. Ještě nikdy v historii lidstva se nestalo, aby se tolik lidí společně učilo.

Není pochyb o tom, že model výuky založené na předávání hotových poznatků žákům je překonaný. Ukazuje se, že potřebná transformace vzdělávání v nelineárně se vyvíjejícím různorodém světě plném kulturních konfliktů bude hodně obtížná. Úspěch je nemyslitelný bez nového pojetí, které se neobejde bez vnímání sociálních souvislostí naší existence. Thom Markham, jako psycholog původem, sleduje 3 hlavní charakteristiky těchto sociálních souvislostí:

1. Naše společnost se vyvíjí v rámci komplexního systému. Komplexní systém (pozor, liší se od složitého) je složen z objektů, jejichž skladba a projevy jsou udržovány dynamikou nevratných, nelineárních procesů, objekty nelze rozložit a úplně znovu poskládat beze ztráty funkce. Zvyšující se míra entropie (chaosu) je nezbytnou podmínkou případných vývojových změn. Tento stav má nezanedbatelná rizika, a proto ho nutně doprovází nejistota.

2. Propojené sociální prostředí ovlivňuje poznávání. Náš vysoce propojený svět vytváří sociální prostředí, které má vliv na naše vědomí, tudíž i na naše chování. Nejnovější vědecké poznatky pracující s modelem komplexního systému lze do určité míry interpretovat dokonce jako rehabilitaci behaviorismu [3]. Největším problémem je existence tzv. „slepé skvrny“, tj. neschopnosti vnímat sami sebe jako součást tohoto prostředí. Jeho zvnitřnění je důležitou podmínkou nastolení cesty k jeho kultivaci, tj. k celoživotnímu osobnímu růstu (Komunita jako kurikulum).

3. Naše vztahy jsou významně ovlivňovány otevřeností a empatií. Empatie jako schopnost vnímat a sdílet zážitky a emoce jiných lidí je základním spojovacím prvkem držícím lidskou společnost pohromadě. [5] Sociální neurovědci v poslední době posunuli její význam natolik, že je dnes považována nejen za základ soužití v rodině či komunitě, ale je též nutnou podmínkou efektivní týmové spolupráce. Thomem propagovaná projektová výuka je na týmové spolupráci často postavena. Stejně tak i budoucnost celé lidské společnosti.

Celý text naleznete zde